Z půl milionu obyvatel Mariupolu jich zůstalo 70 tisíc. ‚Vrátí se každý Mariupolan,‘ věří starosta města
Před dvěma lety ještě většina lidí z východoukrajinského přístavního města Mariupol netušila, co je za pár dní čeká. Zároveň s útokem na Kyjev a další města se Moskva vrhla i na Mariupol, vzdálený jen pár kilometrů od ruské hranice. Co se tam děje po téměř dvou letech okupace? Přinášíme další díl seriálu reportáží z Ukrajiny.
„Brzy východ slunce, ale východisko žádné,“ zpívala si mariuopolská mládež v hudebním baru v jakési temné předtuše. Za pár dní začne útok na město a dlouhé obléhání, budou tisíce mrtvých a zraněných – a nakonec okupace. Ještě ve svobodném Mariupolu jsem o hrozící katastrofě mluvil s poradcem starosty Petrem Andrjuščenkem.
Poradce starosty Petr Andrjuščenko věří, že se domů do Mariupolu vrátí. Desetitisíce lidí o tuto naději přišly
„Mariupol a Mariupolané si své stresy, nervová zhroucení a hoře prožili už v roce 2015, kdy Rusko útočilo na východní předměstí. Proto teď víme, že nemá smysl předčasně podléhat panice. A když to přijde, panika už ztrácí smysl – to je logika, kterou se řídíme. Hlavně aby každý věděl, co má dělat. Rusko buď zaútočí, nebo ne. Pravděpodobnost je tedy půl na půl a to není důvod, aby se život zastavil.“
Teorie pravděpodobnosti ale tehdy nepracovala ve prospěch Ukrajiny ani Mariupolu. Už 24. února ráno se ozvala dělostřelecká palba a nezadržitelně se blížila k městu. S Petrem Andrjuščenkem jsme se potkali po dvou letech v Dnipru. Jako poradce starosty pořád sleduje, co se v Mariupolu děje. Říká, že z půl milionu původních obyvatel tam zůstalo zhruba 70 tisíc.
„Převážnou část tvoří důchodci – těch je asi 40 tisíc – a děti – víme přesně, že do škol jich chodí 11 a půl tisíce. A do našich domů se nastěhovalo 75 tisíc Rusů, včetně vojáků. Pozorujeme ovšem zajímavou dynamiku: Rusové začínají vyhánět Asiaty, kteří se u nás utábořili jako první. Na jaře očekáváme prudký růst – počet Rusů se až zdvojnásobí,“ myslí si.
Černý tulipán hledá na Ukrajině těla vojáků z druhé světové války. Nachází i oběti z roku 2014
Číst článek
A to přesto, že město pod okupační správou žádný komfort nenabízí.
„To už není Mariupol. Jaký tam může být život? Nenajdete dům, ve kterém by normálně fungovalo vytápění, elektřina a voda. Když už teče, rozhodně není pitná, protože je to jakási hustá žlutá tekutina. Spousta domů je úplně zničená,“ říká Andrjušenko.
„Před válkou jsme evidovali dva a půl tisíce vysokopodlažních obytných domů. Přinejmenším tisíc z nich bylo rozbombardováno tak, že už nikdy nepůjdou opravit. V jakž takž obyvatelném stavu zůstalo jakýmsi zázrakem 30 procent domů. Částečně poškozených je asi tisíc bytovek. Rusové je sice zvenčí opravují, natírají fasády a montují nová okna, ale uvnitř je všechno spálené a nikdo tam nežije. Jsou to Potěmkinovy vesnice.“
Ptám se, kdo jsou ti, kteří v Mariupolu zůstali dobrovolně, a Andrjušenko mi odpovídá:
„Je tam asi necelých dvacet tisíc opravdu prorusky naladěných lidí. 30 tisíc lidí je za Ukrajinu a zbytek je šedá zóna, která říká ‚My jsme za mír a politika nás nezajímá‘. Většina lidí se ale v těch podmínkách prostě snaží přežít. Když se ale podíváme na názorový vývoj lidí v Doněcku, který je okupovaný už deset let a propaganda tam vykonala své dílo, dá se očekávat, že za rok dva budou i v Mariupolu všichni proruští.“
Poradce starosty Mariopolu Petro Andrjuščenko přesto věří, že jednou se domů vrátí.
„Všichni si myslí, že se vrátí domů, všichni to chtějí. Jsem přesvědčený, že se vrátí každý Mariupolan, i když ne každý tam asi zůstane, protože už si třeba našel práci a nový život někde jinde. Já obecně řečeno o našem návratu absolutně nepochybuju. Velkou otázkou ale je, kdy to bude. Možná za dva roky, možná za pět let přijedeme zpět do Mariupolu.“
Tisíce lidí ale o tuto možnost a naději přišly.
