Datový tým Českého rozhlasu se rozhodl pomocí otevřených dat odpovědět na otázky, které si alespoň jednou v životě položil každý romantik – zda z Českého Těšína skutečně vyjíždí vlaky co čtvrthodinu a až na kraj světa.

Data Český Těšín 6:00 1. dubna 2024 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Z Těšína vyjíždí vlaky co čtvrthodinu, zpívá v táborákovém hitu z roku 1988 ostravský bard Jaromír Nohavica. Datový tým Českého rozhlasu se rozhodl jeho tvrzení ověřit.

V otevřených jízdních řádech si novináři dohledali skutečnou frekvenci odjezdů z hlavního těšínského nádraží a ta se od Nohavicovy verze o tři minuty liší: ve skutečnosti vyjíždí co 10 minut a 40 sekund.

Reportéři zpěváka s touto skutečností konfrontovali.

„V letech, kdy jsem psal tuhle píseň, jsem jezdil na koncerty po republice vlaky, takže jsem byl na nádraží jako doma,“ odpovídá Nohavica na dotaz, z jakých dat při psaní písně vycházel.

„Vzpomínám si, jak si mi jednou v Těšíně na nádraží stěžoval kamarád výpravčí: ‚Ty vole, já si ani na záchod nemůžu odskočit. Tady jezdí vlaky co čtvrthodinu.‘ A to mi zůstalo v hlavě,“ hájí se.

„Váš výsledek fakt vypovídá o tom, že jste výzkumu těšínských vlaků věnovali dost času. Jako bývalý Těšíňák vám za to skládám poklonu,“ dodává písničkář.

Limity analýzy

Autoři analýzy počítali průměrnou hodinovou frekvenci odjezdu vlaků. Ta pochopitelně během dne značně variuje: zatímco v těšínské špičce mezi pátou a šestou hodinou ranní z nádraží vyráží devět vlaků, mezi půl jednou a půl čtvrtou ráno je tiché. Jedenáct minut představuje průměr, bližší skutečné čekací době přes den je mediánových sedm minut.

Analýza se věnuje pouze osobním vlakům. Nákladní chybí, neboť píseň je psaná z pohledu cestujících, ne kontejnerů. Nohavica také zpívá, že vlaky vyjíždí. Analytici proto ignorovali vlaky, které městem pouze projíždí nebo v něm končí.

V dostupných datech v Českém Těšíně figuruje ještě nákladové nádraží, z něj ale žádné osobní vlaky nevyjíždí. Stejně tak autoři vynechávají sesterský Cieszyn. Ten je od roku 1920 čistě polský, takže jízdní řády nejsou dostupné v českých otevřených datech.

Analýza se zaměřuje na vlaky, které vyjíždí z Těšína ve všední den, o víkendu je frekvence nižší. Vynechává také vlaky, které nejezdí celoročně.

Největším limitem analýzy je fakt, že Nohavica písničku vydal v roce 1988, otevřená data ovšem ukazují odjezdy vlaků podle letošních jízdních řádů. Redakci se sice podařilo získat také data ze sezony 1988/9, jejich strojová analýza je ale komplikovaná.

Až na kraj světa?

Datový tým analyzoval i další faktická tvrzení v následujících čtyřech slokách. Neplatí, že z Těšína vyjíždí vlaky až na kraj světa: na západ jezdí podle jízdních řádů nejdále do 398 kilometrů vzdálených Vršovic, na východ 344 kilometrů do Košic.

„Vlakem odkudkoliv dojdete na kraj světa,“ brání se Nohavica. „Stačí přestupovat a stihnout odjezd, když mají vlaky zpoždění.“

Historicky byl přitom Těšín kraji světa blíže než dnes. Na přelomu 19. a 20. století ve městě – tehdy ještě nebylo rozdělené na českou a polskou část – stavěl přímý vlak do Konstantinopole, dnešního Istanbulu. Za minulého režimu pak v Českém Těšíně zastavovaly a následně z něj vyjížděly speciální dovolenkové vlaky do bulharské Varny – podle pamětníků ještě v druhé polovině 80. let.

Těšín je mrtvý

Reportéři serveru iROZHLAS.cz se rozhodli těšínské nádraží navštívit. Zajímalo je, zda místní s písní souzní.

„Víte co, já si to vždycky pozjišťuju. Teď to jede až za tři čtvrtě hodiny. Vlaky na sebe nenavazují,“ stěžuje si paní Helena.

„Lidé se spíš spoléhají na jízdní řády,“ sekunduje jí paní Libuška ze stejného vlaku. „Vždycky jak přijede vlak, tak má přestup na jiný vlak. A na to potřebujete ty jízdní řády,“ uvažuje.

„Co čtvrthodinu? To rozhodně ne, třeba tak jednou za hodinu,“ reaguje na dotčený verš podrážděně paní Marcela ze Střítěže. „Bydlela jsem v Těšíně celý život. Vlaky odjíždí včas, to jsme si pamatovali a nepotřebovali koukat na jízdní řády. Jenže dneska už jízdní řád nekoupíte. Máte to na internetu, řekli nám.“

„Kdysi na peroně byla taková budka, kde byly tyčinky. Obložené bagetky, housky. Vajíčko na chlebu, chlebíčky,“ vzpomíná. Bezděčně tak vykresluje budovu z verše ve stánku koupím si housku a slané tyčky.

Vzpomíná na něj také Nohavica.

„Určitě stál na prvním nástupišti,“ hádá. „Ony všechny důležité stánky jsou buď v nádražní hale, nebo na prvním nástupišti.“

„Houska tehdy stála čtyřicet halířů,“ pokračuje. „A teď myslím nějak dvě padesát. Můj honorář byl tehdy dvě stě korun za koncert. Takže sedmdesát návštěv stánku. Jo, to byly časy,“ vypočítává.

S odhadem ceny pečiva byl zpěvák přesný, ve vzpomínce ovšem zapomíná započítat inflaci – čtyřicet haléřů v roce 1989 odpovídá dnešní pětikoruně. Ve skutečnosti tak housky o polovinu zlevnily.

„Píseň vznikla v roce 1984. Já jsem měl tehdy takové různé problémy s papaláši, ale tak jsem byl rád, když jsem vůbec zpíval. A děkoval za to, že dokud zpívám, tak žiju,“ naráží zpěvák na verš dokud se zpívá, ještě se neumřelo.

„Teď už tady nic není. Těšín je mrtvý, v Polsku to žije,“ uzavírá paní Marcela.

Jan Boček, Klára Filipová, Michal Kašpárek Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít