105 let od vzniku Československa. Habsburská orlice žbluňkla do Vltavy a byl pokoj, vzpomínal Werich
„To je konec!“ Ozývalo se před 105 lety v Praze. Konec habsburské nadvlády v českých zemích a úsvit nového státu. Lidé spontánně vyšli do ulic, vyvěšovali červenobílé vlajky a strhávali znaky monarchie a nápisy v němčině. 28. října 1918 byla na Václavském náměstí v Praze vyhlášena samostatnost.
Po 300 letech života pod Rakousko-Uherskou nadvládou, přichází svoboda, taková nálada panovala od ranních hodin 28. října 1918.
„Samozřejmá věc to nebyla, poněvadž rakouský aparát byl strašně silný a byla veliká práce Masaryka, aby se to vybudovalo,“ vzpomínal před lety pro Paměť národa Zdeněk Žemlička. V té době mu bylo 9 let.
„Zpívaly se písničky s texty: Jak je ti Rakousko? Ouzko! Pamatuju jako dneska. No a Rakousko padlo a bylo nadšení. Ohromný nadšení,“ doplňuje.
„Tehdy v noci přišla zpráva od zpravodajských služeb, že rakouský ministr zahraničí přistoupil na podmínky mírového jednání, které přišly ze Spojených států,“ popisuje historik Vojtěch Kessler z Historického ústavu Akademie věd.
„Lidé vycházeli do ulic, vyvěšovali vlajky. Ne takové, které známe my, to znamená bez toho modrého klínu, jenom červenobílé, ale reálně se ještě toho 28. října vlastně ještě nevědělo, co se formálně děje. A situace nebyla jasná ani v Praze, natož pak v nějakých okrajových částech republiky, do kterých se ta informace dostávala až v následujících dnech,“ dodává.
Satirické úmrtní oznámení
Už za první republiky si lidé vyráběli zmrzlinu doma. Používali k tomu přístroj zvaný Zmrzlík
Číst článek
„Nelíčenou radostí jati oznamujeme všem českým občanům, že zalíbilo se všemohoucí spravedlnosti světské k nemalému žalu všech šmoků a přítelíčků československého národa, povolati k sobě všemi národy nenáviděné Rakousko-Uhersko,“ stálo na plakátech, které se v ulicích začaly objevovat. Šlo o satirické úmrtní oznámení k zániku Rakousko-Uherska.
„Pohřbeno bylo slavnostně i se všemi znaky svými a orly, které se svých sídel odstraněny byly a budou sníti o své pošlé slávě.“
Na odstraňování znaků monarchie 28. října 1918 vzpomínal o 51 let později herec Jan Werich. „Viděl jsem na vlastní oči, jak sundávají orla, dvojhlavého, nenáviděného, rakouského orla a jak ho vezou a nesou k Národnímu divadlu. Národ sobě! Sláva! Jak ho vrhli, toho plechovýho, co už jim nemohl nic udělat, do Vltavy. Tam to žblunklo a od tý doby máme pokoj.“
Muži 28. října
Idealisté a komunisté. Čechoslováci bojovali proti Frankovi za vlastní i s podporou SSSR, říká historik
Číst článek
Mezitím takzvaní muži 28. října, Alois Rašín, Antonín Švehla, František Soukup, Jiří Stříbrný a Vavro Šrobár, udělali několik důležitých kroků. Zajistili obilní úřad a zásoby a podepsali první zákon, který zněl: Samostatný stát československý vstoupil v platnost.
„Dodnes máme kus toho papíru, na který oni velmi rychle načrtli to prohlášení vzniku státu. Je vidět, že to psali někde velmi v rychlosti,“ upozorňuje Kessler. Pojem československý se podle něj ujal velmi rychle.
„To proto, že ještě před válkou existoval pojem českoslovanský. Českoslovanský znamenal Čech slovanského původu. Dnes bychom řekli prostě Čech, co mluví česky. A to bylo běžně používané a najednou se jenom změnila samohláska a bylo v tom najednou schováno to Slovensko, o kterém před rokem 1918 uvažovalo pár jedinců jako o nějakém případném bratrském národu,“ vysvětluje.
Reportáž si můžete poslechnout i v audio verzi, je v úvodu článku.
