Děti mají vyrůstat bez násilí. Rodiče sankciovat nechceme, říká k novele o trestání dětí náměstek
Ministerstvo spravedlnosti chce novelou zákona označit fyzické a psychické trestání dětí za nepřijatelné. Ta ale za toto chování nezavádí žádné postihy. „Není žádným záměrem kriminalizovat rodiče, trestat je. Účelem této změny je dát jasně najevo, jaký standard naše společnost považuje za správný v tom, zda mají, nebo nemají být trestány děti,“ řekl Radiožurnálu Karel Dvořák, náměstek ministra spravedlnosti Pavla Blažka.
Ve čtvrtek jste mluvil o tom, že pracujete na dvou možnostech, jak zákaz nebo nepřijatelnost trestání dětí do občanského zákoníku doplnit. Máte už jasno v tom, co přesně by mělo být zakázáno, respektive označeno za nepřijatelné? Měly by to být jen fyzické tresty nebo všechny tresty dětí?
Návrh změny, který byl představen na Den dětí, spočívá v tom, že by v občanském zákoníku mělo být deklarováno vedle jiných práv dětí a povinností rodičů i to, že děti mají právo na to, aby byly svými rodiči vychovávány v prostředí, které je prosto tělesných trestů i duševních útrap. Takže naše úvaha se vydává oběma těmito směry.
Změna nenastane jen v tom, že do občanského zákoníku doplníme, že je trestání dětí nepřijatelné, ale budou následovat i opatření v podobě sociálních služeb a infolinek, vysvětluje náměstek ministra spravedlnosti Karel Dvořák
Co jsou to duševní útrapy nebo duševní strádání? Pokud dítěti zakážu hrát počítačovou hru nebo koukat v mobilu na YouTube, je to pro něj duševní strádání?
Debata, kterou spolu nyní vedeme – ale kterou budeme vést i v budoucnu, určitě v rámci celé politické reprezentace a počítám i veřejnosti – by myslím neměla být o tom, že bychom filozoficky bádali nad tím, jaký trest je přiměřený a jaký je nepřiměřený.
Vysvětlím vám, proč to říkám. Přiměřenost trestu je vždy velice subjektivní, a to z hlediska vnějšího pozorovatele i samotného trestajícího rodiče.
Známe řadu případů, kdy rodiče, kteří skutečně bijí děti řemenem a ano, to se v současné době stále děje, mají za to, že jejich trest, který v rámci své výchovy na dítěti uplatňují, je přiměřený a že to tak je v pořádku.
Proto si myslím, že ta debata by právě neměla být vedena o tom, jaký trest je přiměřený a jak je nepřiměřený, protože tuto hranici vlastně není možno určit.
Chápu tedy dobře, že zakázán má být jakýkoliv trest, tedy i ten, který třeba podle 95 procent populace by byl přiměřený?
Ne. Myslím si, že je důležité říct, že rodiče určitě vždy nejlíp vědí, jak vychovávat svoje děti a není úkolem státu jim do toho příliš zasahovat.
10 z 18 členů vlády dá kladné stanovisko k ratifikaci Istanbulské úmluvy. Ta odsuzuje násilí na ženách
Číst článek
Na druhou stranu je potřeba jasně a nahlas říct, že hodnotou společnosti je to, že děti mají právo být vychovávány tak, aby je to nepoškodilo v celém jejich dalším životě. Protože to je bohužel to, co je následkem trestů příliš drakonických nebo nepromyšlených ze strany rodičů.
Co to pro mě jako pro rodiče má znamenat? Čeho všeho se mám vyvarovat?
Mluvíme o deklaratorním ustanovení v občanském zákoníku, které vyjadřuje hodnotu společnosti. Když mluvíme o tom, jak konkrétně se to dotkne vás jako rodiče, předpokládám, že jako rodič chcete vědět, jak máte vychovávat svoje děti, a určitě za tou radou nepůjdete do občanského zákoníku.
Jediná změna určitě nemá nastat jen tím, že budeme chtít měnit občanský zákoník v jednom odstavci nebo ho doplňovat.
Opatření, která by měla přijít v souvislosti s touto novelou a jsou plánována, se mají týkat nejen legislativní změny, ale i návaznosti sociálních služeb, info linek, aby rodiče měli šanci se s někým kompetentním poradit, jak by měli zvládat výchovu svých dětí.
Bez sankcí
Ale vy chcete do občanského zákoníku napsat, že trestání dětí je zakázané. Je to tedy veškeré trestání dětí?
Tady možná dochází k tomu neporozumění. My nechceme napsat, že je zakázané. Je nepřijatelné. Děti mají právo vyrůstat v prostředí bez násilí. To je to, co říkáme.
Podle vás novela nemá kriminalizovat rodiče. Nezavádí žádné sankce nebo nemá zavést žádné sankce. Má to i tak smysl?
Ano a děkuji, že to zmiňujete. Chci to zdůraznit i na tomto místě. Není žádným záměrem kriminalizovat rodiče, trestat je. Účelem této změny je dát jasně najevo, jaký standard naše společnost považuje za správný v tom, zda mají, nebo nemají být trestány děti.
Psychologů je málo a pacientů stále více. Nejčastějším případem je žák základní školy s úzkostmi
Číst článek
V této souvislosti bych rád zdůraznil, že Česká republika je jedna z posledních zemí Evropy, která tento hodnotový postoj nemá vyjádřen v žádném ze svých předpisů.
Řada zemí už tuto úpravu přijala v minulosti. Jsou to země od Islandu po Řecko a od Finska po Portugalsko, a to včetně našich sousedů ve středu Evropy, ať už je to Polsko, Německo, Rakousko, nebo Maďarsko.
Před pěti lety udělala agentura Nielsen pro Ligu otevřených mužů výzkum, podle kterého 63 procent z více než tisícovky dotázaných přiznalo, že při výchově dětí použilo nebo by bylo ochotno použít fyzický trest. V roce 2013 v obdobném průzkumu to bylo 66 procent dotázaných. Myslíte si, že když změníte občanský zákoník, že to procento klesne?
Nemyslím si, že sdílené příběhy toho, jak můžou rodiče někdy při výchově použít tělesné tresty, je důkazem toho, že se jedná o něco správného a přijatelného.
My jsme nakonec tu iniciativu převzali nejen z důvodu nějakého mezinárodního srovnání a závazků, které máme z mezinárodních úmluv, ale i na základě toho, co nám říká odborná veřejnost, kterou prezentují dětští psychologové a neziskové organizace.
Vloni vyvolala hodně pozornosti slova ministra práce a sociálních věcí Mariana Jurečky. Řekl, že je vděčný rodičům, že v pravý okamžik facku taky dostal. Dodal, že je z prostředí, kde rodiče uměli v pravý okamžik vymezit, kde jsou mantinely. Nemáte pocit, že tím ministr vyjádřil názor velké části společnosti, možná těch 63 procent, o kterých jsme před chvílí mluvili?
Dovolte, abych vám odpověděl protiotázkou, jak se dneska říká. Já jsem zase vděčný svým rodičům, že se mnou o mnoha věcech hovořili a že mě vychovávali v prostředí bez násilí.
Myslím si, že to je věc, která souvisí s nějakými trendy a vývojem naší společnosti, kde něco, co bylo přiměřené a bylo normou před 20 nebo 40 lety, už je dnes společností vnímáno jinak.
Jakou podporu má návrh na nepřijatelnost trestání dětí na politické scéně? Kdo a jak bude vzdělávat rodiče? A kdy by mohlo být nové ustanovení v občanském zákoníku platné? Poslechněte si celý rozhovor.
