Karolína má víc než 10 let má v pěstounské péči bratry Dana a Samuela. „Bylo to šílené. Vzít si do péče sourozence je náročnější, já byla sama. Ale nenapadlo mě, že jsem to neměla dělat," zdůrazňuje.
„Jsou rodiny, kde se odložením miminka vyřešil problém. A jsou rodiny, kam přišlo vytoužené miminko,“ shrnuje Miroslav. Jeho adoptivní dcera dodává: „Doufám, že to všichni používají jen v nouzi.“
Sedmiletá Johanna jako jedna z mála odložených dětí ví, proč se o ni biologičtí rodiče nemohli postarat. Johanna ví, jak babybox funguje, téma se jí ale otevírá zatím těžko.
Více než polovina předškolních dětí má problémy s řečí, pětina s grafomotorikou a některé s obojím, vyplývá z dotazníku popularizátorky medicíny Jany Martincové. A někdy děti nemají rozvinou motoriku.
„Telefon je v dnešní době peklo. Ale opravdu to chce udělat — vypnout, jít na procházku, na hřiště, nechat doma mobil a užít si to tam,“ vysvětluje David Škrobánek v pořadu Host Lucie Výborné.
„Když dáme alkohol ochutnat dětem na oslavě, tak jim velmi rychle nastoupí ten pocit radostné nálady. Navíc v bezpečném prostředí rodiny. Tohle pak chtějí děti zažívat pořád,“ vysvětluje expertka.
„Je důležité sdílet pocity a vědět, že v následujících hodinách a dnes můžeme všichni prožívat velmi silné emoce a že je to v pořádku,“ zdůrazňuje Wünschová.
Sarpsborg||Lukáš Houdek, kac|Zprávy ze světa|podcast Přežít: Utøya a Oslo
„Když se to stalo, potřebovala jsem s tím traumatem a lítostí pracovat v pozitivním duchu. Nechtěla jsem od bolesti utíkat, naopak jsem šla přímo do ní. To byla má cesta,“ říká Unni.
„Když jsem šla po promítání na toaletu, tak se mě lidé jako by stranili, ustupovali do různých rohů a říkali: Paní Simono, my bychom vás doma nechtěli,“ shrnuje Peková reakce na svou matku Valerii.
Ženy a dívky na celém světě podle průzkumů zastanou 76 procent veškeré domácí práce a péče. Oproti mužům tím stráví o tři hodiny denně více. A není to jenom praní, vaření či nákup.
„Jako dítě budu mít spíš pochopení pro to, že máma nevěděla kudy kam, a pak jsme si to vysvětili, než když je fyzický trest nástroj. Fyzické tresty nefungují,“ je přesvědčená Hana Nečina Vaníčková.
Od první třídy byla Drdošová šikanovaná kvůli svým ruským kořenům. „Často mi spolužáci říkali, ať něco uklidím, že jsem uklízečka,“ popisuje. Útočištěm pro ni byl tanec, kterým pak zaujala na sítích.
„Petra se dokáže vyjádřit nádherným úsměvem, nebo pláčem. Pláč znamená bolest, úsměv znamená, jsem spokojená a šťastná,“ říká zjevně unavená matka Miluše, která se právě vrátila z nemocnice.
„Neurologicky synovi nic nebylo. Tudíž jsem neměla jinou možnost, než k němu přistupovat jako k jinému dítěti. Každé potřebuje bezbřehou lásku, čas a kvalitní vzdělávání,“ přiznává Jana Martincová.
Ministr práce Marian Jurečka (KDU-ČSL) už avizoval, že chce dál zlepšit vymahatelnost výživného na rodičích neplatičích. A pak by se náhradní výživné mohlo vyplácet bez časového omezení.
Odborníci po léta bijí na poplach, že vyrůstání v nekvalitním bydlení – od ubytoven po azylové domy nebo jiné formy skrytého bezdomovectví – je pro děti zdrojem traumat a na ně navázaných problémů.
Při rozhodování o nároku se zohledňuje například vliv péče o děti na kariéru rodiče. Hledá se ten, kdo byl na rodičovské dovolené, kdo zůstával doma s nemocným dítětem nebo kdo si zkrátil úvazek.
„Byly tu i výzvy jako snězte co nejpálivější papričky nebo lžičku skořice. Ale to bylo nic proti výzvě typu škrťe sami sebe provázkem, dokud neomdlíte,“ varuje psycholožka Šárka Kučerová.
Když Jana a Robert Vácovi čekali první dceru, prošli klasickým kolečkem ultrazvuků a screeningů, které neukázaly nic zvláštního. Pak se jim narodila holčička s Downovým syndromem.
„Dominantně zůstáváme u přesvědčení, že když dítě selhává v každodenních záležitostech a v komunikaci, tak intelekt prostě nemá. A pak s ním tak zacházíme,“ shrnuje Zuzana Masopustová.
Pořídit si dítě znamená přináší i nepřímé náklady. „Třeba na benzín, když nebydlíme ve městě. Budu potřebovat udělat v bytě stavební úpravy? Budu potřebovat koupit další auto?“ vypočítává Karel Bujko.
Spisovatel Palán věří, že neexistují takzvané třinácté komnaty. „To je jen takové zdání, když je někdo málo trpělivý, nebo není dost empatický. Nejsou hranice,“ tvrdí.
„To, že je někdo ve vězení, ještě neznamená, že má přestat být otcem. Je ale izolován od společnosti, tedy částečně i od rodiny, a to má dopad i na děti,“ vysvětluje garantka programu Šárka Černá.
„Doktor Lischke nám klidným hlasem nabídl další možnosti. Teprve po odchodu syna jsme zjistili, že šance byla nulová. Ale my jsme díky tomu přežili,“ shodují se manželé z Úsměvu nejen pro Kryštofa.