Farma v Baltimoru, Šumperk a Mladá Boleslav rozjíždějí pilotní projekty na recyklaci bioodpadu
Na světě vzniknou podle údajů Světové banky dvě miliardy tun odpadu ročně, skoro polovinu tvoří odpad rostlinného nebo živočišného původu. Velké množství bioodpadu přitom končí ve směsných popelnicích a potom ve spalovnách nebo na skládkách. Tam při rozkladu organických zbytků uniká metan, velmi silný skleníkový plyn, což zhoršuje změnu klimatu. Přitom tento typ odpadu můžeme naopak využívat jako cennou surovinu a zároveň tím chránit klima.
Kromě třídění plastů, skla či papíru je pro ochranu klimatu nejdůležitější třídění bioodpadu, a to včetně živočišné složky. Recyklace těchto zbytků totiž zabrání unikání metanu do atmosféry.
Kompostováním umíme z bioodpadu včetně kuchyňských zbytků vyrobit přírodní hnojivo, nebo se dá tento typ odpadu využít jako surovina pro výrobu alternativního paliva, které umí pohánět třeba autobusy nebo váš sporák, kterému nahrazuje fosilní zemní plyn.
Projekty na třídění potravinového odpadu už fungují ve Spojených státech. V Česku jsou zatím pouze v několika městech.
Kompostující farma v USA
Dulce Goveová z předměstí Washingtonu popisuje zkušenosti s procesem třídění gastro odpadu. Jednou týdně postaví před dům zelený kýbl, kam vyhazuje zbytky z kuchyně, včetně živočišných výrobků a zkaženého jídla. Každé pondělí odpad svážejí do kompostárny. Za tuhle službu platí v přepočtu přes 600 korun měsíčně, ale může se o náklady podělit se sousedy.
Kam s odpadem, radí nová aplikace. Ukáže sběrné dvory v okolí i firmy, které stojí o kartonové krabice
Číst článek
„Na oplátku dvakrát ročně dostaneme pytel kompostu, půdu plnou živin pro naše rostliny. To je velmi příjemné. A taky máme dobrý pocit z toho, že nevyhazujeme jídlo. Co jde, to takhle vracíme do oběhu, planetě Zemi,“ říká Goveová.
Gastro odpad každý týden míří na farmu společnosti Veteran Compost ve městě Aberdeen u Baltimoru. Založil ji v roce 2010 Justen Garrity, vysloužilý voják z Iráku, který zaměstnává americké veterány, ale hlavně patří k provozům, které dovedou podle hygienických norem zkompostovat organické zbytky včetně kostí, rybí kůže a dalšího živočišného odpadu.
„Míří k nám zbytky jídla z nemocnic, škol, pečovatelských domů a částečně i z domácností. V Americe tento typ odpadu bohužel tvoří velkou část odpadu, co skončí na skládce. Tam z toho vzniká metan, který je pro klima mnohonásobně horší než oxid uhličitý. Naše kompostování tomuhle úplně zabraňuje, naopak tento odpad vracíme do oběhu, prodáváme ho farmářům coby přírodní hnojivo pro pěstování krásných rostlin,“ vysvětluje Logan, která se v této kompostárně stará o chemické procesy
Majitel Justen Garrit uvádí, že pokud jde o sběr bioodpadu, domácnosti zatím tvoří jen okrajovou část klientely: „Ale každý rok poznáváme víc a víc lidí, kteří se sem do okolí Washingtonu přestěhovali z takové části světa nebo Spojených států, kde je recyklace potravinového odpadu běžná. A říkají nám – hele, já nemůžu najednou začít házet slupky od banánů do normálního koše. Nedělá mi to dobře. Potřebuju vaši službu!“
PRŮZKUM: Změn klimatu se bojí tři ze čtyř Čechů. Maso omezit nehodlají, mají strach ze ztráty pohodlí
Číst článek
„Pro větší instituce existuje více důvodů, proč recyklují. Některé z nich to chtějí dělat z přesvědčení, to je třeba případ Googlu, který obsluhujeme a který chce kompostovat ve všech svých kancelářích po celém světě. Ale u většiny zákazníků je to finanční motivace. Typický příklad je třeba nemocnice se čtyřmi sty lůžky, které tím začnou předcházet velkému plýtvání jídla, tedy i peněz. Zároveň je pro ně často levnější poslat tunu bioodpadu a zkaženého jídla k nám ke zkompostování, než to hodit do směsi a nechat to vyvézt na skládku,“ popisuje Garrit.
Takováto skutečná recyklace a ochrana klimatu zodpovědným nakládáním s biologicky rozložitelným odpadem ovšem ve Spojených státech ani zdaleka není standard. Největší část odpadu na amerických skládkách stále tvoří právě rostlinné a živočišné zbytky.
Šumperk – průkopník v třídění
Podobné je to i v Česku, kde je mimo jiné problematické třídit živočišnou složku. Pro domácnosti to zatím není povinné, ale na většině míst to neexistuje ani jako možnost.
Objevují se ale města, která postupně zavádějí kontejnery na potravinový, neboli gastro odpad i pro veřejnost. Patří k nim třeba Teplice, Opava nebo Olomouc. A průkopníkem je v tomto ohledu Šumperk.
Tam funguje už tři roky možnost třídění gastro odpadu i pro menší domácnosti. Potravinový odpad mohou lidé skladovat v gumovém kyblíku, který každý týden vynášejí ven do kontejneru. Může se tam vyhodit jídlo i v obalu. Kontejnerů měli obyvatelé Šumperka původně k dispozici 40, dnes už jich je 130 a další přibývají.
Kolik mají chataři platit za svoz odpadu? Chalupáři platí za nemovitost, místní za člověka a obcím to vadí
Číst článek
„První rok jsme vytřídili asi 51 tun odpadu a v druhém roce 2022 už 134 tun, v současné době po devíti měsících roku jsme na nějakých 120 tunách. Takže to využívání se stále zvyšuje,“ popisuje vedoucí odboru životního prostředí města Šumperk Petra Matušů.
Gastro odpad z šumperských kontejnerů se sváží do bioplynové stanice v Rapotíně, kde slouží jako surovina pro výrobu bioplynů.
Chybí možnost třídění
Ve zbytku republiky, ale třídění bioodpadu a gastro odpadu funguje hůře. Lepší se to, ale stále máme obří rezervy – tak by se dal shrnout stav nakládání s bioodpady všeho druhu v naší zemi. Kolik ho vyprodukujeme, k tomu celková data chybějí, ale jsou to miliony tun ročně.
David Surý z KDU-ČSL, vrchní ředitel sekce ochrany životního prostředí ze stejnojmenného ministerstva, uvádí, že v Česku se vyprodukuje zhruba 972 000 tun potravinového odpadu a 840 000 biologicky rozložitelné frakce, kam patří například zbytky zeleniny nebo trávy. Kolik však odpadu skončí v černých popelnicích na směsný odpad, podle něj nelze přesně určit, ale je to závratné množství.
Institut cirkulární ekonomiky ve spolupráci se společností JRK zjistil, že víc než 70 procent obsahu popelnic se směsným odpadem by se dalo vytřídit a znovu použít. Hlavní roli v tom hrál právě bioodpad včetně živočišné složky. Ten tvořil víc než třetinu obsahu směsných kontejnerů a čtvrtinu tvořil přímo odpad z kuchyní.
Kávovou sedlinu lze znovu využít ve stavebnictví. Beton s upraveným lógrem je až o 30 procent pevnější
Číst článek
Týká se to nejen domácností, které často ještě ani nemají dostupnou možnost gastro odpad třídit, ale i podniků, institucí a dalších právnických osob. Pro ty už je přitom třídění jak rostlinného, tak živočišného bioodpadu povinné, ovšem znění zákona je poměrně vágní.
„Tato povinnost podle mě moc naplňována není. Většina institucí netřídí ani bioodpad, natož gastro odpad. Částečně je to dané infrastrukturou, která chybí, a částečně tím, že spousta institucí, které nemají vlastní kuchyň, považují produkci svých gastro odpadů za zanedbatelnou, jak to definuje zákon o odpadech, tudíž nemusí ten gastro odpad ani třídit,“ vysvětluje Kristýna Mrkvičková z organizace Kokoza, která se firmám a institucím snaží s recyklací gastro odpadů pomáhat.
Kuchyňské zbytky a zkažené jídlo ale podle ní často končí na nesprávném místě i v případě subjektů, které povinnost třídit gastro odpad mají. To jsou podle výkladu ministerstva životního prostředí taková zařízení, která mají svůj vlastní gastro provoz, tedy typicky restaurace, jídelny, hotely, lázně a podobně.
Problém je specificky u gastro odpadu s obsahem živočišných zbytků také na konci recyklačního procesu. Živočišný bioodpad se totiž u nás prakticky nekompostuje. Podobná je situace u různých sáčků, obalů, nádobí či příborů, které o sobě tvrdí, že jsou z kompostovatelného materiálu a biologicky rozložitelné.
‚Musíme zavádět co nejvíc zelených řešení.‘ Armády stojí za pěti procenty emisí a přemítají, jak to snížit
Číst článek
„I přestože výrobci na svých stránkách uvádějí, že je můžete hodit do hnědé popelnice, většinou to není pravda. O tom, co patří a nepatří do hnědé popelnice, rozhoduje její provozovatel na základě toho, jestli sesbíraný odpad putuje do bioplynové stanice, nebo kompostárny. Kompostovatelné obaly nepřijímá skoro žádná kompostárna v ČR,“ říká Mrkvičková.
Kompostovatelné obaly nejsou vhodné ani pro bioplynové stanice. A těch je zatím nedostatek také pro zpracování gastro odpadu. Takových, co si umějí poradit a tyto potravinové zbytky promění v palivo, je podle Davida Surého z ministerstva životního prostředí v současné době v Česku jednadvacet. Navýšení jejich počtu by podle Surého snížilo finanční náklady i uhlíkovou stopu způsobené dlouhým převozem.
Biometan pro boleslavskou MHD
Problematiku s nedostatkem možností třídit potravinový odpad řeší i největší české město s největšími objemy kuchyňského odpadu. Na pražských sídlištích ho končí ve směsných kontejnerech každý den obrovské množství.
Potenciál využívat tento odpad jako surovinu a zároveň lépe chránit klima je tu tedy veliký. Na rozdíl od hnědých popelnic na rostlinný bioodpad, které jsou zdarma, rychle se rozšiřují a lidé se učí je využívat, tak potravinový odpad včetně živočišné složky zatím pro Pražany není snadné třídit.
Praha se chce inspirovat v Mladé Boleslavi, kde jezdí na zelený biometan z tamní bioplynové stanice autobusy veřejné dopravy. Coby palivo tedy využívají i odpad třeba z pražských školních jídelen, pro které má Praha speciální program sběru gastro odpadu.
Cílem podle Jany Komrskové z Pirátské strany, náměstkyně primátora Prahy pro oblast klimatu a životního prostředí, je, aby časem Praha biometanem poháněla svou vlastní městskou hromadnou dopravu.
Praha má výslovně ve svém klimatickém plánu uvedeno, že chce zpřístupnit třídění kuchyňského odpadu i domácnostem nejpozději do roku 2026. Jestli se třídění gastro odpadu na sídlištích a v další zástavbě rozjede naplno, to ale náměstkyně primátora Jana Komrsková slibovat nechce.
