Dno moře jako úložiště oxidu uhličitého. Německo zvažuje norskou strategii proti klimatickým změnám
Na dně Severního moře by mohlo vzniknout úložiště oxidu uhličitého. Kromě Norska o tom nyní uvažuje například i německá vláda. Skleníkový plyn by se zachytil z ovzduší a ukládal se do podzemí, což by napomohlo ke zpomalení klimatických změn. Zatímco ale návrh podporují hospodářské kruhy, klimatické spolky protestují, že se moře promění v plynovou skládku.
Oxid uhličitý by se primárně izoloval ze vzduchu, poté by se zkapalnil a následně uložil do šachet nebo skulin v podzemí s tím, že německá vláda by jeho uskladnění povolila pouze pod dnem Severního moře.
Návrh nevyžaduje ani výstavbu úložišť, jelikož by se oxid uhličitý ukládal do prázdných kapes v podloží například v místech, odkud se již dříve vytěžila ropa nebo zemní plyn.
Vlak je ekologický, pokud to není lokálka, ve které jede jen pár lidí. To je lepší auto, uznává expert Sůra
Číst článek
Tímto krokem by se snížil podíl skleníkových plynů v atmosféře. Na druhou stranu zatím není zcela prokázané, jestli úložiště budou těsnit navždy. Pokud by nicméně plyn z podzemních skulin unikl, okolí by se nic nestalo – plyn by zkrátka rychle vystoupal zpátky do atmosféry.
Podle ministra pro hospodářství Roberta Habecka nemůže být ale v současné době Německo vybíravé a mělo by využít jakékoliv současné technologie, která by v boji proti klimatickým změnám mohla pomoci.
Návrh podporuje i klimatický expert Ottmar Edenhofer, podle kterého se země bez metody ukládání oxidu uhličitého pod dno moře neobejde. Německé zákony totiž určují, že stát musí do roku 2045 dosáhnout klimatické neutrality, a vládě tak zbývá posledních 21 let k tomu splnit stanovené cíle.
Uhlíkově neutrální cementárny
Německá vláda chce metodou vyjít vstříc i firmám. V určitých odvětvích totiž není technicky možné neutrality dosáhnout a výroba se v některých případech bez emisí zkrátka neobejde.
Typickým příkladem jsou cementárny, kterým německá vláda plánuje nabídnout jakýsi výměnný obchod, podle kterého sice výrobci nebudou muset vymýšlet nové ekologické metody, budou ale mít povinnost ze vzduchu odčerpat přibližně tolik emisí, kolik jich vyprodukují.
A právě ty by se později ukládaly do podzemí v pobřežních vodách. Cementárny by tak mohly bez sankcí, bez omezení a v podstatě i bez obchodu s emisními povolenkami dále vyrábět tak jako dodnes a podíl skleníkových plynů v ovzduší by zůstal stejný, protože by rovnoměrné množství zachytily firmy z atmosféry.
Otázkou ale zůstává, která odvětví budou moct možnosti využít. Podle ministra Habecka se bude jednat zejména o branže, které se produkování emisí nemohou kvůli současnému technologickému vybavení vyhnout. A zatímco by u cementáren a podobných případů mohl uskladňování dokonce nepřímo dotovat stát, u provozovatelů uhelných elektráren by taková nabídka být nemohla.
Kritika od ekologických svazů
Návrh ještě leží na ministerstvech, která ho musí postupně jedno za druhým schválit, aby následně doputoval do vlády. Nápad má ale v Německu i své vlivné odpůrce – a to v podstatě všechna ekologická sdružení.
Zelená transformace je drahá, ale budoucnost bez ní ještě dražší. Český ‚fosilní skanzen‘ je neudržitelný
Číst článek
Například Svaz ochránců přírody Bund si již nyní všímá toho, že by z plánu mohly těžit i energetické koncerny. Pro majitele plynových elektráren by totiž podle předčasných závěrů měla platit výjimka a teoreticky by tak mohly tvrdit, že jsou klimaticky neutrální, protože ze vzduchu zachytí přesně tolik emisí, kolik jejich elektrárny vyprodukují.
Bund má obavy, že plán v Německu zbrzdí úplný přechod na obnovitelné energie. Šéf svazu Olaf Brandt zároveň mluví o tom, že by se z moře stala skládka oxidu uhličitého a plynárenským koncernům by se zajistil dlouhodobý zisk, protože by nemusely řešit emisní povolenky. Podle organizace Greenpeace by metoda pouze uměle prodlužovala dosavadní praxi.
Zajímavá bude ale i politická debata v Budenstagu. I když je totiž ministr Habeck jednou z klíčových figur strany Zelených, řada jejích členů by s nápadem těžko souhlasila. Otázkou je i názor ministryně životního prostředí Steffi Lemkeové, která je součástí levicovějšího křídla strany.
Návrhu se ale dostalo i pochvaly. Podporu plánu vyjádřili koaliční liberálové, opoziční konzervativci i nejvlivnější byznysové sdružení v Německu – Svaz německého průmyslu (BDI).
