Fremr na přímý dotaz zamlčel, že soudil politické procesy, naznačuje senátorka Kordová Marvanová
Předlistopadová minulost soudců by se podle předsedy Ústavního soudu Josefa Baxy neměla znovu prověřovat, oslabilo by to důvěru v právo a instituce. „Pokud někdo kandiduje na funkci ústavního soudce, logicky padají otázky na celý jeho život,“ říká senátorka Hana Kordová Marvanová z klubu ODS a TOP 09. „Pokud jde o paušální prověřování soudců, už není co prověřovat,“ míní bývalá předsedkyně Nejvyššího soudu Iva Brožová.
Brožová připomíná, že komunistické soudce řešily už porevoluční procedury a byly přijaty příslušné zákony.
„Vyšlo se ze lhůty, kterou se měla jistit doba, po kterou lze zpochybňovat soudce. To všechno sloužilo nejen k tomu, aby se stanovila nějaká míra tolerance, ale šlo i o to, že v té době celá společnost očekávala, že se masivně začne řešit problém křivd spáchaných totalitním režimem,“ říká Iva Brožová.
„Teď byl ale problém, kdo bude tím, kdo bude napravovat křivdy minulosti, kdo bude rehabilitovat, kdo bude restituovat. Tam jsme přece nemohli mít soudce, kteří se budou třepat, že před nimi povstane někdo s jejich členskou průkazkou KSČ,“ naznačuje bývalá ústavní soudkyně.
Kordová Marvanová ale očistu justice po revoluci za dostatečnou nepovažuje. Připomíná konkrétní příklad.
Koalice bojuje proti mé firmě, řekl Babiš o Agrofertu. Konec KSČM ve Sněmovně je podle něj zásluha ANO
Číst článek
„Jde o soudkyni, která odsoudila politického vězně Pavla Wonku. Ten ve vězení zemřel a ona na tom měla svůj podíl. Parlament tehdy většinou hlasů rozhodl, že má dále soudit. Uvádím to jako příklad, že se pro očistu neudělalo dost,“ upozorňuje senátorka.
„Nevolám teď po nějaké nové vlně očisty. Mluvím jen o tom, že když nějaká osobnost kandiduje na významnou funkci, což nepochybně soudce Ústavního soudu je, musí se připravit na otázky, které se týkají i jeho minulosti,“ opakuje.
Problém u Roberta Fremra nevidí advokátka pouze v tom, že soudil třeba emigranty nebo proces tzv. Olšanské hřbitovy, ale také v tom, že se k tomu nijak nepostavil.
„Dokonce ty informace vyplouvaly na povrch a Fremr byl na to dotazován, jestli soudil politické procesy. Měl možnost se k tomu věrohodně postavit. On to vlastně zamlčel. Celou řadu věcí senátorům zamlčel, což odhalovalo jeho přístup, že nemá dostatečnou sebereflexi,“ míní.
Prezident na ústavního soudce navrhl Pavla Simona, v instituci zbývá obsadit jedno místo. Rozhodne Senát
Číst článek
Podle Brožové je potřeba respektovat Fremrovo rozhodnutí rezignovat. Kritizuje také „oživené zpochybňování tím, že se k tomu dostatečně nepostavil, něco zamlčel, že nemá dostatečnou sebereflexi“. Jsou to podle ní všechno obtížně uchopitelné a nepřezkoumatelné pojmy.
„Co to je, že se dostatečně nepostavil? Kdy to bude pro senátory dostatečné postavení? Že nemá dostatečnou sebereflexi? Která bude dostatečná? Když si bude ten kandidát sypat popel na hlavu, bude se to potom moci interpretovat jako přiznání viny? Takto vágním, nepřesvědčivým způsobem debata v Senátu nemůže probíhat a navodit tak atmosféru: ,Cokoli řekneš, bude použito proti tobě‘,“ říká rozzlobeně.
Byla to prorežimní totalitní norma
Debata v Senátu neprobíhala nijak vágně nebo neseriózně, reaguje Kordová Marvanová, která je členkou senátního ústavně-právního výboru. Připomíná, že sama chtěla Fremra původně podpořit, protože ho provázelo velké renomé.
Termín prodloužen. Stanovisko k práci soudce Fremra za komunismu vypracují historici do konce září
Číst článek
„Bylo překvapující, že na přímý dotaz výslovně zamlčel, jestli soudil politické procesy. On totiž dělal docela rychlou kariéru před listopadem 1989, dokonce byl soudcem Nejvyššího soudu. Takto se projevovali lidé, kteří režimu vycházeli vstříc,“ říká Kordová Marvanová.
„Proto jsme se ho ptali na politické procesy. Přiznal jen dva: Olšanské hřbitovy a druhý, při kterém někoho zprostil viny. Jenže materiály z archivu ukázaly, že odsoudil třeba přes 150 lidí, mnohé i k nepodmíněným trestům za emigraci. Odsoudil i lidi jenom za to, že nadávali na komunisty,“ připomíná.
Brožová podotýká, že co se týče souzení lidí za emigraci, Fremr jako trestní soudce musel tyto případy soudit.
„Že jich bylo 150, to byla prorežimní totalitní norma. Žili jsme v totalitě a tam byla celá řada prorežimních norem. Pokud půjdeme cestou, že špatný je ten, kdo aplikoval prorežimní normy, tak jak je dneska zpochybňován Fremr jako soudce, mohou být zpochybňování všichni soudci, kteří tehdy soudili. Můžeme jít napříč společností,“ naznačuje bývalá ústavní soudkyně a bývalý předsedkyně Nejvyššího soudu.
Minulost nejen Fremrova
Číst článek
„Totalitní normy aplikovali nejen soudci, ale i státní zaměstnanci, zaměstnavatelé, učitelé a tak můžeme jít donekonečna,“ doplňuje Iva Brožová.
Podle Kordové Marvanové se Brožová dopouští paušalizace, kterou nikdo nechce.
„Na rozdíl od Brožové jsem se vypravila do archivu a viděla jsem konkrétní spis, který dokladuje, že rozhodnutím soudce, který je součástí represivního aparátu, lidé šli do vězení nebo jim byl sebrán majetek. A srovnávat to s tím, že někdo byl učitel, zaměstnavatel nebo pracoval v továrně…, to přece není totéž. Míra odpovědnosti členů represivního aparátu, v důsledku čehož lidé ztráceli svobodu, rozdělovaly se celé rodiny, je přece mnohem větší,“ upozorňuje Kordová Marvanová.
Poslechněte si celou debatu ze záznamu. Moderuje Lukáš Matoška.
