Konec éry fosilních paliv? Co všechno přinesla klimatická konference OSN
V Dubaji vznikla historická globální politická dohoda. Vůbec poprvé mluví o odchodu od využívání fosilních paliv. Po dramatickém průběhu a celonočních jednáních se na tom shodlo všech skoro 200 účastnických zemí. „Postup změny klimatu je alarmující,“ cituje přijatý dokument vědecké závěry. Lidstvo podle zpráv OSN směřuje k oteplení skoro o tři stupně Celsia. Teď reaguje dohodou z COP28.
Vysvětlujeme závěry konference v otázkách a odpovědích:
- Proč se o dohodě z Dubaje říká, že je historická?
- Co to bude znamenat?
- Je teď lidstvo zachráněno před nejhoršími dopady člověkem způsobené změny klimatu?
- Jakou roli nakonec sehrály kritizované pořadatelské Spojené arabské emiráty?
- Jaký byl vliv ropného a dalšího fosilního průmyslu?
- Co dalšího je výsledkem?
- Podařilo se zprovoznit avizovaný fond ztrát a škod pro chudé, zranitelné země, které zavinily změnu klimatu jen minimálně?
- Jak na konferenci vystupovalo Česko?
- Smělo se v Dubaji demonstrovat?
- Jak se účastníci během dvou týdnů na výstavišti mohli odreagovat?
- Kde bude za rok klimatická konference COP29?
Proč se o dohodě z Dubaje říká, že je historická?
Poprvé v dějinách těchto klimatických konferencí všechny země světa projevily ochotu řešit hlavní příčinu člověkem způsobené změny klimatu, tedy spalování ropy, uhlí i plynu bez rozdílu.
Nadpoloviční většina zemí od Spojených států až po malé rozvojové země aktivně usilovala o to, aby se v textu společného prohlášení objevilo (v nějaké formě), že je potřeba ukončit využívání fosilních paliv („phase out fossil fuels“).
Do této skupiny patřila i Evropská unie, jejíž členové včetně Česka svou společnou pozici předem předjednali. První návrh závěrečného textu byl ale z pohledu EU tak slabý, že ho španělské předsednictví označilo za naprosto nepřijatelný. Finální text také neobsahuje tak silný slovník, jak EU žádala, ale na ten už Unie přistoupila.
"#COP28 has delivered, for the first time at climate talks, a clear call on countries to transition away from fossil fuels,” says UNEP’s @andersen_inger.
— UN Environment Programme (@UNEP) December 13, 2023
As the conference concludes, the focus must shift to rapid, decisive action.
More: https://t.co/JowAAtPUNW pic.twitter.com/A5SojXZjdr
V dohodě z Dubaje se objevuje výzva zemím světa, aby se připojily ke společné snaze odejít od všech fosilních paliv v energetických systémech (energetice, průmyslu, zemědělství atd.) s cílem klimatické neutrality v roce 2050, ale s urychleným jednáním v tomto desetiletí, které je v tomto ohledu zásadní.
Jde o historicky první takový závazek svého druhu, ale zároveň je to měkčí závěr, než o jaký např. Evropská unie usilovala. Mimo jiné i kvůli tomu, že dokument země „vyzývá“ (call on parties). Právní jazyk dokumentů OSN je v tomto důležitý a zná silnější výrazy, jimiž bývají apely směrem k zemím uvozeny.
I tak jde ale o posun oproti průběžnému návrhu znění dohody z COP28, ten to formuloval jako „možnost“ se připojit. Nespokojenost s dohodou z Dubaje daly najevo malé ostrovní státy z Tichomoří, které se vlivem změny klimatu a stoupání hladin oceánů potápějí a
hrozí jim tak úplný zánik.
„Je potřeba oslavit, že dohoda poprvé zmiňuje odchod od fosilních paliv, že zmiňuje potřebu posílit obnovitelné zdroje energie. Ale není transformativní. Historická je leda pro fosilní průmysl a země s velkými emisemi skleníkových plynů,“ komentoval závěry COP28 pro iROZHLAS.cz Joseph Anthony Sikulu z delegace tichomořského Palau.
Co to bude znamenat?
Závazky jsou dobrovolné. Nelze zřejmě čekat, že země jako Rusko je budou brát příliš vážně. Významnější je, že se přes původně odmítavý postoj k podpisu textu se zmínkou o ustupování od fosilních paliv nakonec připojily Indie nebo Čína.
Ovšem i země, které konec éry fosilních paliv na papíře prosazovaly, mají své ropné, plynařské, uhelné zájmy.
Americký prezident Joe Biden porušuje svůj předvolební slib nepovolovat už žádnou další těžbu ropy na federálním území a těžaři zkapalňovaného zemního plynu v Texasu či Louisianě chytili druhou mízu po začátku loňské plné invaze Ruska na Ukrajinu.
Where’s the Oil?
— Velina Tchakarova (@vtchakarova) December 14, 2023
The Countries With the Most #Oil Reserves 🛢 #COP28UAE #COP28 #geopolitics pic.twitter.com/Ft2aNrbw9T
Britský premiér Rishi Sunak povoluje novou těžbu v Severním moři. Těží i země Evropské unie nebo Austrálie. Ve světě včetně zemí, které tuto dohodu prosazovaly, je v plánu ještě spousta těžby ropy, uhlí či plynu včetně nových projektů, které by pro udržení oteplení pod 1,5 stupni Celsia neměly být podle poslední zprávy Mezivládního panelu pro klima už vůbec povolovány.
Objem budoucích emisí ze současné i plánované těžby podle vědeckých zpráv OSN přibližně dvakrát překračuje uhlíkový rozpočet lidstva pro zachování relativně stabilního klimatu.
Ovšem bez fosilních paliv v tuto chvíli nelze zajistit potřeby lidstva a i text dohody zmiňuje, že odklon musí být řízený, pro každou zemi individuální, a pokud možno spravedlivý, s co nejmenšími dopady na běžné lidi.
Takový je idealistický scénář. Každopádně věda a zprávy OSN, které v Dubaji sloužily jako podklady, říkají, že pokud od fosilních paliv lidstvo neodejde, bude to stát životy, zdraví a mnohem víc peněz než transformace.
Pro Evropskou unii dohoda z Dubaje vlastně neznamená nic nového, ta se snaží k tomuto cíli (byť podle kritiků s odkazem na vědecké studie nedostatečně) směřovat skrze Zelenou dohodu pro Evropu a dalšími zákony na ochranu klimatu a přírodní rozmanitosti.
Teď na to poprvé politicky přistoupil celý svět. Podle Romany Jungwirth Březovské, analytičky Asociace pro mezinárodní otázky a Ústavu výzkumu globální změny Akademie věd ČR, má v tomto ohledu dubajská dohoda význam i přes dobrovolné plnění.
„Je to jasný signál, že svět má směřovat pryč od fosilních paliv. Některým státům to bude trvat déle, ale ten trend by měl být zřejmý. A to je důležité především pro investory. Teď už vědí, že mají investovat především do nízkoemisních technologií, do obnovitelných zdrojů energie atd. Zkrátka že investice do fosilních paliv by už neměly být rentabilní,“ myslí si pozorovatelka COP28 v Dubaji.
„Neexistuje žádný přesvědčivý plán, jak odchod od fosilních paliv provést,“ varuje Johan Rockström, profesor Potsdamské univerzity, ředitel tamního klimatického institutu a spoluautor konceptu tzv. planetárních limitů.
„Pouze dobrovolné jednání vlád nám ho nezajistí. Potřeba jsou i kolektivní, globální opatření v oblastech financí, nastavení cen uhlíku a technologické výměny, a to v rozsahu obrovsky převyšujícím to, co je teď na stole,“ myslí si Rockström.
Je teď lidstvo zachráněno před nejhoršími dopady člověkem způsobené změny klimatu?
Pochopitelně není. Skoro dvě stě zemí ve společném prohlášení uznává závěry vědeckých zpráv OSN, že postup změny klimatu je alarmující.
Směřujeme ke katastrofálnímu oteplení skoro o tři stupně Celsia v průměru oproti předprůmyslové éře. Osm let stará Pařížská dohoda zpomalila předpokládaný nárůst emisí skleníkových plynů. Stále ale ještě jejich roční úhrn nezačal klesat, což je potřeba co nejdříve a intenzivně.
Jen pro fosilní průmysl a země s velkými emisemi. Dohoda z COP28 má i své kritiky, považují se za oběť
Číst článek
Na dubajské konferenci země světa dostaly od vědců velmi špatné vysvědčení toho, jak „Paříž“ naplňují. Shodly se proto na nutnosti odejít od fosilních paliv a závěry této „globální inventury“ by měly jednotlivé vlády promítnout do svých národních plánů.
Nikoho ale nelze nutit jinak než sázkou na pud sebezáchovy, dobrou vůli, mezinárodní tlak či tržní mechanismy. „Bezcenná past,“ komentuje oslavné titulky médií o dohodě z Dubaje klimatolog Bill McGuire.
Stejně jako plácání se po zádech ze strany organizátorů, že zařídili silný plán, aby přežila šance udržet oteplení pod kritickou hranicí 1,5 stupně Celsia. „Lži, lži, lži. K tomu je zapotřebí, aby emise skleníkových plynů klesly skoro o polovinu během příštích 72 měsíců,“ míní McGuire.
„Text o odklonu od fosilních paliv je vágní, bez skládání účtů v letech 2030, 2040 a 2050. Žádné uznání, že zvýšení kapacity technologie na zachytávání a odstraňování uhlíku musí přijít nad rámec ukončení využívání fosilních paliv, abychom měli šanci udržet globální oteplování pod hranicí 1,5 stupně Celsia,“ hodnotí závěry COP28 Johan Rockström.
In the anniversary of the Paris Agreement and as the Parties negotiate the #COP28 declaration to keep alive the 1.5°C threshold, an analysis using #C3S data shows that we've lost 19 years in the battle against global warming.
— Copernicus ECMWF (@CopernicusECMWF) December 12, 2023
More👉https://t.co/Bm20ReB4ig pic.twitter.com/GGO6Q7xOUx
Jakou roli nakonec sehrály kritizované pořadatelské Spojené arabské emiráty?
„Říká se, že fosilní paliva jsou na těchto summitech „slonem v místnosti“. Tady ale platí, že místnost se nachází ve slonovi,“ glosoval na COP28 dubajské hostitelství Joab Okanda, poradce pro Afriku v organizaci Christian Aid.
Paradoxně se ale podařilo první dohody zmiňující odchod od fosilních paliv dosáhnout právě tady a je to vlastně i proti zájmům Spojených arabských emirátů v ropném a plynařském průmyslu. Někteří pozorovatelé oceňují, že Spojené arabské emiráty dokázaly nakonec „zpracovat“ k odsouhlasení dohody i země jako Saúdská Arábie.
Ty jakoukoli zmínku o odchodu od fosilních paliv v závěrečném textu původně odmítaly. Dosažená dohoda se tedy dá považovat za daných okolností za maximum možného.
Prezident konference sultán Ahmed al-Džábir čelil tvrdé kritice mj. za své angažmá v čele státní ropné společnosti ADNOC s mnoha těžebními projekty v zahraničí. Konferenci řídil rozhodně a zdálo se, že s předem stanovenou taktikou a plánem. „Polárku“ mám stále na obzoru a jdu za ní, opakoval dokola o cíli udržet oteplení pod 1,5 stupni Celsia a pochválil se za přelomový výsledek konference.
Tichomořské ostrovní země ho ale zkritizovaly kromě obsahu dohody také za velmi překotné, kolektivní schválení finálního dokumentu bez možnosti reagovat. Kritici také upozorňují, že v textu dohody nejsou například jasně stanovené cíle a metody pro odchod od fosilních paliv do roku 2050.
Najdeme tam podle nich příliš velký důraz na plyn coby tranzitní (ale velké množství emisí produkující) palivo. A zmiňují nerealistickou sázku na technologie jako zachytávání a ukládání uhlíku, které jsou v textu akcentované, což považují za velká „zadní vrata“ pro těžbu ropy a plynu pro země jako Spojené arabské emiráty.
Jaký byl vliv ropného a dalšího fosilního průmyslu?
Kdyby fosilní průmysl byl zemí, měl by na COP28 třetí nejpočetnější delegaci. Na konferenci se registrovalo skoro dva a půl tisíce jeho zástupců. Spočítaly to nevládní organizace sdružené ve skupině „Vykopněte velké znečišťovatele“ (Kick The Big Polluters Out).
Historická dohoda. Státy se poprvé shodly na odchodu od fosilních paliv, na COP28 bylo pro i Česko
Číst článek
Na COP28 se objevil například Darren Woods, šéf americké ropné společnosti Exxon. Ta je známá tím, že desítky let tajila výsledky svých vlastních výzkumů o vlivu využívání fosilních paliv na změnu klimatu, o tématu veřejnosti lhala a místo snahy problém řešit dávala velké peníze do lobbingu za svůj průmysl. Zástupce Exxonu se na klimatické konferenci OSN objevil vůbec poprvé. Woods v Dubaji prohlásil, že klimatický summit klade příliš velký důraz na konec fosilních paliv.
Do průběhu konference se vložilo i vedení OPEC, Organizace zemí vyvážejících ropu. To vyzvalo účastníky, aby zabránili jakékoli zmínce o odstavení všech fosilních paliv v závěrečném dokumentu. Někteří pozorovatelé to považovali za signál paniky ze strany této organizace.
Ta měla v areálu dubajského výstaviště Expo 2020 i svůj stánek a uspořádala například workshop, který ukazoval, co vše je vyrobeno z ropných produktů. „Od ropného a plynařského průmyslu tu vidíme spoustu greenwashingu, recyklování starých slibů. A taky tu hodně propagují zachytávání a ukládání uhlíku a další technologie, které primárně slouží k odvádění pozornosti od skutečné potřeby ukončit využívání fosilních paliv,“ komentoval aktivity zástupců firem těžících a prodávajících fosilní paliva Romain Ioualalen z organizace Oil Change International.
„Snaží se tu rozvojovým zemím vnutit svůj falešný příběh: Vy jste změnu klimatu nezavinily, máte právo na rozvoj a měly byste k tomu využít fosilní paliva. To by nás ale připoutalo k zastaralému, neefektivnímu, drahému a nezdravému energetickému systému. Je to jako kdyby před sto lety, kdy svět přecházel na automobily, někdo přišel a začal vám tvrdit, že máte investovat do koní a kočárů,“ srovnával docent ekonomie a prezident Globálního institutu pro udržitelnou prosperitu Fathel Kaboub.
Co dalšího je výsledkem?
Na COP28 vzniklo nebo se rozšířilo mnoho postranních dohod, iniciativ nebo aliancí. A v textu hlavního dokumentu samotného se objevuje také řada dalších podtémat. K hlavním podpůrným výstupům toho hlavního patří dohoda světa na ztrojnásobení kapacity obnovitelných zdrojů energie do roku 2030 a na zdvojnásobení energetické účinnosti.
Součástí textu je i (podle kritiků příliš vágní) příslib začít omezovat dotace fosilních paliv, které loni nabyly globálně rekordní výše a podle studie Centra pro dopravu a energetiku jsou problémem i v Česku.
V Dubaji se jedná o fosilních palivech. ‚Je to otázka přežití další generace,‘ zní od ostrovních národů
Číst článek
Abychom si zachovali relativně bezpečné klima a byli dál schopní pěstovat potraviny, musíme změnit svůj přístup k zemědělství i jídlu samotnému. Takové společné prohlášení podepsalo na klimatické konferenci OSN v Dubaji 134 zemí včetně Česka. Výroba jídla v současné podobě patří k hlavním zdrojům emisí metanu a vede ke kritickému odlesňování nebo vymírání přírodních druhů.
K této dohodě o přechodu na udržitelnější zemědělství a produkci potravin se připojily i Spojené státy, Brazílie nebo Čína. Tedy velcí světoví producenti jídla, kteří stojí za spoustou znečištění či odlesňování.
Hlavním cílem pro řadu chudších a změnou klimatu už hodně sužovaných zemí byla větev vyjednávání o adaptačních opatřeních. Tato část závěrečného dokumentu je podle mnoha zástupců těchto zemí a některých expertů obzvlášť slabá, chybí zejména plán financování, a to nejen u adaptace. A u peněz, které do chudších zemí proudí, je problematické i to, že mnoho z nich je formou půjček, nikoli darů či grantů.
Jídlo jako akt ochrany klimatu. Musíme ho začít vyrábět jinak, shodly se země na COP28
Číst článek
Dubajská dohoda to nijak nemění. „Text uznává, že bude potřeba investovat biliony dolarů, ale neuvádí nic o tom, kolik bude poskytnuto a kdy. Bez financování jsou všechna slova o klimatické akci jen planými řečmi,“ komentuje to ve svém rozboru britský deník The Guardian.
Tichomořské Marshallovy ostrovy přirovnaly dohodu k děravé kánoi, pokud jde o vůli bohatých zemí převzít otěže odpovědného financování, být lídrem a pomoci těm chudším ke společnému cíli.
Některým státům vadí i to, že závěrečný text jako celek v podstatě pomíjí vnímání změny klimatu v rovině lidských práv.
Podařilo se zprovoznit avizovaný fond ztrát a škod pro chudé, zranitelné země, které zavinily změnu klimatu jen minimálně?
Politicky ano, ale řeší se technické detaily jeho provozu a fond zatím zeje prázdnotou. Česko do něj žádný příspěvek neschválilo, jeho podíl vyplývá jen z peněz, které plánuje poslat Evropská komise (25 milionů eur). Přitom samy za sebe přislíbily peníze vložit třeba Slovinsko, Irsko nebo Dánsko – to dokonce víc než Spojené státy.
Ohlášené peníze zatím stojí hlavně na solidaritě čtyř zemí – víc než polovinu z necelých 800 milionů dolarů hodlají poslat Spojené arabské emiráty, Německo, Francie a Itálie. Jde navíc o přísliby jednorázové. Ovšem podle údajů OSN jsou potřeba na úhradu ztrát a škod už teď působených změnou klimatu ve zranitelných zemích stovky miliard dolarů každý rok.
Ropné společnosti mění taktiku vyjednávání. Na klimatické konferenci v Dubaji je jich rekordní počet
Číst článek
„Jde o zásadní krok směrem ke klimatické spravedlnosti, je to životně důležité v podpoře rozvojových zemí a komunit, které zakoušejí dopady změny klimatu v první linii,“ komentuje slavnostní oznámení zprovoznění fondu hned při zahájení COP28 platforma Loss and Damage Collaboration, která se na fungování tohoto fondu zaměřuje. „Ovšem přísliby, které byly zatím učiněny, to je přinejlepším jen úvodní splátka.“
Příslib všem postiženým zemím dohromady činí zatím méně než příjmy fotbalového klubu Manchester City za loňskou sezonu. Jde o peníze, které mají mimo jiné za účel bránit i migraci ze zemí, jako je třeba Tanzánie, odkud na COP28 přijel Anania Ndondole z tamní luteránské církve: „Chceme od zemí, které hodně znečišťují, aby posílaly peníze tam, kde kvůli tomu lidé trpí. Potřebujeme ty finance, abychom na těch místech mohli trvale žít. Zatím jsme tu slyšeli nějaké sliby. Je potřeba je taky splnit.“
Jak na konferenci vystupovalo Česko?
Ohlas vzbudilo, když se Česko coby země stále ještě ve velké míře těžící a spalující uhlí připojilo k alianci odchodu od uhlí. Premiér Petr Fiala z ODS svou návštěvu konference využil k propagaci jaderné energetiky a zdůrazňoval český vstup mezi signatáře deklarace o potřebě ztrojnásobit kapacitu jaderné energie do roku 2050 vedené Spojenými státy.
„Mluvili jsme tu hodně o jádru, o odchodu od uhlí, o biodiverzitě, o ztrojnásobení obnovitelných zdrojů, o energetických úsporách,“ řekl serveru iROZHLAS.cz o české účasti ministr životního prostředí Petr Hladík z KDU-ČSL.
Ten se kromě toho v Dubaji hodně věnoval ukrajinské výpravě, řešil s ní třeba snahu definovat nový pojem válečná ekocida a hledat cestu, jak donutit Rusko platit i za tento typ válečných škod na Ukrajině. „Rusko z fosilních paliv financuje svou válku,“ zdůrazňovali na COP28 často Ukrajinci.
Mnohé africké státy jsou v ekologii dál než my. Klima se jich týká daleko víc, říká vědkyně Harmáčková
Číst článek
Hladík se mimo jiné setkal také s delegací Vatikánu. Se zástupci OSN mluvil také o možnosti hostit v Česku příští rok menší sesterskou akci, konferenci OSN o přírodní rozmanitosti.
O tu ale nakonec projevila zájem Kolumbie. Na rozdíl od loňského roku, kdy Česko coby předsednický stát vedlo na COP27 v Egyptě vyjednávání za celou Evropskou unii, mělo teď v Dubaji skromnější vyjednávací tým.
Smělo se v Dubaji demonstrovat?
Zákony Spojených arabských emirátů protesty zakazují. Konference se konala za městem u konečné metra (asi hodinu jízdy od starého města) v obřím areálu výstaviště Expo 2020. Skládala se ze zelené zóny, kam si směla kupovat vstupenky i veřejnost, a vnitřní modré zóny.
#COP28 ojakuba bulungi https://t.co/D34VvAHsYh pic.twitter.com/5ciYQEHv1L
— Judith Heard (@IAMJUDITHHEARD) December 14, 2023
Tam měli přístup jen akreditovaní delegáti, pozorovatelé, zástupci nevládních organizací či novináři. V této modré zóně pod správou OSN se ve vyhrazených prostorech demonstrovat smělo.
Šlo tedy o hodně řízené protesty akreditovaných aktivistů na místech, kam nesměla veřejnost. V sobotu se konala v areálu větší hromadná demonstrace asi 500 lidí. Tyto protesty byly také místem, kde se nejviditelněji odrážel aktuální konflikt na jiném místě Blízkého východu.
Demonstranti v některých případech volali po příměří v Pásmu Gazy. K přirozené demonstraci mimo vyhrazené prostory došlo v pondělí 11. prosince poté, co předsednická země vydala původní návrh dohody, z pohledu víc než sta zemí včetně EU slabý a nepřijatelný.
Hlasitě ho odmítali také přítomní aktivisté či zástupci registrovaných organizací na ochranu klimatu. V hale u vstupu do sálů, kam v tu chvíli mířili například vyjednavači Evropské unie radit se o dalším postupu, vytvořili „živou uličku“. Tou delegáti procházeli a byli skandováním povzbuzováni k odmítnutí navrženého textu a vyjednání ambicióznějšího.
Jak se účastníci během dvou týdnů na výstavišti mohli odreagovat?
Kromě bohatého oficiálního doplňkového programu s besedami a workshopy pořádaly podobné akce i pavilony jednotlivých zemí či bloků nebo stánky organizací, které na konferenci vystupovaly. Šlo o nevládní organizace na ochranu klimatu či přírodních druhů, zájmové skupiny, univerzity apod.
U vyjednávacích sálů byla k vidění také tabule s kreslenými klimatickými vtipy uvedenými podtitulem: „Bezprecedentní se stává normou“. Spolek Climate Action Network sdružující tisíce organizací na ochranu klimatu z celého světa uděloval každý podvečer anticenu „fosilie dne“, kterou si zástupci zemí (většinou nikoli členové oficiální delegace) chodili přebírat a v sarkastických projevech vypočítávali, proč si ji zaslouží.
Ocenění získaly například Rusko, Saúdská Arábie, Izrael nebo Evropská unie. Hlavní cenu „fosilie roku“ si vysloužily Spojené státy, mimo jiné za rekordní a stále se zvyšující produkci fosilních paliv nebo za „směšný příspěvek“ (17,5 milionu dolarů) do nově založeného Fondu ztrát a škod v porovnání s historickou i aktuální odpovědností za změnu klimatu a způsobené škody.
Naopak zvláštní (a jediné pozitivní) ocenění obdržela na tomto fóru Kolumbie za své vůdcovství a zodpovědný přístup na konferenci COP28. Kolumbijský levicový prezident Gustavo Petro vyhrál loni volby mimo jiné s příslibem provést zemi přechodem na čistou energetiku.
Kolumbie tak letos mj. přistoupila k alianci zemí, které nejvíc tlačí na konec fosilních paliv. Také se připojila k iniciativě Smlouva o nešíření fosilních paliv inspirované Smlouvou o nešíření jaderných zbraní. Kolumbie je mezi členy první země takovéto velikosti a významu, navíc závislá na vývozu uhlí, ropy a plynu.
Teď přestala vydávat povolení k průzkumu nových nalezišť. Ministryně životního prostředí největšího jihoamerického vývozce uhlí tento na první pohled paradox na konferenci vysvětlovala: „Musíme se rozhodnout teď. Buď zůstaneme závislí na uhlí a ropě a za deset, dvacet let zjistíme, že ho nemáme kam vyvážet a že jsme v ekonomické krizi. Anebo se teď pustíme do řízeného odchodu naší ekonomiky od fosilních paliv. A ještě tím zachováme šanci na udržení globálního oteplení pod hranicí 1,5 stupně Celsia. Což není cíl, ale bezpečnostní limit pro naše životní prostředí,“ řekla v Dubaji Susana Muhamadová.
Kde bude za rok klimatická konference COP29?
Pořadatelem COP29 bude za rok Ázerbájdžán. O akci se před časem odmítla ucházet současná česká vláda. Příští ročník podle pravidel rotace regionů hostí střední a východní Evropa.
Ekologické domy s bombovými kryty. Ukrajinci ukazují, že s udržitelností nečekají na konec války
Číst článek
Hostitelství zvažovalo Bulharsko, ale Rusko blokovalo možnost uspořádat příští klimatickou konferenci v jakékoli zemi Evropské unie. Objevovaly se spekulace o Srbsku nebo Moldavsku (s tím, že by jen předsedalo a reálně by se konference konala v sídle Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu v německém Bonnu).
Nakonec se ale přestaly vzájemně vetovat Arménie a Ázerbájdžán. V rámci dohody si i vyměnily zajatce a poté, co svůj nesouhlas s Baku stáhlo i Rusko, zvolila dubajská konference příštím pořadatelem další ropnou a plynařskou baštu.
V roce 2025 by se COP30 měl konat v „bráně do Amazonie“, brazilském městě Belém. Hodně o to stál současný prezident Brazílie Lula da Silva. Na COP28 do Dubaje vyslal vůbec nejpočetnější výpravu ze všech zemí.
Také on vedl loňskou kampaň za zvolení i přes témata ochrany klimatu a životního prostředí obecně. Podle dat brazilského Národního institutu pro vesmírný výzkum po nástupu Luly zpět do funkce v Brazílii výrazně zpomalilo odlesňování Amazonie, což patřilo k jeho hlavním cílům.
Země se ale zároveň od ledna má stát spřáteleným členem Organizace zemí vyvážejících ropu (tzv. OPEC+).
