Odmítače islámu, covidu a pomoci Ukrajině vždy pojil odpor k Západu, vysvětluje odborník na extremismus
Podle Jana Charváta z Institutu politologických studií FSV UK pracuje ministerstvo vnitra u svých pravidelných zpráv o stavu extremismu v České republice s terminologií popisující stav věcí před deseti lety. „Sice správně konstatují, že klasická krajní pravice tu nefunguje, ale to už trvá dlouho," popisuje v rozhovoru pro iROZHLAS.cz odborník na politický extremismus nebo krajní pravici a levici.
Ministerstvo vnitra ve čtvrtek zveřejnilo pololetní zprávu o extremismu v Česku. Zmiňuje v ní například to, že antisystémové hnutí letos zastínilo tradiční xenofobní populisty. Osobnosti tohoto hnutí se generují z prostředí sociálních sítí, soupeří mezi sebou, nebo naopak uzavírají krátkodobá spojenectví. Myšlení části společnosti také hluboce ovlivnilo dlouholeté skryté podkopávání demokracie ze strany ruského hybridního působení. Na začátek bych se zeptal, jestli vám přijde popis situace v této části společnosti pohledem vaší akademické praxe odpovídající?
Patřím k těm politologům, kteří nemají rádi používání termínu extremismus. Když se mě na to ministerstvo ptá, což se čas od času stane, tak říkám, že to není dobře zvolený koncepční rámec, a když z něj odvozují jejich kvazi-metodiku, tak ta následně příliš nefunguje.
Antisystémové hnutí letos zastínilo tradiční xenofobní populisty, píše vnitro ve zprávě o extremismu
Číst článek
Co se týká konkrétních věcí, tak sice ve zprávě správně konstatují, že klasická krajní pravice tu nefunguje, ale to už trvá dlouho. Z té zprávy to navíc může vypadat, že některé krajně pravicové a xenofobní skupiny už neexistují a zmizely, zatímco tu vyrostly úplné nové. Ale takhle úplně přesně to není.
Ve skutečnosti se ty skupiny různě přelívají. Sice se můžou objevit nové, ale ty existující se k nim většinou připojí.
Kdybych to zobecnil, tak se možná ministerstvo vnitra snaží popisovat přesuny v antisystémově nebo extremisticky naladěné části společnosti schematičtěji, než jaké ve skutečnosti jsou?
Ano, může to třeba vypadat, že například lidé dlouhodobě aktivní v dělnické straně DSSS nejsou zapojení do té velké skrumáže, kterou vnitro nazývá antisystémem. Vyplývá to z toho, že vnitro potřebuje mít škatulky. To není jejich chyba, státní úřady to takhle dělají. Ale ty škatulky nejsou vždy vhodně zvolené.
Hezky se to ukazuje třeba na rozdílnostech ortodoxních komunistů a anarchistů, které vnitro řadí mezi krajní levici. Zatímco komunisté si postupně našli cestu ke krajní pravici, anarchisté se chovají naprosto jinak. Když začal covid, tak snad jako jediní z těchto skupin nenaskočili na proticovidovou vlnu.
Vnitro se úporně snaží o symetrizaci krajní pravice a krajní levice, což jsou škatulky, které vlastně dnes už tak úplně neexistují, ale my jsme na ně zvyklí.
Tak či onak, jednoho dne budeme všichni nosit masky 😷✊
— Anarchistická federace 🏴 (@afederace) March 20, 2020
➡️ Přeložený text od @crimethinc: https://t.co/MXopS2Q9V0
➡️ Plakát: https://t.co/uhwsDwi9oz#COVID19 #Koronavirus pic.twitter.com/Ja6nCfEAUE
V čem se to třeba projevuje?
Dlouhá desetiletí jsme zvyklí, že ministerstvo vnitra v drtivé většině případů extremisty myslela neonacistické skinheady, kteří tvořili jádro českého extremismu od 90. let až dejme tomu do roku 2010. Na to si zvykla naše společnost, vnitro i policie.
Máme zafixováno, že tu na obou stranách politického spektra existují skupiny, které se ideologicky a vlastně i vizuálně naprosto odlišují od „normálních lidí“ a to jsou ti extremisté. Jenž takhle to úplně nebylo ani v 90. letech, natož dnes.
Islám, covid, Ukrajina
‚Každý týden je malér, ale zametá se to pod koberec.‘ Romové vidí, že stát pomáhat umí, ale Ukrajincům
Číst článek
Co se tehdy stalo? Vyčerpaly se? Nahradil je někdo silnější?
Úplně se vyčerpal jejich mobilizační potenciál. Navíc po roce 2001 vidíme postupný přerod krajní pravice, která se přeorientovala z antisemitismu na antiislamismus, když to řeknu hodně zjednodušeně. To jí umožnilo se etablovat jako akceptovatelná politická alternativa, ale znamenalo to současně úpadek skupin, které se držely klasického neonacismu. K nám tento trend dorazil mezi lety 2013-2015.
Tehdy jsme zažili první velký nápor, kdy se na jedné straně úplně rozložily všechny prapůvodní skupiny, které byly napojené na skinheadskou subkulturu a místo toho přišel Islám v ČR nechceme. Ti vznikli v roce 2009 a v letech 2014-2015 zažili prudký boom související zejména s migrační krizí. Najednou celý tento prostor ovládla skupina, která neměla absolutně nic společného s ničím, co se objevovalo v minulosti.
Protiislámští bojovníci ale zdaleka nevydrželi tak dlouho…
Ano, Islám v ČR nechceme se v podstatě vnitřně rozložil do roku 2017.
Někteří protagonisté ale zůstali aktivní…
Ano, ale je to složitější. Nejprve vyčpěla otázka migrace, byť se teď trochu vrací, ale následně přišel covid, který bývalou antiislamistickou scénu hluboce rozdělil, protože klíčové postavy antiislamistických skupin se původně postavily velmi jednoznačně na „procovidovou“ stranu. Nepopírali, že covid existuje a je to smrtelná nemoc, naopak velmi kritizovaly každého, kdo se nechtěl očkovat.
Velká většina jejich příznivců se ale otočila na přesný opak. V tento moment během covidu se tato scéna roztrhala a lidé, kteří stáli v jejím čele, se dostali na okraj a spousta lidí je dnes nenávidí. Krátce poté přišla válka na Ukrajině, která vše opět posunula jinam.
Pronásledovali Kubka a dopouštěli se výtržnictví. Soudkyně uznala Tušla, Čermáka i Masára vinnými
Číst článek
Jestli za antiislámskou scénu mluvili Konvička a Hampl, kteří měli vysokoškolské angažmá, a dnes jsou hrdiny dezinformační scény již odsouzení Ladislav Vrabel, Patrik Tušl nebo Tomáš Čermák, nedošlo během let k jisté „deintelektualizaci“?
Takhle bych to asi úplně neřekl, protože když se podíváte na nejvýraznější postavu antisystémové scény, jak ji nazývá vnitro, tak to je právník Jindřich Reichl. Senátorky sympatizující s tímto proudem Jana Zwyrtek Hamplová a Daniela Kovářové jsou také vysokoškolačky.
Vždy tam bylo prolnutí různých vrstev obyvatelstva. Je to spíš o tom, že my si dnes víc všimneme lidí jako je Vrabel, nebo Tušl a Čermák.
Takže to má jak svoji kvazi-odbornou linii, tak nějakou zemitější, která se projevuje třeba rvačkami na soudech?
Ano, to je zemitá, ale zároveň naprosto okrajová část. Tyto věci se čas od času stanou, ale nejsou moc charakteristické pro českou scénu. Na rozdíl od 90. let, kdy bylo násilí naopak velmi charakteristické, ale to se úplně změnilo.
Ruský vliv
Ve zprávě se ovšem píše, že v antisystémovém hnutí našli uplatnění i někteří tradiční extremisté. „Vznikla i dobře fungující symbióza s kvazi-mediální scénou,“ píše vnitro.
Ano, tím narážíte na to, co je ještě mnohem důležitější – na dezinformační scénu, kterou vnitro nazývá kvazi-mediální. Ta se zformovala v době antiimigrační krize a pro vnitro i akademiky by bylo strašně zajímavé zpětně vyhledat, jestli a nebo nakolik v nárůstu této scény mohli tehdy sehrát roli ruské skupiny či jednotlivci.
Protože její vznik do značné míry odpovídá tomu, co vidíme dnes, kdy se Rusko evidentně snaží dělat kroky, které mohou destabilizovat Afriku, což může vést až k nové vlně migrace a zároveň velmi silně podporuje antiimigrační strany v Evropě.
Šéfové ruskojazyčných gangů nikdy z Česka neodešli. Jen nebyli tolik vidět, přibližuje novinářka
Číst článek
Mluvíme o antiislamistické scéně, anticovidové a nyní i protiukrajinské. Na první pohled to vypadá jako tři nesourodá témata, ale i Český rozhlas v projektu Společnost nedůvěry popsal, že to nutně neznamená tři nesourodé skupiny lidí, ale že se často prolínají…
To je ve skutečnosti věc, která nám ve veřejné debatě trochu zaniká, a myslím, že v tom trošku selháváme i my akademici. Z výzkumů nám poměrně zřetelně vystupuje, že jde o jasně provázané skupiny.
Martin Konvička a Petr Hampl sice mluvili o islámu, ale agenda Islám v ČR nechceme byla mnohem širší. Islám se tam sice řešil, ale protože u nás žádný islám fakticky není a nemáme skoro žádné menšiny, tak byli nepřáteli kromě islámu i Evropská unie, neziskovky a obecně to bylo celé spojené se západním liberalismem.
A tyto věci naprosto stejně rezonují i u dalších skupin. Každá z nich vytáhne jedno velké téma – islám, covid, válka na Ukrajině, které je aktuální a dá se použít jako mobilizační faktor. Ve skutečnosti je ale pod tím pořád přítomná nenávist k Bruselu, establishmentu, neziskovkám a celé je to podbarvené propojující vidinou neomarxismu, respektive západního liberalismu, což pro tyto lidi v zásadě splývá.
V jednom případě jde o hnutí zaměřené na islám, v jiném na covid, ale pořád se to točí okolo těch samých představ, které mají pojítko, že vidí problém v Západu. Změkčilém, liberálním, rozloženém, dekadentním, homosexuálním, veganském, transgender Západu. Zatímco Východ, tedy Rusko, takové není. Je silné, anti-LGBT, tradiční, náboženské a konzervativní.
Spousta lidí, kteří by neřekli, že jsou proruští, ale nakonec k proruskému narativu postupně dojdou, protože je někdo několik let neustále krmí tím, že je Západ prohnilý. Teď to samozřejmě trochu hapruje v kontextu války na Ukrajině, protože se ukázalo, že je to trochu složitější a představa o silném Východu a slabém Západu tak úplně nefunguje.
