Stáhnout polámané dříví z kopců je potřeba dřív, než se do něj pustí kůrovec. Kočích s koňmi je ale málo
V Kolowratských lesích na Rychnovsku začalo stahování polámaného dřeva po letních bouřkách. Do těžko přístupné oblasti v nadmořské výšce 900 metrů už nemohli nasadit techniku, pomáhají proto koně. Kvůli možnému napadaní kůrovcem je nutné postupovat rychle a kalamitní dřevo z plochy zhruba deseti hektarů musí stáhnout co možná nejdříve.
Do Kolowratských lesů v Chráněné krajinné oblasti Orlické hory si na práci po letních polomech museli objednat kočího až ze středních Čech.
Michal Zaruban se svými pomocníky, koňmi Huronem a Áronem, stahují dřevo z těžko přístupných svahů, jen kousek od černé sjezdovky v Říčkách v Orlických horách.
„Mé nohy by vám mohly povídat. Myslím si, že jsme tam byli asi osmkrát nebo desetkrát. Je tu složitější terén s kameny, takže musíme pomaličku, aby se koni něco nestalo,“ popisuje.
Po letní bouřce je potřeba dostat z lesa, který leží v chráněné krajinné oblasti Orlických hor, zhruba 50 kubíků polámaného dřeva.
Důležitá je rychlost. „Kalamitní dřevo musíme zpracovat co nejdříve zejména v letním období, kdy dochází k náletu kůrovcem na tohle polomové dříví,“ vysvětluje vedoucí Správy Kolowratských lesů Pavel Havran.
‚Už nás mnoho není‘
Stát na tento ekologický způsob přibližování dřeva s pomocí koní přispívá 120 korunami za kubík.
„Spíše než ekonomické bych řekl, že je to nutné. Jsou to extrémní lokality a kůň zde vždy měl a bude mít své uplatnění,“ zdůrazňuje Martin Fojt, správce Kolowratského majetku. „Problém je, že v současnosti se tomuto řemeslu věnuje velmi málo lidí. Na celém našem majetku nám pracuje pouze jeden kočí.“
Dnes už se téměř nedá sehnat. Louku u pardubického zámku sečou koně s historickou sekačkou
Číst článek
Využili by jich klidně šest. Do práce s koňmi se ale moc lidí nehrne. Je to úvazek na 365 dnů v roce.
„Moc času nemáme, protože máme práci zase někde jinde. Ale snažíme se. Když jsme zde zapotřebí, tak prostě přijedeme,“ slibuje Michal Zaruban. „Po večerech si volám se starými zkušenými bardy, kterým je už přes 70 let a třeba 30 roků tahali dřevo po kopcích na horách. Ale těch, co ještě tahají, opravdu už mnoho není.“
„Najdou se i tací, kteří to dělají pro peníze, snaží se z toho koně dostat vše, co jde. Tedy těch, co to dělají srdcem, takových už opravdu moc není,“ dodává Zaruban.
Celorepubliková poptávka po jeho práci zavede Zarubana s Huronem a Áronem do Orlických hor nejspíš zase až za půl roku.
