Ukrajinská společnost uprostřed války
Skoro deset milionů lidí uprchlo podle Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky před válkou ze svých domovů. Víc než tři a půl milionu z nich našlo útočiště v klidnějších částech Ukrajiny, dalších bezmála šest milionů hledá bezpečí v evropských státech, včetně Česka. Mnozí z nich se už nikdy nevrátí. Nemají kam.
Obyvatelé všech větších ukrajinských měst každý den uléhají s tím, že je kdykoliv uprostřed noci může probudit letecký poplach. Každá rodina má své trauma, ať už z dlouhého odloučení, nebo z přímých válečných zločinů. Jak dlouho bude ukrajinská společnost takovou zkušenost zpracovávat a podaří se jí to někdy?
Ve 13. díle podcastu Na Východ! se Josef Pazderka s Ondřejem Soukupem dívají za statistiky a zpravodajství z fronty a zprostředkovávají perspektivu Ukrajinců a Ukrajinek, kteří jsou nuceni adaptovat se na válečný stres.
„Dlouhé odloučení na frontě, únava, traumata a psychické nemoci, rozpady manželství, vyrovnávání se se smrtí. To je něco, co ti lidé zažívají dnes a denně. Psychologickou pomoc by na Ukrajině potřebovalo 40 milionů lidí. Prostě všichni,“ připomíná Pazderka.
Se Soukupem to v podcastu ukazují na příbězích svých známých z Ukrajiny i těch, kteří uprchli do Evropy. Smutně všeříkající jsou také čerstvé dojmy z fronty u Avdijivky, které nyní přivezl posluchačům Na Východ! dobře známý fotograf Stanislav Krupař.
Vůči Česku, Polsku a Pobaltí nemáme agresivní úmysly. Chtějí oklamat obyvatele, řekl Putin
Číst článek
Prezident Volodymyr Zelenskyj nedávno uvedl, že za dobu ruské plošné invaze zemřelo asi 31 000 ukrajinských vojáků. „Všichni na Ukrajině tuší, že to číslo je pravděpodobně ještě daleko vyšší,“ upozorňuje Pazderka, který v lednu navštívil Kyjev.
Šel se tehdy podívat také ke klášteru sv. Michala, kde vzniklo spontánní pamětní místo s fotografiemi obětí války.
„Když vidíš ta konkrétní jména a pamatuješ si, že to začalo s pár desítkami lidí (po událostech na Euromajdanu v letech 2013–14 – pozn. red.), a jakou tragédií dneska ta společnost prochází, tak to fakt s člověkem zamává. Jakou obrovskou cenu společnost platí za naprosto samozřejmé věci, jako že je suverénní země, že má hranice a že si nikdo nemůže jen tak uzurpovat části jejího území,“ ptá se Pazderka řečnicky.
Zřetelná únava
I během války se na Ukrajině provádějí sociologická šetření o postojích lidí (nejen) k válce. Podle průzkumů společnosti Gradus je dva roky po začátku války patrný jasný posun. Dříve byli Ukrajinci a Ukrajinky semknutí za armádou a nejvyššími státními činiteli.
V roce 2024 už je z dat zřetelná únava a poznání, že cíl není na dosah. Mnoho respondentů a respondentek odpovědělo, že už ani pořádně neví, jak přesně by mělo vypadat ukrajinské vítězství.
Pobaltí se chystá na válku, hloubí zákopy. Putinovo Rusko tam srovnávají se SSSR, hlásí zpravodaj
Číst článek
Postupně také stoupá podpora diplomatickému ukončení války, nikoli jen vojenskému. Jak ale sociologové zdůrazňují, Ukrajinci chtějí spravedlivý mír, nikoli kapitulaci.
Soukupa na těchto šetřeních zaujalo geografické rozložení těchto názorů. Pro jednání o míru jsou více lidé ze západních oblastí než z východu. „Třeba lidé v Chersonské oblasti i díky tomu, že mají frontu tak blízko, mír spíše odmítají a chtějí víc návrat k hranicím z roku 1991. Jakkoli to může znít utopicky,“ všímá si.
Velkým tématem je v současnosti nový zákon o mobilizaci. Ten jednak navrhuje snížit věk odvodů, jednak připouští možnost se z vojenské povinnosti vyplatit a namísto narukování na frontu posílat armádě pravidelné příspěvky.
„Ten zákon ještě není schválený,“ vysvětluje Soukup, „a samozřejmě to nahrává nejrůznějším diskusím, kdo je tedy ten (pro fungování ukrajinské společnosti a ekonomiky) klíčový a měl by mít odklad – nebo respektive být vyňat z odvodů. To bude ještě velké téma. Stejně tak jako co dělat s lidmi, kteří jsou na frontě od samotného počátku a zasloužili by si třeba aspoň rok odpočinout.“
Celé znění 13. dílu podcastu Na Východ! si poslechněte v audiozáznamu.
