Fotbalový kouzelník z Ria de Janeira by se rád zapsal do Guinnessovy knihy rekordů
Předprodej vstupenek na fotbalové mistrovství světa v Brazílii láme rekordy, které držel šampionát v Německu v roce 2006. O lístky žádají podle statistik ve velkém hlavně domácí příznivci, a to i přes mohutné protesty proti nedávnému Konfederačnímu poháru. Brazilskou lásku k fotbalu zkrátka žádné společenské problémy vygumovat nedokážou.
„Předvedu ti s tím míčem, co budeš chtít. Nosím ho pořád s sebou, bez něj bych nikdy z domova nevyrazil. Když mám chuť, vytáhnu ho a žongluju na ulici. Lidem se to hrozně líbí,“ říká Brazilec Marcelo, jenž je atrakcí chudší čtvrti na jihu Rio de Janeira.
Na zádech nosí otrhaný batoh a v něm fotbalový míč. Nic moc dalšího se tam nevejde. Nežongluje ovšem proto, aby od kolemjdoucích vybíral peníze. Na to je příliš hrdý a ambiciózní.
„Nepotřebuju se předvádět na ulici, aby mi lidi házeli do klobouku jeden real. Potřebuju se dostat do televize. Snažím se o to už jedenáct let, aby si mě všimli. Od té doby, co jsem vytvořil rekord, který patří do Guinnessovy knihy. Nebo myslíte, že ne? Vydržel jsem hlavičkovat bez přerušení šest hodin a dvě minuty. A také jsem udělal 2210 nožiček jednou nohou. A můj poslední rekord je 119 nožiček s kokosovým ořechem,“ chlubí se třiačtyřicetiletý Brazilec, který neponechává nic náhodě.
Z obyčejného papíru si vyrobil a nastříhal své žonglérské vizitky, které rozdává na každém rohu. A je chodící reklamou na vlastní rekordy, protože na tričku má fotografii sebe samého, jak žongluje s míčem, a velký nápis "Potřebuji pomoci, abych se dostal do Guinnessovy knihy."
Ale Marcelo pomoc nejen hledá, on ji také sám nabízí. Míříme spolu do tělocvičny, kde malí kluci trénují sálový fotbal. Když jim Marcelo ukáže své umění, seběhnou se kolem něho a poslouchají.
„Hoši, už máte moji vizitku? Ne? Tady ji máte. A pamatujte si, že nestačí umět hrát fotbal. Málokoho z vás bude živit. Ani mně se to zatím nedaří. Takže se učte anglicky, to vám v životě pomůže. Kdo z vás už se učí? Jenom tři? Tak pojďme, něco zkusíme. Opakujte po mně: Jedna, dva, tři, čtyři, pět, šest…“
Takhle šíří Marcelo ve svém sousedství osvětu nejen fotbalovou. V angličtině je samoukem, živí se jako opravář, příležitostně také coby prodavač občerstvení na pláži. A sní o tom, že dostane sponzorskou smlouvu od společností globálních značek obuvi nebo limonád, až se jeho žonglérské umění objeví v televizi a v knize rekordů.
Možná si jeho příběhu někdo všimne příští rok při mistrovství světa. On sám se na stadiony asi nedostane. Mezinárodní fotbalová federace sice prodává Brazilcům nejlevnější lístky za 15 dolarů, Marcelo ale nepatří mezi ty, kteří na ně budou mít nárok.
