Trpíval jsem trémou a doufal, že v divadle vypadne jistič, přiznává herec David Matásek
David Matásek je dlouhodobým hercem Národního divadla, ale známý je i z televizní obrazovky. Před kamerou hraje často detektivy, v soukromí hledá hlavně řád a klid. Je puntičkářem a také včelařem. Přes zaplněná políčka v diáři se mu přesto daří nacházet bílá místa na charitativní činnost nebo projížďku na Vespě třeba až do Terstu. Jaké má plány a jak se mu daří?
V jiném rozhovoru jsem vás přistihla mluvit o včelách. Je z vás aktivní včelař?
Já jsem spíš fámulus, pomocník, protože na to nemám moc čas, a hlavně vzdělání. Moje žena si během covidu udělala intenzivní kurz a celou rodinu do toho pobláznila, takže i ti největší strašáci a paranoici řekli, že když budou včely v rohu na zahradě, tak jo.
Na včelách mám rád klidný řád a podřízení se vyššímu principu, popisuje svou včelařskou zálibu herec David Matásek
Tak jsme si pořídili včelstva. Začátek byl dramatický, a dokonce bych řekl neúspěšný, protože jedno včelstvo nám vyvraždilo jiné včelstvo, protože jsme přikrmovali v době, kdy se nemá přikrmovat, byla to antická tragédie v malém.
Druhé včelstvo pošlo na podivnou zimu, podivné jaro. V lednu bylo dvanáct stupňů, takže včely vyletěly ven, těšily se, že si něco přinesou, ale nebylo nic, takže zesláblé zase začaly zimovat a to už bylo pozdě.
Co je na včelách tak fascinujícího, že jste se jim celá rodina rozhodla věnovat?
Takový klidný, přirozený řád. Myslím, že to nám obecně všem chybí. A také to podřízení vyššímu řádu a vyššímu principu.
Každý dnes bojuje za svůj názor, identitu, za svou svobodu, přesvědčení, ale že by to mělo nějaký smysl a řád, se mi nezdá. Spíše to připomíná stavbu babylonské věže, která se dřív nebo později zhroutí. Ale může se stát drobná chyba a změní se to v tragédii jako u včel.
Před několika měsíci jste chtěl v divadle skončit. Co se děje za oponou, že člověk dojde k takovému přesvědčení?
Jsou to drobné náznaky, najednou se vám třeba večer nechce jít hrát. Ale nejde o lenost, ale o úplně skličující pocit, že si říkáte – já tam snad zavolám, že nepřijdu.
Je fakt, že jsem dlouho trpěl trémou, někdy kolem dvaceti, pětadvaceti jsem třeba každý večer doufal, že v divadle vypadne jistič nebo že se stane něco zásadního technického rázu, než jsem ve třiceti pochopil, že se nic takového nestane a že jsem si tohle povolání zvolil, že se s tím musím smířit.
Chvíli to trvalo, ale dnes už vím, že žádná vyšší moc nezasáhne, že se hrát bude, protože „show must go on“.
No a najednou stojíte za oponou, čekáte, než se otevře, a špatně se vám dýchá, aniž byste měli respirační onemocnění. Terapeut mi řekl, že si toho na sebe nakládám moc, že nemůžu být perfektní táta, partner, herec, perfektní kamarád. Tak si mám podržet toho tátu a na zbytek se vykašlat.
Co zažil při natáčení seriálu Revír a je David Matásek dobrodruh? Poslechněte si celý rozhovor nahoře v článku.
