Nocleh na faře i ve vyřazeném vagonu. S nabídkou ubytování pro Ukrajince přicházejí i vesnice
Nejenom města, ale taky vesnice pomáhají válečným uprchlíkům z Ukrajiny. I v obcích rychle přibývá dočasných azylů a do pomoci se zapojují radnice, farnosti nebo místní spolky. Příkladem je i Stará Ves nad Ondřejnicí na Ostravsku.
Hned vedle kostela stojí na kusu kolejnice starý vyřazený lůžkový železniční vagon. Trochu kuriózní táborové bydlení, teď záloha pro Ukrajinu.
„Každé ‚kupéčko‘ jde vytopit, jak je potřeba. Celkem jich je tu deset po třech lůžkách, takže je možné tu ubytovat třicet lidí,“ popisuje pro Český rozhlas Ostrava farář Jan Slavík.
Uprchlíci z Ukrajiny našli útočiště nejen ve velkých městech, ale i v kulturních domech, hasičských zbrojnicích i farách na vesnicích. Podobných dočasných azylů na venkově přibývá i v Moravskoslezském kraji. Ve Staré vsi nad Ondřejnicí natáčel Martin Knit
Na vagon možná brzy dojde, zatím ale stačí fara.
„Oficiálně jsme uvažovali, jak ve farnosti můžeme v této kritické situaci pomoct, a spontánně nás napadlo – tím, že fara je celkem velká a máme tu ubytovací prostory – že prostory poskytneme lidem, kteří je v tuto chvíli potřebují,“ přidává Slavík.
Ukrajinka Lilia bydlí i s dcerou ve farním centru. Jak říká, musí teď žít přítomností, naučit se česky, najít si práci a zatím neřešit, kdy bude možná cesta zpátky. Protože je kadeřnicí, o práci by nouzi mít nemusela.
„Hned jsem říkal lidem, že na faře je nová kadeřnice, takže kdo by potřeboval jarní, letní střih, určitě mu bude k dispozici,“ směje se farář.
O faře už vědí koordinátoři, kteří v rámci kraje sledují možnosti ubytování. Uprchlíků tedy možná časem přijede mnohem více, odhaduje Slavík. Místní lidé se podle něj starají o všechno, co je třeba.
„Snažíme se jim tady zajistit vše, co v tuto chvíli potřebují: od jídla, ubytování, po nějaké vyžití. Někdo z týmu je včera vzal na Hukvaldy, pak večer byli na bowlingu. Ať tady trochu víc vyžijí,“ vypráví.
Mrzí ho podle jeho vlastních slov, že se objevují hlasy, které pomoc uprchlíkům kritizují. Protože prý se někteří takto chtějí jenom dostat jednoduše na západ. „I přes tyto názory vnímám, že spousta z nich jsou ti, kteří teď vůbec nevědí, co s nimi bude. Kde mohou najít bydlení, novou práci, jestli se budou moct někdy vrátit zpátky – třeba do Charkova, odkud jsou právě (Lilia s dcerou),“ dodává farář.
Podobná spontánní centra pomoci vznikají i v dalších vesnicích. Zapojují se kromě farností a obecních úřadů i školy, místní spolky. I když zatím třeba jenom pro dva, tři lidi.
