Pastoral Brothers: Význam Velikonoc je o naději v beznaději. I když přijde to nejhorší, život pokračuje
Žijeme svou víru s humorem, říkají Pastoral Brothers a dokazují to ve videích na YouTube nebo na sociálních sítích, kde veřejnosti přibližují křesťanskou víru. Mimo to vydávají knihy nebo natáčí podcasty. Za svou práci získali uznání třeba zařazením do výběru Forbes 30 pod 30 nebo medailí od předsedy Senátu. Dvojici tvoří evangelíci Jakub Helebrant, farář v Praze-Libni, a školní kaplan Karel Müller.
Velikonoce jsou pro Pastoral Brothers, stejně jako pro všechny křesťany, nejdůležitějšími svátky v roce. „Jsou náročnější než normální týden, ale Vánoce jsou paradoxně mnohem tragičtější, alespoň co se týče vytížení v Praze,“ říká Helebrant v rozhovoru pro pořad Osobnost Plus.
Poslechněte si celý pořad Osobnost Plus v audiozáznamu. Moderuje Michael Rozsypal
Podle Müllera ale Velikonoce nesou velmi důležité poselství, a proto jsou jejich oslavy důležité. Symbolika je navíc přenosná i do světa nevěřících, ať už skrze půst, nebo zastavení se.
„Význam Velikonoce je v naději v beznaději. Ježíš na Velký pátek umírá a křesťan by měl prožívat nejsmutnější den v roce. Bílá sobota je pro zastavení. Pak přichází radostná zvěst, že byl vzkříšen,“ popisuje. „Přichází radost, naděje, že to nekončí smrtí, že i když přijdou nejhorší okamžiky, tak život nějak pokračuje.“
Zvláště v období svátků je o oba velký zájem i z řad médií. „Loni v prosinci jsem si říkal, že už to skončilo, protože byl všude Halík a Czendlik. Ale Velikonoce mě vytrhly z této představy, takže jsme teď zase všude,“ směje se Müller.
Bible a patriarchát
Pastoral Brothers se v médiích a na sociálních sítích nevyjadřují jen k věcem striktně křesťanským, ale i k dalším tématům společenského a kulturního života. Hovoří o otázkách vztahových i těch, které se týkají sexuálního násilí.
Arcibiskup Graubner: Jsme zaměření na přítomnost. Chybí nám zodpovědný pohled do budoucnosti
Číst článek
„V našem podhoubí legitimizujeme násilí na ženách a holt i církve v tomto hrají svoji roli tím, že to buď vůbec netematizují, nebo se říká ženě, že má být poslušná muži,“ myslí si Müller. „A pak ty ženy žijí ve vztazích, které jsou vynucené, hledají horko těžko cesty, jak se dostat z nějakých násilných vztahů.“
Takový přístup si přitom křesťanství nese od antiky. „Bible si na několika místech patriarchát uvědomuje, a naopak zvyšuje mnohonásobně nároky na muže, aby se chovali k ženám slušně,“ vysvětluje Helebrant.
„Problém je spíš v tom, že křesťanství adaptovalo řeckou filozofii, kde oddělení muže od ženy a kvalitativní odstupňování, že žena je něco míň, je zažrané.“
Změny mezi generacemi
Dalším tématem falešně opíraným o náboženské argumenty je podle Pastoral Brothers i podpora takzvané tradiční rodiny a s ní související odmítání manželství stejnopohlavních párů.
„Už máme asi rok církevní usnesení, že můžeme žehnat stejnopohlavním svazkům, ale je to v legislativním vakuu,“ kritizuje Helebrant. „Normálně žehnáme manželství, to znamená, že před námi ten pár uzavře státem uznané manželství. Tady požehnáme akorát jejich lásce, protože to není možné jinak.“
Na Zelený čtvrtek odlétají zvony do Říma. Lidé by podle tradice měli sníst něco zeleného
Číst článek
Cesta k překonání politických a společenských předsudků by podle Karla Müllera mohla vést přes vedení dětí k empatii. Sám se o otevřený přístup pokouší v hodinách na základní škole, kde působí.
„Máme tam workshopy z Konsentu, to jsou skvělé materiály pro sexuální a vztahovou výchovu. Vždycky se to děsím zapsat do třídnice, protože všichni si hned představují, co tam asi učím,“ popisuje svoji praktickou zkušenost.
„Ale není to o sexu, ale o vztazích. Hlavně o konsentu, vnímání druhého člověka, empatii, poznávání svých emocí a projevování těch emocí vůči druhému,“ dodává.
Helebrant souhlasí, že je žádoucí nevytvářet zbytečně společenská tabu. Nemá ale smysl bránit se novým věcem. „Společnost byla vždycky progresivní, pokaždé se někam posouvala, něco se proměňovalo. Skoro nic na světě nezůstává stejné,“ apeluje na otevřenost.
„Největší rozdíl je v tom, že změny se dějí strašně rychle a padesátníci dneska fakt nestíhají nás třicátníky a my nestíháme patnáctileté,“ myslí si Müller a vyzývá k trpělivé mezigenerační komunikaci.
„Změny prostě přicházejí a nemůžeme zuby nehty držet nějaký styl myšlení. Anebo můžeme, ale to znamená, že tu budou staří muži, co křičí na mraky, a společnost se nikam neposune,“ uzavírá.
Poslechněte si celý rozhovor, audio je nahoře v článku.
