Šetřit v podfinancovaném vysokém školství není úspora, ale sebepoškozování, říká pražská děkanka
Akademici vyhlásili stávku. Na některých vysokých školách se tak v úterý neučí. Zaměstnanci chtějí upozornit na dlouhodobě nízké platy, kvůli kterým často odcházejí z akademického prostředí jinam nebo do zahraničí. „Pokud společně něco nezměníme, budou muset svou práci snů opustit, protože je neuživí,“ říká Eva Lehečková, děkanka Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Ranním interview na Radiožurnálu.
Jak vypadala stávka přímo na Filozofické fakultě?
U nás na hlavní budově na Staroměstské byla ranní otevřená debata, kde mohli vystoupit studující akademici podle svého uvážení a představit svou situaci, jak se jim žije v dnešní době. V jedenáct hodin byla tisková konference a odpoledne ve dvě hodiny bylo shromáždění na náměstí Jana Palacha pro akademiky a studující různých fakult. Také proběhne protestní pochod, který skončí v Karmelitské ulici na Malé Straně u sídla ministerstva školství.
Bez dostatečného vstupu od státu nemáme prostor na excelenci, říká děkanka z Karlovy univerzity
Proč jste se rozhodli do stávky zapojit?
Nám se zdá, že všichni zástupci vysokých škol poslední dobou mluví stejným jazykem. My v naší Asociaci děkanů filozofických fakult na kritický stav na filozofických fakultách upozorňujeme už od roku 2021 přes čtyři ministry školství. Paralelně se stupňují také vyjádření České konference rektorů rady vysokých škol k celkovému podfinancování vysokého školství.
Výdaje na vzdělávání ve vysokém školství nám teď na prahu demografického růstu nerostou a pořád jsme pod enormním tlakem na produkci excelentních výsledků, získávání prestižních evropských grantů a ocenění. Ale bez dostatečných vstupů od státu pro generování takové excelence nemáme prostor. Stávkující jdou do stávky s tím, že dál šetřit v podfinancovaném vysokém školství není úspora, ale sebepoškozování.
Já chápu moje kolegyně a kolegy, kteří se do stávky zapojili. Dali nám na řešení této neblahé situace de facto několik let. Teď se neuchylují k planému revolucionářství, ale vlastně zákonnou formou upozorní na to, že už dál nemohou a že pokud společně něco nezměníme, budou muset opustit svou práci snů, protože je neuživí.
Jenom pro představu, kolik si u vás profesoři, docenti nebo asistenti měsíčně vydělají?
Nejhorší situace je podle analýzy Rady vysokých škol v oblasti odborných asistentů, kteří mají být cestou k budoucí konkurenceschopnosti vědy a výzkumu a vzdělávání v České republice. Odborní asistenti, což jsou lidé s doktorátem, kteří mají pracovat na své habilitaci a budovat své první výzkumné týmy a získávat zahraniční projekty, tak u nás v průměru vydělají kolem 44 tisíc hrubého. Dokonce v souvislosti se stávkou někteří naši akademici či akademičky zveřejnili své mzdy.
V systému vysokoškolského vzdělávání chybí nejméně 10 miliard korun, říká předseda Rady vysokých škol
Číst článek
Dobrým příkladem je paní doktorka, která se s doktorátem ze zahraničí, v situaci, kdy je momentálně mezi projekty, ocitla na platu 27 tisíc čistého. Žije v Praze s rodinou a nutností platit nájem.
Ministr školství Mikuláš Bek (STAN) zhruba před týdnem souhlasil, že by vysoké školy měly dostávat víc peněz ze státního rozpočtu, zároveň ale uvedl, že za rozdílné mzdy na fakultách nebo nespravedlivé odměňování akademických pracovníků můžou někde také sami děkani. Co vy na to říkáte?
Já říkám, že si tu přehazujeme horký brambor, ale k řešení problému českého vysokého školství se takhle silnými slovy nepřiblížíme. Pan ministr také tvrdí, že za tuto situaci mohou sobecké senáty univerzit. Akademický senát Univerzity Karlovy v pátek přijal usnesení, kde znovu upozorňuje na systémové podfinancování vysokých škol, které dopadá zejména na humanitní a společenskovědní obory. Z toho důvodu vítá univerzita výstražnou stávku a stávku.
Na tomto vyjádření není nic sobeckého. Je to apel na to, že bez výšení stabilizujících složek v rozpočtu vysokých škol se nic nezmění. My děkani v naší asociaci jsme odpovědnou skupinkou, která provádí i nepříjemné reformy. Není to nic zábavného v dnešní době, ale děláme to rádi, to panu ministrovi opět doložíme. Ale ve vážně podfinancovaném sektoru se reformy opravdu dokončují obtížně, protože tam není stabilita, jistota a celé vysoké školství je momentálně v obrovském stresu.
