Srbsko na rozcestí Východu a Západu. Čína do něj již investovala tolik, že nemůže odejít, míní analytik
Srbsku při vstupu do EU stojí v cestě kromě nedořešené kosovské otázky také vřelé vztahy s východními velmocemi. „Proces evropské integrace stagnoval, rozšíření nebylo v dohlednu, Srbsko nemělo na globální úrovni žádné otevřené konflikty. Nebylo žádoucí, ale ani problematické, aby Srbsko navazovalo vztahy s Ruskem a Čínou,“ říká v rozhovoru pro iROZHLAS.cz srbský analytik Stefan Vladisavljev.
Ve kterých zemích západního Balkánu se čínský vliv projevuje nejvíce a kde jsou vůči němu naopak imunní?
Západní Balkán se skládá ze šesti aktérů – Srbska, Černé Hory, Bosny a Hercegoviny, Severní Makedonie, Albánie a Kosova, ačkoliv to má sporný status zejména z perspektivy Bělehradu. V posledních čtrnácti letech se stalo největším partnerem Číny Srbsko, státy dokonce dosáhly formálně nejvyšší úrovně diplomatické spolupráce.
Ukrajinský optimismus a balkánská frustrace. Na rozšíření EU je velký politický tlak, míní experti
Číst článek
S Čínou dále spolupracuje Černá Hora. Obchod s ní ale postavil finanční stabilitu Černé Hory do problematické situace, když si v roce 2014 půjčila peníze od čínské banky na výstavbu první dálnice.
Z nestabilní finanční situace státu se stala situace ještě nestabilnější a Podgorica skončila s vyšším státním dluhem, než jaké bylo její HDP.
Černá Hora dokonce nezvládala splátky platit a tak podlehla tzv. kolaterálu, kdy podle smlouvy Čína může vymáhat dluh jinými cestami, problematické ale je, že způsoby vymáhání nejsou přesně vymezené.
Ostatní státy regionu s Čínou tak jednoznačné vztahy nemají. Členské státy NATO, mezi které patří Albánie a Severní Makedonie, se více orientují na USA. Čína neuznává Kosovo, tím pádem s ním nemá žádné diplomatické styky.
Multivektorová politika
Srbsko se oficiálně nechce přiklánět k Rusku ani k NATO a EU. Kde aktuálně Srbsko geopoliticky stojí a o které velmoci se nejvíce opírá?
Srbsko vede tzv. multivektorvou zahraniční politiku. Deklaruje sice cíl stát se členem EU, k tomu ale dodává, že bude rozvíjet vztahy se svými partnery na Východě.
V minulosti to do určité míry fungovalo. Proces evropské integrace stagnoval, rozšíření nebylo v dohlednu, Srbsko nemělo na globální úrovni žádné otevřené konflikty. Nebylo žádoucí, ale ani problematické, aby Srbsko navazovalo vztahy s Ruskem a Čínou.
Srbské firmy vyvážejí do Ruska zboží, které Kreml může využít na Ukrajině, varuje Svobodná Evropa
Číst článek
Situace se ale stala komplexnější po začátku ruské agrese na Ukrajině, kdy se očekávalo, že se Srbsko vyjádří k tomu, zda Rusko podporuje či ne. Srbsko nakonec oficiálně Rusko nepodpořilo, ale také jako jedno z mála zemí ho otevřeně nekritizovalo a nezavádělo sankce, což by jako kandidát do EU mělo.
Srbsko v posledních letech zintenzivňovalo vztahy i s Washingtonem, zejména kvůli Kosovu a normalizaci vztahů s EU.
Čína přichází na srbskou zahraničně-politickou scénu jako poslední. Posilování vztahů v minulém desetiletí z ní ale udělalo velmi důležitého partnera. Mohla by s ní ale nastat podobně problematická situace jako s Ruskem. Dokud je ale situace klidná a není otevřená rozepře mezi Čínou a liberálními demokraciemi, Srbsko bude smět lavírovat mezi velmocemi.
Čínské investice
Pro projekt China Observers in Central and Eastern Europe (CHOICE), který mapuje vliv Číny ve střední a východní Evropě jste napsal, že Čína investovala do Srbska před rokem 2022 stejné množství financí jako všechny státy EU dohromady. Co přesně Čínu motivuje k tak rozsáhlým investicím?
Spolupráce Srbska a Číny se zprvu rozvíjela za pomoci infrastrukturních projektů, nejednalo se o přímé investice, ale šlo o půjčky. Srbsko ekonomicky rostlo, takže zatím nemělo problém Číně půjčky splácet a nehrozilo mu, že by skončilo v pasti zahraničních dluhů podobně jako Černá Hora.
Vzhledem ke sbližování dvou států se časem Čína rozhodla do Srbska investovat přímo. Srbsko hledalo partnery pro projekty, u kterých se nedařilo najít investory ze Západu, většinou kvůli nedostatečné výdělečnosti a zastaralosti průmyslových odvětví. Čína udělala Srbsku službu, když v nich viděla potenciál.
Čína do Srbska často reinvestuje, proto nevidíme tisíce nových čínských továren, ale sledujeme, že existující srbské továrny se neustále rozrůstají a modernizují. Čína do Srbska již investovala tolik, že nemůže odejít, obzvlášť když pro Srbsko není zas tak důležité, odkud investice proudí, dokud jsou smysluplné pro jeho ekonomický rozvoj.
Může být vůbec EU k Číně relevantní protiváha potom, co se některé země Unie podílely na bombardování Srbska v roce 1999?
EU je velmi relevantní hráč pro Srbskou republiku. Má ale problematickou image v očích veřejnosti, což její pozici komplikuje. Srbsko od pádu (Slobodana) Miloševiće (bývalý prezident Srbska, pozn. red.) a po demokratických proměnách v nultých letech prošla několika fázemi.
V první fázi občané Srbska doufali v rychlou integraci do EU, proces byl ale mnohem komplikovanější, než se očekávalo. V roce 2003 byl spáchán atentát na srbského premiéra Zorana Đinđiće, což výrazně zpomalilo demokratizační procesy v zemi.
Proces integrace zpomalilo také vyhlášení nezávislosti Kosova v roce 2008 a jeho uznání většinou států EU.
Právo veta, peníze z fondů nebo navýšení pravomocí. Evropská unie řeší dilemata s rozšiřováním
Číst článek
EU mezitím prohlásila, že další rozšíření není její prioritou, plánovaná data rozšíření se stále odsouvala, a tak se nadšení pro evropskou integraci ze začátku tisíciletí začínalo vytrácet.
EU je v srbských narativech představována jako paternalistická a kritizující. Srbští politici prezentují Čínu mnohem pozitivněji. Mluví o ní jako o partnerovi, se kterým je bezproblémová a efektivní spolupráce.
Pro změnu pozice EU v Srbsku je tak nutné, aby se změnil způsob, kterým se o EU mluví, což je propojené s tím, jak se hovoří o jiných zahraničních aktérech.
Kritika Ruska
Pro CHOICE jste také psal, že Srbsko v první polovině roku 2023 schválilo 52 procent deklarací vydaných EU, mezitím co jiné státy západního Balkánu jako například Černá Hora, Albánie a Severní Makedonie schválily všechny. Jak může EU motivovat srbské politiky, aby svoje závazky vůči Unii dodržovali?
Státy se statusem kandidáta do EU by měly pomalu harmonizovat svoji politiku s tou evropskou. Srbsko má oproti jiným kandidátským státům z regionu trvale nejnižší míru shody s EU.
Důvod jsou jeho vztahy s jinými partnery, konkrétně s Ruskem a Čínou. Aktuálně se Srbsko s EU neshoduje zejména v otázce restriktivních opatření k Rusku vzhledem k agresi na Ukrajině.
Srbsko oficiálně nesouhlasí s kritikou Ruska a Číny ze strany EU, čímž oddaluje shodu. Srbsko argumentuje tím, že je samostatný stát, který není součástí EU a může vést svoji zahraniční politiku tak, jak chce. To sice není lež, ale Srbsko by mělo v rámci integrace svoji zahraniční politiku přibližovat k evropské, což nedělá.
Srbsko podepsalo s Čínou smlouvu o volném trhu, kterou EU nepodepsala. Ačkoliv Srbsko není povinné kopírovat evropské hospodářské závazky, je to žádoucí, protože ve chvíli, kdy by Srbsko do EU vstoupilo, muselo by smlouvu s Čínou rozvázat.
V zemi funguje protivládní hnutí Srbsko proti násilí, které například pořádá demonstrace. Může třeba posunout geopolitickou orientaci Srbska na západ?
Vládní koalice by o sobě aktuálně řekla, že je přívržencem Západu, který ale rozvíjí vztahy i s Východem. Stejnou politiku vedlo Srbsko i před nástupem Aleksandra Vučiće (současný srbský prezident, pozn. red.). Proto se zahraničně-politické problémy nutně nemohou v Srbsku spojovat s jeho postavou.
Vláda Srbské pokrokové strany je spojována spíše s krizí právního státu, nezávislé judikatury, transparentnosti veřejných zakázek nebo mediálních svobod a svobod prezidentových oponentů. Hnutí také kritizuje za kriminální činnost státníků v minulosti.
Změna vlády by proto nejspíše nevedla v srbské zahraniční politice k obratu o 180 stupňů. Někteří aktéři by k Západu byli upřímnější, ale musí se říct, že není problém, že by Srbsko se Západem nespolupracovalo, problémem je, že souběžně spolupracuje i s Východem.
