Přijdeme kvůli našim domácím politickým zmatkům o post evropského komisaře?
Čechů a jejich domácích politických tahanic už máme plné zuby - takové hlasy znějí v poslední době v Bruselu čím dál častěji. V poslední době se dokonce hovoří o tom, že by Česko mohlo přijít o svého zástupce v Evropské komisi. Byl by to jakýsi trest za to, kdybychom zůstali jedinou zemí, která neratifikovala Lisabonskou smlouvu, tedy dokument, který má zjednodušit fungování Evropské unie.
Vstupní hale bruselského sídla Evropské komise vévodí skupinové foto současných členů této takzvané vlády unie. Z horní řady se do objektivu usmívá Vladimír Špidla, tedy současný český eurokomisař.
Příště už na této fotografii žádný Čech být nemusí. To se alespoň šušká po chodbách bruselských institucí. Tyto úvahy se vážou na osud Lisabonské smlouvy - když dokument nevstoupí v platnost, unie se bude řídit smlouvu z Nice. A podle ní se počet členů Komise musí snížit.
O Lisabonu budou 2. října rozhodovat Irové v opakovaném referendu. Pokud dokument schválí, bude česká situace opravdu nevděčná, jak připomíná zpravodaj listu Irish Times v Bruselu Jamie Smyth.
"Když Irové řeknou ano, tak celá Unie namíří své reflektory přímo na Česko, a to světlo bude pořádně pálit. Budete pod velkým tlakem a opravdu bude moc zajímavé sledovat, k čemu dojde."
Český prezident
Jak známo, český parlament Lisabonskou smlouvu schválil, ale prezident Václav Klaus k dokumentu odmítá připojit svůj podpis. Podobná situace je v v Polsku, ale tamní prezident Lech Kaczyński už slíbil, že Lisabon podepíše ihned poté, co Irové napodruhé řeknou ano.
Václav Klaus se k něčemu takovému nemá. Je tak dost pravděpodobné, že Česko skutečně bude jedinou zemí Unie, která Lisabonskou smlouvu neschválila.
Nová Evropská komise by vznikala podle starých pravidel a musela by mít míň členů. Jaká země by pak asi o svůj post přišla? Poslanec Evropského parlamentu za německé sociální demokraty Jo Leinen v tom má jasno.
"Přál bych si, abyste měli komisaře, ale nechápu, proč by měla být odejmutím tohoto postu potrestána jiná země, kdyby to bylo právě Česko, které smlouvu neratifikovalo."
Jo Leinen je eurofederalista, který má velké spory s Václavem Klausem, a tak by bylo nad jeho názory lehké mávnout rukou. Jenže jeho pohled docela vystihuje současnou náladu v Bruselu. Tvrdí to i zpravodaj listu Financial Times Deutschland Wolfgang Proissel.
"Spoustě lidí už s prezidentem Klausem došla trpělivost. Jeho otálení s podpisem Lisabonské smlouvy se tady považuje jen za snahu o vlastní zviditelnění. A tím si Klaus zahrává s budoucností celé unie."
Diplomatický tah?
Když premiér Jan Fischer na čtvrteční schůzce evropských lídrů řekl, že prezident může kvůli ústavní stížnosti senátorů podepsat někdy za tři až šest měsíců, francouzský prezident Nicolas Sarkozy prý neměl daleko ke vzteku.
Není divu, že jeden vysoce postavený diplomat po vypnutí mikrofonů říká: O tom, že by Češi přišli o post komisaře, se v Bruselu skutečně mluví i na rozhodujících místech. To vše je ale pořád ještě spíš diplomatickým tlakem než skutečnou hrozbou.
Ztráta českého komisaře není moc reálná už proto, že by k tomu musela dát svůj souhlas přímo Praha. Kdyby se počet členů Komise musel snížit, velmi pravděpodobně by o tento post přišla ta země, která by dostala prestižní místo společného představitele pro zahraniční a bezpečnostní politiku.
Nenápadná ztráta vlivu
Jak ale znovu připomíná irský novinář Jamie Smyth, česká pozice v unii by se určitě zhoršila.
"Česko by mohlo přijít o vliv spíš nenápadně: kdyby se třeba zrovna jednalo o věcech pro Čechy velmi důležitých, bylo by pro ně mnohem těžší přesvědčit ostatní členy, aby dbaly na jejich názor."
Nesmíme evropskou nervozitu chápat špatně: Česko by samozřejmě mělo právo Lisabonskou smlouvu odmítnout. Vůbec nejhorší je ale naše nečitelnost: Celé měsíce držíme unii v šachu tím, že nejsme jasně schopni říct ano nebo ne. A to se děje ve stejném roce, kdy jsme si pádem vlády uprostřed předsednictví utrhli evropskou ostudu.
Zmatkům kolem data předčasných voleb se tady pak už jen smějí. Česko je prostě na nejlepší cestě stát se nevyzpytatelným a málo důvěryhodným partnerem. A přijít o velkou část vlivu v unii.
