Čínská rozpínavost nad Balkánem. Investice proudí hlavně do Srbska, neklid vyvolala i v řeckém přístavu
Netransparentní smlouvy, miliardové investice nebo podíly v klíčových přístavech. Číně se například skrz poskytování zdánlivě výhodných půjček daří udržovat vliv v několika balkánských zemích. Region pro ni představuje pomyslnou vstupní bránu do Evropy. „Západní Balkán je pro čínské společnosti v podstatě odrazovým můstkem ke snazšímu přístupu na unijní trh,“ říká pro iROZHLAS.cz a Radiožurnál Ana Krstinovska, expertka na čínsko-balkánské vztahy.
Asijská velmoc si svůj dlouhotrvající vliv nad srbskou ekonomikou pojišťuje další miliardovou investicí. Čína totiž zemi počátkem roku poskytla přibližně dvě miliardy eur (přes 50 miliard korun) na výstavbu větrných a solárních elektráren a zařízení pro výrobu vodíku. Pro Bělehrad jde o doposud největší vklad do obnovitelných zdrojů energie, píše s odkazem na tamní vládu agentura Reuters.
Srbsko na rozcestí Východu a Západu. Čína do něj již investovala tolik, že nemůže odejít, míní analytik
Číst článek
„Na Srbsko dělal dojem čínský ekonomický růst a v zemi vidělo příležitost. V případě investic do obnovitelných zdrojů šetrnějších k životnímu prostředí jde ale vcelku o nový jev, ukazuje to vliv Číny a fakt, že jej rozšiřuje do dalších oblastí,“ popisuje pro server iROZHLAS.cz Vuk Vuksanović, expert na čínsko-balkánské vztahy z think-tanku Belgrade Centre for Security Policy.
Čína začala své ekonomické zájmy v oblasti Balkánu posilovat po roce 2008, kdy světem začala zmítat finanční krize, a to zejména prostřednictvím zvýhodněných půjček. Srbsko zanedlouho hledalo v zahraničí spojence poté, co Kosovo vyhlásilo nezávislost. Tu čínská vláda neuznává, což s povděkem kvituje srbský prezident Aleksandar Vučić.
A právě s Bělehradem udržuje Peking v regionu nejsilnější vztahy. Jeho investice směřují především do průmyslu a infrastruktury. Druhá největší světová ekonomika také v Srbsku skoupila několik dolů a těžené minerály exportuje.
Před osmi lety pak operátor Telekom Srbija podepsal smlouvu za 150 milionů dolarů (zhruba tři a půl miliardy korun) s čínskou společností Huawei ohledně vybudování vysokorychlostního internetu.
Čínské kamery
Stejná firma se podílela i na projektu srbského ministerstva vnitra zahrnujícího instalaci městských kamer, přes tisíc z nich v ulicích rozmístila bělehradská radnice. Jak upozornila stanice Rádio Svobodná Evropa/Rádio Svoboda, v opštině Osečina s přibližně deseti tisíci obyvatel připadá jedna kamera na každých sto z nich.
Úřady argumentovaly zvýšením ochrany a bezpečnosti či omezením kriminality, strohé informace však mezi lidmi vyvolávaly obavy, co má nenápadné rozmisťování kamer znamenat v praxi.
V hlavním městě navíc původem čínské kamery sehrály svou roli i během potlačování nedávných protestů tamní opozice. Ne vcelku běžný je i původ, jak se země k myšlence nákupu zařízení dostala.
„Před devíti lety došlo v Bělehradě k autonehodě, od níž viník ujel a následně utekl do Číny. Tamní policie jej však v podstatě ihned pomocí kamer identifikovala a deportovala zpět do Srbska. Zdejším úřadům se pak nápad kamery pořídit zalíbil a politici se snaží použití dané technologie legalizovat. Odpor srbské společnosti je ale tak silný, že se jim to nedaří, alespoň prozatím. Problémem rovněž je, že ne u všech kamer úřady zveřejnily jejich umístění,“ zdůrazňuje odborník.
Pominout v neposlední řadě nelze ani srbsko-čínskou spolupráci během pandemie covidu-19, kdy Bělehrad vládu Si Ťin-pchinga prezentoval jako jediného partnera schopného mu pomoci.
Generační dluh
Valná většina čínských projektů na Balkáně spadá pod iniciativu Nové hedvábné stezky, kterou čínský prezident představil před jedenácti lety. Pod její záštitou Peking prosazuje a realizuje právě řadu infrastrukturních nebo energetických projektů.
V regionu pak podle odhadů balkánské investigativní sítě BIRN stála na konci roku 2021 Čína za 135 projekty v hodnotě přesahující 32 miliard eur, z toho více než polovina spadala v různých fázích realizace pod Srbsko.
Zkušenostem s čínskými půjčkami se nevyhnula ani Černá hora, kde však o bezproblémových vztazích nemůže být řeč. Vzájemná spolupráce se začala rozvíjet v souvislosti s plánovanou výstavbou dálnice vedoucí z přímořského Baru k srbsko-černohorské hranici, na kterou ale Podgorici chyběly finanční prostředky.
Černá Hora se dostala do finančních kleští kvůli stavbě předražené dálnice Číňany
Číst článek
Rozhodla se tak přijmout úvěr ve výši 944 milionů dolarů (22 miliard korun) od čínské ExIm Bank. Ten měl pokrýt 85 procent nákladů prvního přibližně čtyřicetikilometrového úseku dálnice s dvaceti tunely a šestnácti mosty. Za výstavbu příslušného sektoru nesla zodpovědnost společnost China Road and Bridge Corporation.
První část byla oficiálně otevřena v červenci 2022, sedm let po zahájení prací. Tehdejší premiér Dritan Abazović označil dálniční tah za počátek stálého spojení Černé hory se světem.
Podle bývalého ministra financí a současného premiéra Milojka Spajiće však jeden kilometr vyšel na dvacet milionů eur (přes půl miliardy korun), což z projektu činí jednu z nejnákladnějších dálnic světa. Dluh tak bude země splácet ještě několik generací.
V případě neschopnosti splácet však hrozí, že by čínská vláda mohla převzít kontrolu nad částí černohorského pobřeží, podobně jako se tak stalo například srílanskému přístavu Hambantota. A před ekonomickými závazky vůči Číně s důsledky dluhových pastí před třemi lety varovala i analýza balkánské investigativní sítě BIRN (Balkan Investigative Reporting Network).
Obcházení předpisů
Na energetické a infrastrukturní projekty se stejně jako v Srbsku čínská vláda zaměřuje i v Bosně a Hercegovině, především – a nepřekvapivě – na území Republiky srbské. V zemi má momentálně rozjednaných několik desítek projektů, z nichž tamní ekology znepokojuje především stavba hydroelektrárny na řece Neretvě, jež tok znečišťuje.
Balkánské dilema Evropské unie. Buď tamní země přijme mezi sebe, nebo je nechá Rusku a Číně
Číst článek
Mezi další patří rekonstrukce tramvajové trati v Sarajevu nebo výstavba dálnice Banja Luka – Prijedor. Obsah smlouvy o stavbě komunikace je však tajný, stejně jako v mnoha dalších případech, což ve společnosti vyvolává časté obavy o transparentnosti. Jasné nedostatky potvrzuje pro iROZHLAS.cz i Ana Krstinovska, expertka na vztahy mezi západním Balkánem a Čínou a členka odborného konsorcia China Observers in Central and Eastern Europe.
„Obvykle se jedná o vzorové smlouvy, kde není příliš prostoru pro úpravy. Z hlediska jejich ukončení jsou podmínky pro balkánské země značně nevýhodné. Čína má například právo smlouvu jednostranně vypovědět, dojde-li k určité změně na politické úrovni. Vlády se navíc snaží projekty realizovat co nejdříve s tím, že obchází vnitřní předpisy a staví bez příslušných povolení nebo posudků o vlivu na životní prostředí či společnost,“ upozorňuje.
„Je ale třeba dodat, že nejde o případy, k nimž by v rámci Balkánu docházelo plošně. Zejména členské státy Unie mají přísnější pravidla, situace je jiná u zemí NATO. Například v Albánii infrastrukturní projekty spojené s čínskými společnostmi nenajdeme, Černá Hora nebo Severní Makedonie v poslední době nové smlouvy neuzavřely. Privilegovanými partnery jsou stále Srbsko a Bosna a Hercegovina,“ vyjmenovává expertka.
Balkán zaznamenává rekordní přílivy ruských investic, podnikatelé takto získávají i zlaté pasy
Číst článek
Mezi obyvateli bosenského přístavu Neum pak nevoli vyvolala další stavba realizovaná čínskou společností, a to necelých 2,5 kilometru dlouhý Pelješacký most. Ten už téměř dva roky spojuje pevninskou část Chorvatska, kterou jinak bosenský koridor rozděluje na dvě části. Byť podle starosty města přináší most jen výhody, zejména méně frekventovanou a usnadněnou dopravu, místní restauratéři a podnikatelé si stěžují na úpadek počtu hostů.
Přestože most financovaly Evropská unie a Chorvatsko, tendr na stavbu vyhrála čínská firma China Road and Bridge Corporation, tedy ta, jíž byla svěřena i část realizace zmíněné černohorské dálnice.
Podle Krstinovské Chorvatsko nicméně v souvislosti se stavbou mostu dodrželo unijní postupy pokud jde o veřejné zakázky a neuchýlilo se k výjimkám jako například Srbsko. Zároveň připomíná, že země s Čínou neudržuje intenzivnější vztahy než jiné členské státy.
Čínské investice zde v každém případě proudí i do dalších míst, například přístavů Zadar nebo Rijeka. „Jedním z důvodů, proč se Čína tolik zajímá o balkánský region, je, že podobné projekty jako Pelješacký most nebo ty realizované v kandidátských zemích může využívat jakožto referenci pro další účast na tendrech Evropské unie,“ doplňuje Vuksanović.
Problematický přístav
Mezinárodní rozruch se Číně daří vyvolávat okolo řeckého přístavu Pireus. Evropská unie totiž koncem ledna na podnět belgické vlády zahájila činnost Evropské aliance přístavů (European Ports Alliance), jejímž cílem je boj proti pašování drog v přístavech.
Jenže jedna z jejích největších obchodních námořních „vstupních bran“ do Evropy, zmíněný Pireus, ze dvou třetin spadá do vlastnictví čínské rejdařské společnosti Cosco, což mu znemožňuje být součástí sdružení.
To jej tak ze svých řad, společně s dalšími přístavy, jež nevlastní unijní země, vyloučilo. Firma má mimo jiné podíly i v přístavech v italské Ligurii nebo španělském Bilbau a Valencii.
Přestože se podle bruselského webu Politico Pireus v otázce obchodu s drogami nepovažuje za jedno z rizikových míst, krok Evropské unie vyvolal skepsi ohledně její schopnosti zajistit bezpečnost přístavů v zahraničním vlastnictví.
„V případě investic do přístavu Pireus Čína určitým způsobem prolomila ledy v rámci pronikání do evropské kritické infrastruktury a průmyslu. Situace vyvolává rozruch i proto, že se v Unii zvýšilo povědomí o tom, že přítomnost čínských společností v citlivých odvětvích může v určitém okamžiku představovat hrozbu. V daném kontextu se tedy její rozhodnutí jeví jako pochopitelné,“ míní členka odborného konsorcia.
„Pireus každopádně není jediným přístavem, kam má Čína se svým zbožím přístup. Země vždy uvažuje v dlouhodobém horizontu, tudíž si nemyslím, že je daný krok pro čínskou vládu důvodem ke změně uvažování. S největší pravděpodobností počká na novou příležitost, aby využila páky, které v Athénách má,“ zamýšlí se Krstinovska.
Vstupní brána do Evropy
Rozmáhající se působení Číny v balkánských zemích nenechává spát především unijní politiky, ať už kvůli netransparentním půjčkám a investicím, rozrůstajícímu se vlivu obecně nebo provýchodně orientovaným postojům srbského prezidenta.
Vystrčil: EU by měla být ve vztazích s Čínou ostražitější. Nesmíme prohlubovat výrobní závislost
Číst článek
Vláda Si Ťin-Pchinga navíc v oblasti dlouhodobě šlape na paty i svému mocenskému soupeři, Rusku.
To se v souvislosti s vazbami na Balkán v minulosti odvolávalo především na společnou pravoslavnou víru a slovanský původ. Ze své podstaty také Putinův režim v balkánských zemích podporuje protizápadní politiky a myšlenky.
„Číně by se rozhodně líbilo, kdyby se Srbsko i ostatní balkánské státy staly členy Evropské unie. Region je pro ni vstupním bodem do Evropy. Na rozdíl od Ruska, které se do sedmadvacítky rádo strefuje, se však drží logiky, že absence balkánských států v Unii její aktivity nijak neohrožuje, nicméně pokud se členy stanou, Čína z toho bude jen profitovat. Bělehradu pak zároveň vyhovuje sedět na vícero židlích najednou,“ poukazuje Vuk Vuksanović.
„Čína je globální velmocí a neřekla bych, že cílem její přítomnosti je pouze Evropa. Pokud se jí nicméně podaří udržet dobré vztahy s kandidátskými zeměmi, kupříkladu Srbskem, bude to znamenat, že kromě Maďarska bude mít dalšího spojence a zvýšený vliv na zahraničněpolitické rozhodovací procesy v Unii. Západní Balkán je pro čínské společnosti v podstatě odrazovým můstkem ke snazšímu přístupu na unijní trh,“ nastiňuje Ana Krstinovska.
Jako na Divokém západě
Na finančních injekcích Číňané v rámci Balkánu opravdu nešetří. Například v Srbsku před rokem 2022 investovali stejnou částku, jako veškeré unijní země dohromady, upozornil už dříve v rozhovoru pro server iROZHLAS.cz srbský analytik Stefan Vladisavljev.
Čína přesvědčuje své občany k návratu domů. Policejní stanice má mít v Srbsku, Maďarsku i Praze
Číst článek
Podle dalších odborníků se Pekingu také daří ovlivňovat srbské zákonodárce, což sedmimilionový stát značně oslabuje. „Upřímně řečeno stále nelze určit, zdali se jedná o přímý důsledek čínského vlivu, nebo spíše snahu srbských politiků o to daný dojem navodit,“ přiznává Vuk Vuksanović.
K tomu si významný vliv udržují místní provládní média, která současnou vládu podporují a o netransparentních čínských půjčkách či nekalých praktikách zpravidla mlčí.
Vuksanović dodává, že ignorovat Čínu po ekonomické stránce je celkově víceméně nemožné. Jde podle něj ale o to, jestli politici dokáží spolupráci korigovat tak, aby probíhala v souladu se zákony dané země a způsobem, který chrání občany, nebo během ní panují podmínky jako na Divokém západě.
Kromě jiného čínská finanční podpora zemím komplikuje i zmíněné přístupové procesy do Evropské unie, již u příslušných států mimo jiné znepokojuje hrozba dluhové závislosti. Právě srbská vláda asi nejviditelněji, vzhledem k úzkým vztahům s Východem a Vučićovu populismu, kolísá mezi příklonem k Evropské unii nebo Číně a Rusku.
Na základě poznatků z loňského průzkumu se pro vstup do Evropské unie vyslovilo na 33 procent Srbů a Srbek, obdobný podíl by byl proti. Podpora připojení se k současné sedmadvacítce je tak v regionu vůbec nejnižší, zejména oproti Albánii či Kosovu, kde by se členem Unie chtělo stát přes 94 procent obyvatel, stejně jako přibližně tři čtvrtiny Severomakedonců nebo Bosňanů.
