V Pchjongjangu začínají rozhovory o denuklearizaci
Vzdá se Severní Korea jaderných zbraní? Odpověď na tuto otázku chce osobně v Pchjongjangu slyšet čínský premiér Wen Ťia-pao. O důležitosti jeho cesty svědčí i skutečnost, že je po 18 letech vůbec prvním předsedou čínské vlády, který Severní Koreu navštívil.
Kim Čong-il už v neděli po přivítání s Wen Ťia-paem prohlásil, že je ochoten jednat o jaderném odzbrojení, a to jak v rámci bilaterálních, tak i vícestranných rozhovorů. Ostatně nic jiného čínský premiér ani slyšet nechtěl, je zřejmé, že by do Pchjongjangu ani nepřijel, kdyby jeho cesta neměla mít konkrétní výsledek. Co přesně ale Severní Korea nabídne, či k čemu se zaváže, to ukáží dnešní jednání Kim Čong-ila s Wen Ťia-paem.
Dosavadní průběh návštěvy čínského premiéra v Pchjongjangu potvrzuje ochotu severokorejského režimu k návratu za jednací stůl, prý Kim Čong-il, který se prakticky neukazuje na veřejnosti, dokonce předsedu čínské vlády vítal na letišti. Přestože tuto poctu vzdává Kim Čong-il pouze hlavám států.
Oba představitelé pak spolu v limuzíně projížděly desetitisícovými nadšenými davy cestou k mauzoleu zakladatele KLDR Kim Ir-sena. Čína je sice hlavním spojencem i poskytovatelem hospodářské pomoci Pchjongjangu, vztahy mezi oběma zeměmi jsou však, komplikované.
Rozdílné totality
V obou sice vládnou komunistické strany, obě jsou totalitními režimy, ovšem Čína se především ekonomicky vyvíjí zcela odlišně. Jde sice o státem řízený kapitalismus, ale ten umožňuje zajištění relativního blahobytu pro desítky milionů Číňanů, tedy pro příslušníky střední vrstvy.
Něco takového je v Severní Koreji nemyslitelné, většina Severokorejců žije doslova ze dne na den, bez vidiny nějaké lepší budoucnosti a pocity nějaké národní hrdosti jim nedávají ani spartakiádní oslavy Arirang ani jaderné testy, na rozdíl opět od Číny, kde jsou patriotismus a nacionalismus součástí každodenní vládní politiky umocněné olympiádou, přípravami EXPA 2010, kosmickými lety či minulý pátek mohutnou vojenskou přehlídkou i největším ohňostrojem v historii u příležitosti 60.výročí vzniku ČLR.
Přesto všechno se ale Čína a Severní Korea stále potřebují a otázka jaderného odzbrojení bude ve východoasijském regionu stále jednou z dominantních. Čína tuto tzv.severokorejskou kartu potřebuje k prosazování svých cílů v mezinárodní politice a také jí obratně využívá, ať už jde o řešení domácích problémů, ovšem se zahraničním přesahem, hlavně v případě Tibetu či Ujgury obývaném Sin-Ťiangu a v neposlední řadě i co se týče Tchajwanu.
Severní Korea je zase z více než 90 % ekonomicky i surovinově závislá na dovozu z Číny. Tato hra režimu Kim Čong-ila i jeho nástupce se světem, tedy dva kroky zpět a jeden krok vpřed co se týče ústupků v rámci jejího jaderného programu bude určitě i nadále pokračovat stejně jako status quo na Korejském poloostrově. Snížení napětí je však v zájmu všech.
