Dává nám smysl tu být. Na Ukrajinu jsem kývla hned, popisuje členka mise Lékařů bez hranic v Mykolajivu
Lékaři bez hranic neprovozují na Ukrajině žádnou nemocnici, což je u této humanitární organizace poněkud neobvyklé. Místo chirurgů a anesteziologů najímají psychology a lékaři zajišťují jen základní zdravotní péči. Jedna z misí je v jihoukrajinském Mykolajivu, kde působí i jedna Češka, Silvie Koubková.
Kancelář Lékařů bez hranic tvoří několik místností v centru města, kde vedle sebe sídlí několik humanitárních organizací. Vedle chodníku, kde čekají penzisté na vodu a balíček s potravinami, stojí lehce omšelá dodávka s typickou francouzskou poznávací značkou, červenou figurkou a nápisem Médecins Sans Frontières.
Ostřelování tam zní jako bouřka. Humanitární organizace Koridor zajišťuje pomoc na jihu Ukrajiny
Číst článek
Nesedí v ní žádný zahraniční lékař, ale skupina místních lidí včetně dvou psychologů. Odjíždějí do vesnice Sadove, což je šedesát kilometrů a dvě hodiny jízdy. Silvie Koubková s nimi nejede. „Já mám na starost peníze a 25 místních zaměstnanců, bez toho by to nefungovalo,“ usmívá se třicátnice s rozevlátým účesem.
Lékaři bez hranic pracují na osvobozených územích v Mykolajivské a Chersonské oblasti, k výjezdům používají mobilní kliniku, což je zmíněná dodávka. Šéfem mise je Francouz Robin Ehret.
„Naším hlavním úkolem je podpora zdravotnického systému, který úplně nezkolaboval. Je působivé vidět, jak ho Ukrajinci udržují. Takže proto tu nemáme nemocnice, to je hlavní rozdíl našich misí jinde ve světě,“ říká šéf mise.
Dva zahraniční lékaře tu ale přeci jen mají, ti ale dozorují práci a do léčby se nezapojují. „Když jsme začínali, tak jsme byli ve vesnicích, kde od začátku okupace, tedy skoro osm měsíců, neměli žádnou zdravotní péči,“ nastiňují zdravotníci.
Přísná pravidla
Silvie Koubková pochází ze Štítů u Šumperka a tohle je její druhá mise. Poprvé působila půl roku v iráckém Bagdádu. „Vůbec jsem neváhala, jakmile mi nabídli Ukrajinu, hned jsem kývla. Jsem ráda, že můžu pomoct v podstatě sousedům,“ říká mladá žena. Do Česka jezdí za rodinou a přáteli, ještě se neusadila a sbírá zkušenosti po světe.
Momentálně žije ve Franci, kde pracovala jako manažerka ve zdravotnictví a od toho byl jen krůček k Lékařům bez hranic. „Prostě se to nějak sešlo, prošla jsem výběrovým řízením, tréninkem a jsem tady,“ vysvětluje Silvie. Sice pracuje spíše v kanceláři, do terénu ale také vyjíždí. Je tu od podzimu, takže leccos viděla. „Tu destrukci, slyšíme příběhy lidí. Je to smutné, ale zároveň nám dává smysl tu být,“ popisuje.
Šest zahraničních expertů Lékařů bez hranic v Mykolajivu musí dodržovat přísná pravidla, mezi která patří třeba i to, že z bezpečnostních důvodů musí všichni bydlet na jednom místě. Od Nového roku nedopadla do města žádná raketa, to se ale může kdykoliv změnit.
Lékaři bez hranic navíc pracují i v obcích, kam granáty vystřelované ruskými vojáky zpoza Dněpru padají. Silvie Koubková má za sebou polovinu mise a rozhodně nelituje, že to vzala. „Lidi často nadávají na spoustu pitomostí, které nejsou vůbec důležité. Pak vidíš, jak tady lidi žijí, co se tu děje a řekneš si, že ty naše problémy jsou úplně malé,“ dodává finanční ředitelka.
