Systém, že každá škola bude mít vlastní jídelnu, je v síti malých českých škol neudržitelný, míní Prokop
Školské odbory rozhodly, že 27. listopadu bude celodenní stávka základních, středních, ale i mateřských škol. Ministr školství Mikuláš Bek (STAN) vzkázal, že dál hledá možnosti, jak posílit rozpočet školství. „Stát reaguje úpravami na to, že některé malé školy nejsou úplně efektivní, protože malá třída stojí hodně peněz,“ vysvětlil pro Radiožurnál sociolog Daniel Prokop ze společnosti PAQ Research.
Jak se díváte na důvody vyhlášené stávky základních, středních a mateřských škol?
Důvody jsou tři. Jeden z nich je snížení maximálních hodin, které stát proplácí v přepočtu na žáka. Stát tím reaguje na to, že některé malé školy nejsou úplně efektivní, protože malá třída stojí hodně peněz. Výuku to omezí, ale může to ale mít negativní dopad i na pedagogické metody typu rozdělování tříd do skupin.
Jaké jsou důvody stávky školských odborů? A jsou oprávněné? Poslechněte si rozhovor se sociologem Danielem Prokopem
„Maximální počet hodin výuky financovaný ze státního rozpočtu na jeden ročník v oboru vzdělávání v závislosti na počtu žáků v ročníku,“ píše se v úpravě.
Chápu, že nejsou efektivní „minitřídy“. To je problém zejména na středních školách a učilištích, kde se vypisují obory pro malý počet studentů. Gymnázia jsou přeplněná. Často je tam i třicet studentů. To samé je se základními školami. Asi třetina z nich má méně než sto žáků.
Stát proto hledá opatření, jak toto omezit. Je ale otázka, jestli tím neničí něco, co pedagogové považují za pozitivní – tandemovou výuku a podobně.
Jedním z dalších motivů ke stávce je takzvaná parametrizace asistentů. Dodejme jenom, že nově by základním školám asistenty už nedoporučovala poradenská zařízení, ale školy by je dostávaly automaticky podle celkového počtu žáků, kteří do dané školy chodí. Co by to přineslo?
Nyní je to tak, že škola, která má dítě se speciálními potřebami, si nechá udělat diagnózu v poradnách. Na to přijde asistent. To je dost administrativně náročný proces, protože zejména u sociálních znevýhodnění už školy vědí, že je dítě z ubytovny a potřebuje podporu.
Jsem podporovatel toho, aby se to trochu zjednodušilo, ale nejsem si jistý, jestli se to dá nahradit u diagnóz, potřebujete zdravotní expertizu.
Sociálně znevýhodnění žáci
I kritici namítají, že o asistenty přijdou ty školy, které je nejvíc potřebují.
Je pravda, že v asistentech je dost nepořádek. Když sledujeme obce s rozšířenou působností – mikroregiony – jsou některé, kde je třeba 130 dětí na asistenta a některé, kde je jich třeba jen 20 nebo 30.
Není úplně jasné, jak s nimi pracovat. Je to administrativně náročné, kapacity jsou nerovnoměrné. Taková parametrizace, kde by se určila maxima, kolik asistentů tam můžeme být, dává smysl.
Chudý region neznamená neúspěch ve škole. Záleží na podpoře, službách a školkách, ukazuje sociolog
Číst článek
V nynější parametrizaci je, že počet asistentů by se odvíjel i od toho, kolik dětí v jedné škole má třetí, čtvrtý, pátý stupeň znevýhodnění. Mám k té parametrizaci ale dvě výtky.
Dělali jsme pro MŠMT výzkum, který ukazuje, že mnohem větší poptávku po asistentech mají školy, kde je hodně sociálně znevýhodněných žáků. To v těch plánech není. Zohledňuje se jenom počet žáků a počet dětí ve třetím, čtvrtém a pátém stupni zdravotního znevýhodnění.
To způsobuje problémy s přeskupováním kapacit asistentů. Mělo by tam být zohledněno, že nárok na asistenty mají větší školy, kde mají sociálně a kulturně znevýhodněné žáky.
Druhý problém je, že si musí určit, jestli je cílem zastavit růst nákladů na asistenty, anebo ho snížit. Spíš bych preferoval růst zastavit než snižovat náklady. Cílem by mělo být s nimi lépe pracovat a rovnoměrně rozložit, ne s nimi šetřit.
Dát i možná nějakou sociální jistotu, třeba smlouvu na dobu neurčitou, což by šlo v případě, že by ředitel školy dostal rozpočet podle těchto parametrů a mohl by si s tím hrát.
K tomu jsou ty parametrizace dobré, protože nevýhodou českého vzdělávání je to, že profese jako asistenti nebo školní psychologové jsou dělané přes individuální podpůrná opatření – diagnózy. Na školního psychologa čerpají školy peníze většinou přes dotace, které mají na rok.
Na tyto pozice je to strašně nestabilní. Neposkytují jistotu. Proto je také ten stav takový, že se do školních psychologů nikdo úplně nehrne, když neví, jestli na té pozici budou rok, pět nebo deset let. V tom je parametrizace dobrá, protože poskytne škole jistotu dlouhodobě.
Příliš jídelen
Jako další důvod ke stávce uvádějí její organizátoři to, že ministerstvo chce snížit počet nepedagogických pracovníků. Ministerstvo říká, že bude škrtat neobsazená místa, ale ono se to zjednodušuje – kdo bude v těch školách a školkách vařit.
Nepedagogická místa jsou kuchařky, školníci, správa budov a podobně. Chápu, proč to ministerstvo dělá, a nejsem si jist, jestli to dělá správným způsobem.
Systém, že každá škola dostává peníze třeba na kuchařky, není úplně efektivní. Nemotivuje školy třeba jídelnu spojit a dělat to efektivně.
Někdy se vyplatí vypovědět smlouvu a zaplatit pokutu než mít zvýšenou cenu energií, říká analytička
Číst článek
Leckdy je problém sehnat za ty peníze kuchařku.
Berou 20 000 korun, možná i míň. Podle mě musíme hledat systém, aby ty školy a zřizovatelé v menších obcích spolupracovali na tom, aby měli jednu jídelnu, rozváželi obědy, aby tam kuchařky nebraly 19 000, aby zkrátka nebyl ten systém natolik fragmentovaný.
Ministerstvo chce sebrat část peněz školám a dá je naopak obcím, aby to platily obce a byly motivovány k tomu, že propojí služby mezi těmi školami. Ale není vůbec jasné, jak to je naplánované a zároveň s tím není, že by kuchařky neměly brát tak mizerné platy.
Systém, že každá škola bude mít vlastní jídelnu, je v síti malých českých škol neudržitelný. Všechny tyto tři věci se musí probrat s odbory. Není dobré se to rychle snažit prosadit bez vysvětlení.
Jak se testují žáci při přechodu na střední školu? A jak se domácnosti vyrovnávají s inflací? Poslechněte si celý rozhovor v úvodu článku.
