Novorozeně se vzkazem, proč nemůže zůstat doma. Dívka z babyboxu má návod, jak časem najít příbuzné

Dopis se u dětí odložených do babyboxu najde naprosto výjimečně. Vzkaz u sebe měla nyní sedmiletá Johanna. Její biologická máma v něm krátce popsala, že má holčička už víc sourozenců a že by rodina další dítě finančně nezvládla. Noví adoptivní rodiče Pavlína a Michal si Johannu přivezli domů na třetí výročí svatby a teď o svém příběhu promluvili pro seriál Radiožurnálu Příběhy babyboxu. Johanna o svém původu ví, téma se jí ale otevírá těžko.

PŘÍBĚHY BABYBOXU Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Johanna s maminkou Pavlínou

Johanna s maminkou Pavlínou | Foto: Veronika Hlaváčová | Zdroj: Český rozhlas

Jednorožci, pokladnička, žebřiny, pastelky a knížka o borůvkovém království, kterou sama vyrábí. Johanna si hraje v pokoji v Česku, kam přijela s rodinou jen na skok. S tátou Michalem, mámou Pavlínou a mladší sestrou Anikou žije převážně v Norsku.

Přehrát

00:00 / 00:00

Novorozeně se vzkazem, proč nemůže zůstat doma. Dívka z babyboxu má návod, jak časem najít příbuzné

„Chci být veterinářka,“ říká sedmiletá dívka s dlouhými vlasy a zelenomodrýma očima. Kromě přírody a zvířat ji baví také sport. „Mám ráda běžkování a lyžování,“ chlubí se Johanna s lehkým norským přízvukem, který už pomalu chytá.

„Jsme československá rodina žijící v Norsku. Doma jsme tam, kde se doma cítíme,“ vysvětluje táta Michal.

Reklama na miminko

Johanna přináší fotku miminka s velkýma zelenomodrýma očima. „To byla reklama na miminko. Spala dobře, jedla dobře. Takové miminko by každý chtěl,“ usmívá se máma Pavlína.

Nemohla otěhotnět, a tak se s Michalem rozhodli pro adopci. Dnes to ale ví jen jejich rodiče, dalším lidem o tom, že je adoptovaná, říká Johanna sama. A většinou to neříká vůbec.

PŘÍBĚHY BABYBOXU

Pokud chcete reagovat na rozhlasový seriál Radiožurnálu Příběhy babyboxu, můžete napsat autorce na e-mail: veronika.hlavacova@rozhlas.cz

V případě, že se Vás babyboxy týkají – máte adoptované dítě z babyboxu nebo jste přímo z babyboxu – můžete se ozvat Evě, mámě tříletého syna Vítka z babyboxu. Buduje komunitu rodin, které spojuje právě téma babyboxu. Cílem je sdílet zkušenosti a hlavně ukázat dětem, že v tom nejsou sami. E-mail: babyboxrodiny@gmail.com

„V babyboxu jsou dveře, do kterých položí miminko. Spustí se alarm,“ ukazuje Johanna, co všechno ví. „Z babyboxu mám obleček a čepičku. Nebavím se o tom ráda,“ podotýká dívka.

Kromě oblečení, které měla dívenka na sobě, uchovává Pavlína ještě jeden poklad: krátký vzkaz, který u miminka nechala biologická matka. Nebývá to obvyklé.

„V dopise bylo stručně napsané, že se narodila ten den ráno. To potvrdili i doktoři,“ říká Pavlína a pokračuje: „Jsou tam dvě tři věty. Psané jsou v ich-formě, jako za Johannku. Že si ji rodiče nemohli nechat, že má ještě starší sourozence. Je to napsané hrozně hezky. Je to takové ujištění a poděkování, že jsme se jí ujali.“

A ještě něco v dopise stálo. „Je tam nastíněné, že rodiče nejsou drogově ani alkoholově závislí,“ popisuje Pavlína.

Když s Michalem žádali o adopci, přemýšleli, co pro dítě samotné babybox znamená. „Uvědomoval jsem si, co to znamená mít dítě, kterému nedokážeme ukázat jeho vlastní identitu. Ale když jsme se nad tím s Pavlínou zamysleli, tak jsme si řekli, že to zkusíme. A nelitujeme ani sekundu,“ říká Michal.

Najít odpovědi

Poté, co si domů přivezli Johannu, Pavlína nakonec otěhotněla. S Michalem tak má i biologickou dceru Aniku.

Johanna s maminkou Pavlínou | Foto: Veronika Hlaváčová | Zdroj: Český rozhlas

„Johanna to téma občas otevře, takže myslím, že o tom přemýšlí. Snažíme se o tom mluvit, jak to je,“ přiznává Pavlína.

Johanně dokonce udělali genetické testy a našli část jejích příbuzných. „Předky má odsud, rozptyl má v západní i severní Evropě, což máme podobně i my. Podařilo se nám najít nějaké vzdálené příbuzné – sestřenice, pratety. Jsme s nimi v kontaktu a občas si napíšeme,“ vysvětluje Pavlína s tím, že kdyby Johanna jednou chtěla hledat své biologické rodiče, tak k tomu dostane tuto nápovědu.

Do života své dceři přeje Pavlína hlavně štěstí. „Aby byla veselá. Aby se s tím dokázala vyrovnat. A aby našla odpověď na své otázky, to si přeju nejvíc. Aby se mohla někdy se svojí mámou poznat a zeptat se jí, jak to bylo,“ říká Pavlína.

Veronika Hlaváčová, kac Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme