V eurovolbách jde o budoucnost. Putin by nejradši zničil Green Deal, říká francouzská ekonomka
„Zelená dohoda je nezbytná a chrání nás i před Ruskem. Má ale jednu zásadní slabinu,“ říká pro Český rozhlas Plus jedna z hlavních strůjkyň pařížské klimatické dohody. Laurence Tubiana mluví také o evropských volbách v atmosféře zemědělských protestů i tom, jak co nejlépe zvládnout transformaci energetiky či automobilového průmyslu.
Natáčíme v terénu v době mezi vašimi schůzkami – a vy jste právě dorazila ze setkání s českými vládními představiteli. S kým jste v Praze jednala a o čem?
Byla jsem na ministerstvu zahraničí a setkala jsem se třeba i s náměstkem ministra pro evropské záležitosti. Má to význam, protože vliv Česka na utváření politiky Evropské unie a její globální pozice považuju za velmi důležitý.
Jak je Česko vnímané v rámci Evropské unie a v rámci komunity lidí, kteří se snaží řešit zmírňování změnu klimatu? Čeští politici rádi říkají, že Česko zodpovědně přispívá k evropským cílům, ale mnoho českých expertů poukazuje na to, že Česko má zásadní mezery v ambicích i v naplňování vlastních cílů.
Především – české předsednictví Evropské unii sehrálo velkou roli při dotažení série zákonů na ochranu klimatu, kterou nazýváme Fit For 55. To je značný příspěvek, protože co Evropa dělá doma, to se počítá celosvětově. Samozřejmě je důležitá i klimatická diplomacie.
Ale ta funguje, když je upřímná, a to ostatní poznají podle toho, co sami děláme. A vaší proevropské vládě se taky podařilo změnit obraz střední a východní Evropy jako regionu odmítajícího politiku ochrany klimatu. Samozřejmě to přináší těžkosti a vyžaduje to hluboké změny ekonomiky, obzvlášť v zemích závislých na uhelné energetice.
Ale to, že Česko dokázalo přispět k diskusi o evropské klimatické politice, je velmi důležité. Mění to pohled na váš region, který byl ještě před několika lety skutečně proti ochraně klimatu. Podle mě tím Česko získalo politický kapitál, který převyšuje velikost vaší země. A to je opravdu zajímavé.
Priorita: odstavit uhlí
Na druhou stranu i v současné vládní koalici najdeme politiky, kteří změnu klimatu řešit nechtějí. Česko se také angažovalo v iniciativách s cílem některé návrhy evropských zákonů na ochranu klimatu oslabit. A česká strategie energetiky a ochrany klimatu, která se právě aktualizuje, je kritizovaná třeba za nedostatečné využití potenciálu obnovitelných zdrojů nebo za to, že neobsahuje konkrétní plán odchodu od uhlí…
To je samozřejmě velmi důležité, aby si Česko vytyčilo jasně danou cestu k dekarbonizaci své ekonomiky a aby z ozelenění evropského průmyslu mělo prospěch. Je jasné, že příští Evropská komise bude klást mnohem větší důraz na zelenou industrializaci, na konkurenceschopnost, stejně jako na prvek bezpečnosti. To bude dominovat.
Elektřina z uhlí se už nevyplatí, ale čím ho nahradit? Musíme se rozhodnout už letos, říká odborník
Číst článek
Kvůli ruské invazi na Ukrajinu, související inflaci a tak dále. Pro Česko by byla škoda nezachytit vizi toho, jak bude Evropa nakonec vypadat. Byla by škoda nevyužít kapacitu obnovitelných zdrojů energie na maximum. Samozřejmě existují i další zdroje, ale prioritou je postupně odstavit uhlí, které je beztak i příčinou lokálního znečištění.
Vy jste do velké míry průmyslová země. A když zachytíte tento modernizační trend, je to pro vás ta nejlepší sázka na budoucnost. Třeba Čína, ta na tuhle kartu vsadila už v roce 2009, a podívejte se, kde teď je, co se týče elektromobilů nebo baterií.
Nebo Poláci – ještě nedávno byli proti jakékoli opravdu silné politice ochrany klimatu – ale jejich pohled se změnil. Připustili si, že elektromobilita může být dobrý směr pro jejich průmysl a kapacita obnovitelných zdrojů tam roste enormně.
Co by si z těch příkladů tedy mělo podle vás vzít Česko?
Víte, ono se to stane. Transformace proběhne a vyplatí se to předvídat, jednat mezi prvními, a ne jen čekat. Samozřejmě že ten přerod bude těžký. Vím, že je to složité pro uhelný nebo automobilový průmysl.
Ale budoucnost je prostě taková. A i když jste klimaskeptik, je velmi těžké ignorovat dopady změny klimatu. Evropa proti nim není chráněná, naopak je v ohrožení. Takže rozumné a racionální je snažit se, aby to všichni brali vážně. Řekla bych tedy – dívejte se do budoucna, mějte plán, jasně signalizujte soukromému sektoru, jaká bude orientace země. To je sázka na jistotu.
Kromě toho je dobré kombinovat energetickou a klimatickou bezpečnost s bezpečností obecně. Vy jste jako země tak aktivní v obraně Ukrajiny! Ve snaze být nezávislí na Rusku. Snažíte se, aby si i ostatní země uvědomovaly, že stát se energeticky závislými na Rusku bylo příšerné rozhodnutí.
Vzhledem k tomu všemu byste měli tato témata dál silně prosazovat. Dovedete spojovat země kolem tohoto tématu, máte velmi dobrou diplomacii – a to je velká úloha, kterou Česká republika může sehrát.
Zmiňujete energetiku. Současná česká vláda se rozhodla silně vsadit na jaderné zdroje. Česko se připojilo k iniciativě za ztrojnásobení jejich globální kapacity do roku 2050. Vláda chce stavět až čtyři nové jaderné bloky, ve hře je i francouzský dodavatel. Setkává se to s kritikou kvůli obavám, že to podle zkušeností mnoha zemí z poslední doby bude nakonec mnohem dražší a pomalejší, než jaké jsou představy. K tomu mohou s postupující změnou klimatu přijít třeba problémy s chlazením, jak se to dělo u vás ve Francii. Je tedy takováto sázka na jádro chytrá?
Ať zvolíte jakékoli technologické řešení – a pro jádro to platí obzvlášť – je to masivní investice, která musí být veřejná. Víme totiž, že provoz takovýchto elektráren bývá kvůli zabezpečení velmi drahý.
O stavbě nejméně dvou jaderných bloků rozhodne nynější vláda, míní Síkela. Nabídky dostane v dubnu
Číst článek
Máte pravdu, že ve Francii teď vedeme diskuse o tom, jak budeme své jaderné elektrárny chladit, když kvůli změně klimatu bude čím dál větší problém se zdroji vody a s její teplotou. Z krátkodobého hlediska ale neexistuje způsob, jak by nás jádro mohlo zachránit, pokud chceme odstoupit od uhlí. Toho není složité se dovtípit.
Okamžitým řešením je rozvoj obnovitelných zdrojů, ať už se pak v dlouhodobé perspektivě rozhodnete pro cokoli. Totéž říkám ve Francii. Pokud se chceme zbavit ropy a plynu třeba v dopravě a teplárenství, potřebujeme posílit sektor obnovitelných zdrojů. Každopádně jestli jádro, nebo ne – to je volba, o které se podle mě musí diskutovat veřejně, protože je to velký závazek s velkým dopadem na budoucnost.
Elektromobily z Číny
Mluvíte také o automobilovém průmyslu, pro Česko zásadním sektoru. Tvrdíte, že pro zemi jako ta naše je nejvýhodnější co nejrychleji se přeorientovat na výrobu elektromobilů. Co se podle vás stane, pokud se Česko naopak rozhodne tento proces zpomalovat a co nejdéle chránit svou výrobu spalovacích motorů, jak někteří také chtějí?
Víte, bavím se s lidmi z automobilového průmyslu na různých místech světa. Od začátku století jsem mnohokrát navštívila Čínu. Tam na elektromobilitu vsadili velmi, velmi brzy.
Věděli totiž, že nemohou vyhrát v konkurenci spalovacích motorů, ale chtěli to dokázat u nové technologie. Nakonec zjistíte, že odkládání té technologické proměny není bezpečné ani pro výrobce aut.
Roste zájem o elektrododávky. Některé přepravní společnosti plánují vyřadit spalovací motory úplně
Číst článek
Kromě výhod pro ochranu klimatu totiž vidíme také poptávku po čistém vzduchu. Náklady spojené se znečištěným ovzduším a s jeho dopady na lidské zdraví jsou velmi vysoké. Nedávno jsem diskutovala se šéfem Renaultu, velké francouzské společnosti s investicemi v zahraničí. On se snaží podle mě o inteligentní posun – začít vyrábět cenově velmi dostupná elektrická auta pro různé účely.
Třeba do města a okolí nepotřebujete tak velká auta, jaká jsou dnes normou. Myslím si, že to je velké strategické rozhodnutí, které automobilky opravdu musejí udělat. Té transformaci podle mě nebudou schopny dlouho odolávat.
Proč myslíte?
Můžeme částečně blokovat dovoz čínských vozů. Ale bude to velmi složité například u elektrického autobusu, pokud stojí polovinu toho co ten evropský. Takže potřebujeme vylepšit náš systém výroby, zřejmě změnit technologii.
A čím se musíme zabývat se vší vážností, to je soustředit se na lidi, aby nepřišli o svá zaměstnání. To prostě nesmíme dopustit. Takoví lidé pak nebudou tuto transformaci podporovat. Tento společenský rozměr by podle mě teď měl být prvotní při přijímání opatření.
Můžu vám dát příklad ze Španělska, ze sektoru uhelné energetiky. Rozhodli se zavřít uhelné doly a elektrárny. Ale ještě předtím si stanovili plán, jak to udělat. Takže teď mají program, který zahrnuje přípravu na odchod od uhlí pro lidi ze všech souvisejících oborů, aby je náhlé zavírání provozů nezaskočilo.
Samozřejmě to není snadné a záleží také na prostředcích, které jsou k dispozici. Ale tuto transformaci nejde dělat jen jako rozhodování odshora dolů. Musíte mít lidi na své straně. A v automobilovém průmyslu takto můžete v konečném součtu místa vytvářet, všechny studie to ukazují.
Proměna ekonomiky
Vy jste do Prahy přijela jako hlavní řečnice mezinárodní konference o geopolitice zelené transformace a s ní spojených závislostech na dovozu potřebných surovin. Pro Evropu to v praxi znamená mimo jiné to, že se sice snažíme vymanit ze závislosti na ruských fosilních palivech, ale prohlubujeme svou závislost na Číně, dalším totalitním režimu. Jak bychom měli řešit tohle a jak se na tom může podílet Česko, které má druhou největší zásobu lithia v Evropě?
To bude samozřejmě velká volba pro Evropu a pro její vztahy s dalšími zeměmi. Čína totiž není jediná, kdo svými surovinami může přispět k rozvoji nových technologií. Nabízí se třeba Chile, Brazílie a mnoho dalších. Ale je logické, že budeme muset nějakou těžbu rozjet i v Evropě s našimi dobrými standardy pro životní prostředí.
Nemůžeme být závislí jen na ostatních. Existují zdroje v České republice, ve Švédsku, ve Francii. Musíme proto diskutovat o tom, jak k nim přistoupíme, což udělali v Portugalsku, kde hodně řešili dopady těžby na životní prostředí. Na druhou stranu si myslím, že ale musíme mít různorodé zdroje. Nesmíme zopakovat stejnou chybu, tedy že budeme závislí na jediné zemi, jako se to stalo s Ruskem v případě plynu. Nebo jako se to teď děje s Čínou u mnoha surovin.
OVĚŘOVNA: Zakázala EU kotle na plyn nebo uhlí? ‚Nezodpovědné strašení‘, směrnice to nezmiňuje
Číst článek
Můžeme pracovat na kooperativnějších smlouvách třeba s mnoha zeměmi Latinské Ameriky nebo s některými africkými státy. Je ale potřeba to brát jako způsob našeho i jejich společného rozvoje. Nesmíme o tom přemýšlet extraktivně, tedy že z těch zemí jen vyvezeme suroviny a rozvineme díky nim svůj průmysl. Takový systém už v dnešním světě nemá co dělat.
Za druhé – musíme se zbavit extraktivního přístupu člověka k přírodě a vyvinout velmi silnou cirkulární ekonomiku. Víme, že je to možné. Jsme schopni vytvořit oběhové hospodářství v sektoru baterií, abychom mohli potřebné suroviny využívat znovu a nemuseli neustále těžit, těžit a těžit. To může být velmi zajímavé třeba pro chemický průmysl, který máte tady v Česku taky velmi silný.
Ale vyžaduje to mít vizi, vyžaduje to strategické plánování a taky pochopení, že už nesmíme spoléhat na ten starý model neustálého těžení čehokoli – ať jde o fosilní paliva, nebo o lithium, měď či kobalt. Protože pokud to tak bude, budeme si ničit víc a víc svých zdrojů.
Pokud ovšem budeme chtít těžit potřebné suroviny i přímo v Evropské unii, třeba v Česku, tak to sice bude podléhat přísnějšímu dohledu, stejně to ale do nějaké míry zničí lokální přírodu a životní prostředí. A v demokracii to vyžaduje souhlas místních obyvatel, které to ale nevyhnutelně zasáhne…
Ale ono to funguje. Dám vám další příklad, tentokrát se to týká větrných parků. Mnoho stran nebo hnutí říká, že lidé na venkově nechtějí žádné větrné turbíny. Když ale ty lidi necháte na koncepci takového projektu spolupracovat, když jim ukážete, jaké z něj budou mít výhody, tak je to úplně jiný příběh. Nesmíte to ale lidem nutit s argumentem, že je to veřejný zájem, aniž byste byli schopni se s nimi o tom dál bavit a říct jim něco dalšího.
Mohla bych vám vyprávět o spoustě příkladů, které říkají, že jakmile ty lidi do podobných projektů skutečně zapojíte, je to i v demokratické společnosti možné. A chránit demokracii je v současnosti velmi důležité. I proto jsem přijela do Prahy, abych mluvila o tom, jak důležité je chránit demokracii v nadcházejících evropských volbách. Takže tu proměnu ekonomiky musíme provést demokratickým způsobem, jinak ztratíme všechny.
Odpor proti Zelené dohodě
Součástí demokracie je i současný tlak na oslabení Zelené dohody pro Evropu – klíčového dokumentu evropské politiky posledních let. Zelená dohoda neboli Green Deal je základním rámcem pro přijímání konkrétních zákonů na ochranu klimatu a přírodní rozmanitosti a vychází z Pařížské dohody. Vy jste v roce 2015 patřila ke klíčovým postavám, které dokázaly sjednotit v podstatě celý svět, aby Pařížskou dohodu na ochranu klimatu přijal. Nastavila EU svou Zelenou dohodu správně, když se setkává s takovým odporem?
Myslím, že vypracovat něco, jako je Zelená dohoda, bylo ze strany Evropské unie nezbytné a správné. Má ale slabinu. Na její tvorbě se nepodílela občanská společnost. A z toho vyplývá ten odpor, protože lidi od začátku vidí, že ta proměna počítá s věcmi jako zákaz prodeje nových aut se spalovacím motorem od roku 2035.
Bartuška: Green Deal bude jiný. Potřebujeme nejen velké plány, ale také světlo a fungující továrny
Číst článek
Myslím, že tohle je chybějící dílek Zelené dohody. Nepřisvojily si ji různé části společnosti, nebyla s nimi prodiskutovaná a případně na základě jejich připomínek upravená. Evropská unie se svým parlamentem a komisí to přijala shora a podle mě tu narážíme na limity této struktury. Tahle transformace je tak hluboká, že je potřeba přeformulovat společenskou smlouvu. Takže pokud vidím v Green Dealu nějaké selhání, tak je to neschopnost vést v jeho rámci diskusi na lokální úrovni.
Ale zakázané takové diskuse nejsou. Máte i tady nějaký konkrétní příklad, kde to dokázali a zelenou transformaci zvládají se širokým zapojením společnosti?
Můžu se znovu vrátit k Polsku, do velkého uhelného regionu kolem Katovic. Tamní diskuse přinesla mnoho pozitivního. To se děje, pokud do toho zapojíte lidi. Zelené dohodě tenhle prvek chybí, a proto tím odporem nejsem překvapená. Lidi totiž cítí, že je jim to vnucováno.
Samozřejmě – dochází také k manipulacím s informacemi a výhody Zelené dohody nejsou pořádně komunikovány. Potřebujeme veřejnou debatu o této transformaci a o tom užitku, který s sebou přináší – nová pracovní místa, čistší vzduch, města bez hluku. A všechno to souvisí s tou společenskou smlouvou, kterou kolem toho budujeme.
Skutečné problémy zemědělců
Právě zemědělci patří v poslední době k nejhlasitějším odpůrcům řady evropských nařízení včetně těch, která souvisejí s ochranou klimatu. Co jejich protestům říkáte? Vím, že ve Francii jste na stávky a demonstrace zvyklí, ale pro Čechy byly traktory v Praze a hnůj před Úřadem vlády docela novinka…
Některé sektory zemědělství prožívají krizi. Neznám situaci ve vaší zemi, takže to nemůžu komentovat. Ale pokud jde o Francii, my jsme velká exportní země, kde hlavním problémem není Zelená dohoda, ale společná zemědělská politika. Ta v našem případě prospívá jen úzké skupině farmářů. Těm největším, protože vše se odvíjí od velikosti pozemků, které vlastníte nebo na kterých pracujete.
Ve Francii jsou farmáři ve velmi, velmi složité situaci. Jsou zadlužení a mnoho z nich páchá sebevraždy. Mají velice úzký manévrovací prostor, svírá je z jedné strany tlak dodavatelského agrobyznysu a z druhé strany odběratelského potravinářského průmyslu. Takže jejich protesty jsou legitimní, ale podle mě špatně zacílené.
I proto, že na sociálních sítích se objevuje spousta dezinformací původem z Ruska. Nevím jak tady, ale vím, že je to tak ve Francii, Německu, Polsku. Já se dlouhá léta věnuji výzkumu v oblasti zemědělství, a proto jsem zuřila, že se v souvislosti s protesty farmářů nebavíme o skutečných problémech.
Kterým tématům v zemědělství bychom tedy podle vás měli věnovat větší pozornost?
Měli bychom se zabývat zadlužením zemědělců. Měli bychom chránit jejich zdraví, protože všechny ty pesticidy a hnojiva jsou pro ně skutečně nebezpečné. A můžeme dosáhnout spravedlivého rozdělení podpory, kterou Evropská unie poskytuje.
V nížinách zemědělství upadá, vysočiny jsou na vrcholu. Je to ale jen dočasné, varuje klimatolog
Číst článek
Neexistuje důvod, proč by ti největší měli dostávat nepoměrně větší příspěvky než ostatní. Třeba před britským odchodem z Evropské unie patřila k největším příjemcům dotací královská rodina. Jaký tohle má smysl? Tyto peníze daňových poplatníků mají jít menším farmářům, aby jim pomohly přejít na lepší systém výroby nebo zlepšit životní podmínky.
A většina farmářů, ve Francii je to 61 % procent, souhlasí s tím, že je potřeba přejít k méně znečišťujícím způsobům hospodaření. Ale k tomu potřebují podporu. A to i na straně konzumentů, aby ti si mohli dovolit pořizovat zdravější jídlo. Každopádně jsem byla v šoku z toho, kolik manipulativních informací se kolem zemědělských protestů objevuje.
Takže podle vás jde o legitimní protesty, ale špatně mířené? Není to spíš tak, jak mi nedávno řekl majitel jedné udržitelné české rodinné farmy, tedy že o zemědělcích nelze uvažovat jako o jedné skupině se společným zájmem? Tvrdil, že naopak jeho zájem chránit přírodní rozmanitost na svých pozemcích a půdu před pesticidy, to je často v přímém rozporu se zájmy velkých agropodniků, které půdu nevlastní a usilují o co největší okamžitý zisk.
To si taky myslím. Rozpočet společné zemědělské politiky je největší součást rozpočtu Evropské unie, takže v tom jsou velké zájmy. Zelená dohoda se toho ale zatím vůbec nedotkla.
Reforma společné zemědělské politiky teprve přijde na řadu. Proudí do ní enormní objem peněz daňových poplatníků a nepomáhá těm, kteří to nejvíc potřebují. A o tom by se podle mě měla vést tato debata. Některé sektory ale lobbují za zachování současného stavu, protože z něj profitují víc než ostatní.
Zemědělská podpora by se ale měla rozdělovat férově a myslím, že právě to je základní problém tohoto oboru. Krizi v zemědělství bychom měli brát vážně, a nesvalovat ji na Green Deal, protože to není pravda. Zásadní je způsob rozdělování zemědělského rozpočtu.
Mrtvá půda
Část zemědělského byznysu zablokovala připravovaný zákon o snížení užívání pesticidů v Evropské unii na polovinu do roku 2030. Zemědělská lobby také oslabila evropský zákon o obnově přírody, který se pak navíc po schválení evropským parlamentem ještě zasekl v Radě Evropské unie. Je podle vás dobře, že se europoslanci snaží o kompromisy tohoto typu, nebo na to nemáme čas vzhledem k tomu, v jaké krizi je naše klima a stav naší přírody?
Nemyslím si, že jde o dobré kompromisy. Zaprvé proto, že sama ve Francii vidím, jak pesticidy a intenzivní hnojení ničí organickou složku půdy. Její produktivita se tím snižuje a o to víc hnojiv do ní musíme pak přidávat. Část půdy v některých částech Evropy už je mrtvá.
Ano, ani v sektoru zemědělství se dostatečně nevede debata o transformaci, kterou si toto odvětví musí projít, pokud chce dál fungovat. Ale tyto kompromisy k této debatě nepřispívají. Vyplývají totiž ze strachu z protestů, aniž by se vážně míněná diskuse vedla.
Přitom je jasné, že ani zemědělci nemůžou dál fungovat ve stejném módu a přispívat ke krizím, které prožíváme. Je to i v jejich zájmu, protože současný způsob hospodaření nechrání aktiva a kapitál zemědělců, což je půda. Evropská komise zahájila dialog, takže se snad farmáři dostanou víc ke slovu a uvidíme, kde jsou potřeba úpravy, třeba v byrokracii některých norem. Ale ten velký problém spravedlivého rozdělování zdrojů v zemědělství se ve skutečnosti neřeší.
‚Hraje se o Evropu‘
Blíží se volby do Evropského parlamentu. Jak do nich podle vás promluví tento protitlak vůči Zelené dohodě, nejen ze strany agrobyznysu. A co se stane se Zelenou dohodou, pokud posílí strany, které jsou vůči ní kritické?
Já bych to viděla jinak. Když mluvíte s mladými lidmi, tak ti jsou opravdu znepokojení z budoucnosti životního prostředí, prostě kvůli dopadu na jejich blahobyt. Takže tady jde o souboj dvou různých vizí. Buď se můžeme dívat dozadu a říkat, že bychom neměli nic měnit a že Zelená dohoda je špatná věc. Anebo se můžeme pokusit zajistit zelenější budoucnost pro všechny.
Putin chce vládnout ještě dlouho. Jeho konečným odkazem bude zchátralý a upadající policejní stát
Číst článek
Já nejsem pesimista, co se týče evropských voleb. Všechno závisí na tom, kdo k nim přijde. V roce 2019 pochopila význam evropských voleb mladší generace a přišla v mnohem větším počtu. Doufám, že se to stane znovu, a to i v Česku.
Doufám, že lidé vycítí, že se hraje o Evropu. Hraje se o náš domov kvůli ruské agresi a snaze nás rozdělit. Pamatuju si, jak ruský prezident Vladimir Putin pronesl, že Evropa udělala velkou chybu a dostala se do krize kvůli obnovitelné energii. Víme, že on by nejradši zničil všechno, čeho jsme v této oblasti dosáhli a na čem má Zelená dohoda hlavní podíl.
On si totiž uvědomuje, že tento vývoj nakonec ukončí pozici Ruska jako hlavního vývozce energie do Evropy. Tuto geopolitiku bychom neměli ignorovat. A energetická bezpečnost, nezávislost a zelenější Evropa je to nejlepší, na co můžeme vsadit. Naopak dívat se nazpátek je nebezpečné. Proto doufám, že k volbám i v Česku přijdou mladí lidé, ženy a další skupiny, které ve světě dovedou rozhodovat, a že řeknou, že chtějí jinou – zelenější a demokratičtější budoucnost.
Teď to ale podle průzkumů vypadá na výsledek úplně opačný, takže se zeptám znovu a trochu jinak – může Zelená dohoda v současné atmosféře přežít?
Já v tomto ohledu nejsem fatalista. Lidi momentálně ještě nejsou mobilizovaní, jde o volby, při kterých se voliči rozhodují na poslední chvíli. Takže uvidíme. Ráda si o tom promluvím po 9. červnu.
Myslím, že lidi musejí pochopit, že jejich budoucnost je velmi úzce spojená s tím, co se stane v Evropě. A že ta vlna populismu s návratem k nacionalismu jim nepomůže ve světě, kde je hodně tlaku, hodně politiky založené na moci a ve kterém potřebujeme silnou Evropu. A silná Evropa neznamená dívat se zpátky.
Evropě se bude dobře dařit, pokud půjde cestou inovací, nových technologií a pokud do toho zapojí lidi. Takže vím, co říkají průzkumy, ale ještě je velmi brzy, a musíme aspoň dát najevo, o co všechno v těchto volbách jde. Aby lidi měli důvod jít volit, a neřekli si jen, že Evropa je špatná a že to nechtějí poslouchat.
