Chránit půdu je potřeba. Je jako svatovítská katedrála, míní neprotestující farmář
Ke čtvrtečním evropským protestům se připojují i velké zemědělské organizace z Česka. Někteří jako šéf Agrární komory Jan Doležal volají po oslabení ekologických prvků v zemědělství, o které usiluje zelená dohoda pro Evropu a návazné zákony. Podobně se v Českém rozhlase vyjádřil i premiér Petr Fiala z ODS. Podle vědců je to vzhledem ke kritickému stavu české krajiny a půdy ale krátkozraké. Totéž si myslí i někteří farmáři.
„Tady jsme na pozemku, který se dlouhodobě neorá. Teď tu roste ozimé obilí,“ ukazuje Radek Cihlář. Spolu s manželkou a dětmi provozují rodinnou farmu v Milošovicích u Zruče nad Sázavou.
Až tisíc traktorů má v pondělí zablokovat magistrálu v Praze. Farmáři požadují odstoupení od Green Dealu
Číst článek
Názorně předvádí, jak vypadá půda tam, kde praktikuje ekologické postupy. „Zaryju rýč do země – a vidíte?“ V hlíně se hned objevuje žížala. A druhá, třetí…
Totéž se tu opakuje při každém zatlačení nástroje do podloží. „Je to známka zdravé půdy. Je mnohem odolnější proti špatným klimatickým podmínkám, třeba suchu. Všemi těmi póry protéká srážková voda skrz hlínu do hloubky,“ říká farmář.
Žížaly jsou dobré znamení
Je to právě i díky žížalám, jimž se tu daří, a kořínkům ozimého obilí, které vysel. „Díky tomu taky nevíme, co je eroze. Pokud tohle na poli chybí, deště ornici smývají. Dochází k obrovským ztrátám. A milimetr ornice se vyvíjí sto let,“ líčí Cihlář.
„Asi nikoho by nenapadlo, že by se Svatovítská katedrála mohla každý rok lehce ubourat, a odůvodňovalo by se to nějakým ekonomickým zájmem. Ale přesně na to se vymlouváme v zemědělství,“ nabízí Radek Cihlář na přirovnání, které podle něj sedí k většinové praxi českého agrobyznysu.
Příklad toho intenzivního máme na dohled. Po ujití několik kroků za silnicí začíná pozemek sousední velké zemědělské společnosti. Traktor tu právě rozorává obří lán pole. „A teď budeme hledat žížalu tady,“ usmívá se Cihlář a předem tuší výsledek.
Na rozdíl od jeho pozemku je tu půda suchá a bez vnitřních puklinek tvoří velké, jednolité hroudy. Žížalu tu ani po několika minutách nenacházíme žádnou.
„Tohle pole žížaly nepotřebuje. A třeba ani skřivana, co zpívá tam nad mým pozemkem, tu nepotkáte,“ naznačuje čerstvý držitel ocenění programu Pestrá krajina, že pole intenzivního zemědělství bývají vyprahlým kusem krajiny s minimem života. Tím spíš, že se hnojí chemikáliemi. Také uhlík vypouštějí, místo aby ho pohlcovaly.
Nižší profity
Cihlář přiznává, že on se svým přístupem má výnosy o dost nižší. Přesto regenerativní postupy upřednostňuje, aniž by měl nějaké zvláštní certifikace.
„Jsem totiž přesvědčený, že mojí zodpovědností je nejen ekonomický výsledek, ale i to, aby moje děti mohly jednou v mém snažení pokračovat dál,“ říká. Nastupující generace farmářů se bude potýkat s čím dál silnějšími dopady změny klimatu nebo vymírání přírodních druhů.
Výborný: Preferuji jednání před protesty. Změny v zemědělství nebudu konzultovat s Dufkem
Číst článek
„Současné zemědělství kvůli změně klimatu trpí zvýšenou extremitou. Některé ročníky jsou velmi suché, velmi teplé. Anebo zase bývá nadbytek srážek. Obojí působí na produkci docela negativně. A pak je tu dlouhodobý trend. Mění se nám druhové složení, takže tu jsou noví škůdci, nové choroby. Přičemž monokultury, velké plochy a velmi intenzivní používání pesticidů – takové pěstování je velmi málo připravené a je náchylné podléhat právě novým škůdcům a chorobám,“ vysvětluje bioklimatolog Karel Klem z Czechglobe – Ústavu výzkumu globální změny Akademie věd.
‚Ekologická opatření podporuji‘
Velmi tedy záleží na tom, jestli zemědělský podnik zajímá hlavně okamžitý zisk, anebo i dlouhodobá perspektiva. Tomu prvnímu jsou ekologická opatření proti erozi, na podporu druhové rozmanitosti v krajině nebo na ukládání uhlíku do půdy na překážku.
Při druhém přístupu dávají smysl, protože fungují i jako jakási pojišťovna proti budoucím problémům a neúrodě, při níž se často rozdávají kompenzace z veřejných peněz.
„Já neznám všechny detaily Green Dealu, a když budeme pitvat každé nařízení, tak můžeme dojít k tomu, že je plné nesmyslů. Ale v obecné rovině ekologická opatření podporuji. Myslím si, že současný stav není dlouhodobě udržitelný. Zemědělci by se měli začít chovat ke krajině výrazně zodpovědněji. Ať jde o pozemek vlastní, nebo pronajatý. Měli by bezpodmínečně trochu ubrat z intenzifikace. Minimálně v Evropské unii se zbytečně vytváří nadprodukce,“ argumentuje středočeský farmář Radek Cihlář.
Protestovat se tento týden nevydává, byť s některými dílčími stížnostmi protestujících kolegů souhlasí. „Ale kdo by to tu za mě vzal?“ rozhlíží se po statku se 120 kravami, zato bez zaměstnanců. Zapojuje se pouze nejužší rodina.
‚Nepromyšlená opatření‘
„Určitě mi taky vadí často nesmyslná byrokracie. Třeba krávě na pastvině musíte nastlat slámu, abyste splnili její pohodlí. Často odkazujeme na EU, ale mám pochyby, že to pochází vždycky od ní. Určitě je problém dovoz produkce, která nemusí splňovat kritéria jako ta naše v Unii. Problematické jsou i ceny zemědělských komodit. Ale tady prosím každého, aby si uvědomil, že i my na sebe musíme vzít podnikatelské riziko,“ myslí si Cihlář.
Kritizuje také, že mnoho i ekologických nařízení vzniká podle něj od stolu a ani jemu nedávají v dané podobě smysl.
Také expert na dopady změny klimatu na zemědělství Karel Klem z Akademie věd vnímá, že některá zemědělská opatření Evropské unie na ochranu klimatu a přírodní rozmanitosti nejsou promyšlená.
„Nicméně ten trend ekologizace prostě nemůžeme zastavit. Pokud ho zastavíme, tak i pro ty zemědělce to znamená, že si pod sebou podřezávají větev. Mnohem hůře se pak budou na klimatickou změnu adaptovat. Projeví se to třeba v úrodnosti půdy nebo při problémech se škůdci. A ti, co hospodaří na jižní Moravě, už to pociťují při nedostatku vody,“ vypočítává Klem.
Zelená transformace je drahá, ale budoucnost bez ní ještě dražší. Český ‚fosilní skanzen‘ je neudržitelný
Číst článek
Šetrnost k přírodě
Zemědělství má na současné krizi životního prostředí svůj podíl. Celosvětově patří k hlavním důvodům ztráty biodiverzity, tedy i vymírání druhů. Na změně klimatu se zase globálně výrazně podílí emisemi metanu a oxidů dusného i uhličitého. V Česku tohle není tak výrazné, zemědělství tu odpovídá za necelých osm procent emisí skleníkových plynů.
Radek Cihlář mi ještě ukazuje trochu nečekaný dopad změny klimatu na jeho farmu. „Za tohohle počasí, co odpovídá spíš dubnu než únoru, mají divoká prasata reprodukční období prakticky nepřetržitě. Jsou přemnožená a podívejte se, co tu vyvádějí,“ ukazuje na naprosto rozrytou část půdy, kterou podle nařízení nechává úplně ležet ladem.
Mezi to nejdůležitější v českém zemědělství řadí ochranu proti erozi. „Je tu boj za zmírnění této ochrany a je to podle mě špatně. Nemůžeme pak tvrdit, že jsme zodpovědní. Půda je náš jediný výrobní prostředek,“ říká.
Kromě toho je podle něj klíčové zavádění postupů šetrných k přírodě a omezování chemických prostředků. Je ovšem skeptický, že by s tím zemědělci většinově začali sami.
Nařídit věci shora, to ale podle něj zase často končí úřednickými absurditami. A politikům vyčítá, že v Česku nekonzultují opatření s vědeckými experty na zdraví zemědělské krajiny. „Ale jsme to i my, kdo se musí zlepšit, líp komunikovat s veřejností. A taky nabízet lidem konkrétní produkt, který z farmy vychází,“ říká majitel české Farmy roku 2020.
