Ovocné stromy letos rozkvetly o měsíc dřív než obvykle a počasí v dubnu připomíná červen. Je to podle klimatologů pořád jen dočasný teplotní výkyv, nebo je zvyšování teplot definitivní? „O tom je dnes spor na klimatologických setkáních a v publikacích: jestli to urychlování už teď zaznamenáváme, anebo ho máme očekávat třeba za deset, za dvacet let,“ řekl v rozhovoru pro Radiožurnál klimatolog Radim Tolasz.

Dvacet minut Radiožurnálu Praha 0:20 13. dubna 2024 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Březen byl opět celosvětově nejteplejším měsícem v historii – je to už desátý historicky nejteplejší měsíc v řadě. Vidíme, že příroda v Česku je oproti běžným sezonám přibližně o měsíc napřed. Je to všechno jenom výkyv, anebo se oteplování Země zrychluje?
Obojí je pravda. Je to výkyv a musíme věřit, že se to na nějaké dny zase vrátí zpátky. Ale to oteplování, jak ho zaznamenáváme v posledních letech, jak ho sledujeme i modelujeme a předpovídáme dopředu, se zrychluje a je intenzivnější, než jsme předpokládali třeba před deseti patnácti lety.

I když jsme předpokládali, že oteplování bude nastávat pořád častěji a ty extrémy budou intenzivnější, tak můžeme být mírně překvapeni, že například loňský a letošní rok je z hlediska výskytu extrémů nejen ve střední Evropě, ale globálně dramatičtější, než jsme předpokládali. To máte pravdu.

Doplním dvě čísla: podle meteorologické služby EU Copernicus byl letošní březen celosvětově o 1,68 °C teplejší, než byly březny v předindustriálním období. Posledních dvanáct měsíců byla průměrná globální teplota o 1,58 °C vyšší než v letech 1850 až 1900. Jsou tato čísla pro vás alarmující?
Jsou. Může se sice zdát, že globálně se jedná o odchylky do jednoho, do dvou stupňů Celsia, ale když se podíváme na menší regiony, například na ČR, tak u měsíčních průměrů se dostáváme na odchylky, které dosahují 4-5 °C.

To už je nejenom zaznamenáníhodné – a mohou to všichni pociťovat na vlastním těle – ale je to i něco, co dlouhodobě musí zaznamenat například ekosystémy.

To, co pěstujeme venku, to, co se snažíme dělat venku, to všechno je ovlivněno tím, že ty teploty jsou v průměrech vyšší, ovšem ty průměry nejsou to nejdůležitější.

Častěji se vyskytují teplé extrémy, které jsou vyšší než dosud zaznamenané extrémy v měřené minulosti, které máme k dispozici – a jsou vyšší o větší hodnoty, než o kolik jsou vyšší ty průměry. Takový extrém už může napáchat závažné škody.

Měli bychom si uvědomit ještě jednu věc, kterou můžeme sledovat i v Česku. V těch přechodných obdobích – na konci zimy a na jaře, na podzim a při začátku zimy – se tyto extrémy rychle střídají.

Máme tři, čtyři dny teplo a potom se to vrátí do normálních hodnot, což pociťujeme jako výrazné ochlazení. Tyto změny si myslím, že také nedělají dobře ekosystémům a člověku koneckonců také ne.

Oteplovací spirála

Vědecké studie také upozorňují na to, že globální oteplování se může samo zesilovat: že třeba když se otepluje voda v oceánech, do ovzduší se logicky dostává víc páry, ta následně funguje jako skleníkový plyn, což potom vede k dalšímu oteplování atd. Do jaké míry to může být důvodem nebo jednou z příčin těch rekordů?
Zcela jednoznačně to důvodem může být, byť jsou o tom sice zatím vedené spory. Já se teď musím v posledních měsících usmívat, že klimatologové vedou spory o to, jak moc se otepluje, a už se dávno nevedou spory o to, jestli se vůbec otepluje.

Ty spory souvisí s tím, jakým způsobem jsme byli schopni před deseti, dvaceti lety to aktuální oteplování předpovídat na základě klimatických modelů, které máme k dispozici.

A ukazuje se, že jsme to podcenili nebo naši předchůdci to podcenili. Ten aktuální stav je o něco málo horší, než byly průměrné výstupy globálních modelů, které se dělaly před dvaceti, třiceti lety.

To urychlování – a vy jste jej specifikoval úplně přesně – tady samozřejmě je. Když přednáším pro studenty, říkám tomu oteplovací spirála. V okamžiku, kdy je teplejší atmosféra, tak se vypařuje více vody do atmosféry, zůstává více vodní páry v atmosféře – ne ve formě vodních kapek a oblačnosti, ale ve formě toho plynu, který je skleníkový, a tím se dodatečně otepluje.

Říká se tomu pozitivní zpětná vazba, čím více se otepluje, tak se začíná ještě více oteplovat. To je ta spirála.

Počasí je divoké a klade velkou zátěž na lidi. Musíme se připravit na jiný způsob života, říká klimatolog

Číst článek

A teď je jen otázka, a o tom je dnes ten spor na klimatologických setkáních, případně i v literatuře a v publikacích. Jestli to urychlování už teď zaznamenáváme, anebo ho máme očekávat třeba za deset, za dvacet let.

To je, když se vrátím k vaší úplně úvodní otázce, odpověď na to, jestli tady máme jenom výkyv v tom oteplovacím trendu ještě do většího oteplení a vrátí se to v dalších letech zpátky, anebo už je toto tím zrychlením.

To samozřejmě nevíme a budeme to vědět až zpětně.

Dostali jsme se z vašeho pohledu, nebo z většinového názoru klimatologů, jako celý svět už za hranu toho, že bychom dokázali při sebevětší snaze to oteplování výrazněji zpomalovat?
Já jsem přesvědčen o tom, že ne. Řekl jste ostatně, když jste mě představoval, že zastupuji ČR v IPCC. A IPCC reporty, které vycházejí v pravidelných intervalech – naposledy vyšla šestá zpráva v loňském roce – jsou v zásadě optimistické čtení, protože říkají, že pořád je možnost s tím něco udělat.

Samozřejmě v okamžiku, kdy se klimatologové potkají s ekonomy a s politiky, tak si navzájem řekneme, že to není úplně jednoduché.

Teploty se blíží rekordům. Takové výkyvy v jednom týdnu jsou zvláštní, říká klimatolog k počasí v Česku

Číst článek

Všichni víme, co bychom měli dělat. Všichni víme, že bychom to měli dělat rychle, ale taky všichni víme, že nemůžeme vypnout všechny elektrárny už příští rok, protože bychom neměli energii.

Nad tím je třeba se zamýšlet a dělat tyto věci s rozmyslem, ale začínám říkat, že je musíme i tak dělat rychle.

Ještě před 10 lety jsem říkal, že je musíme dělat s rozmyslem a promyšleně – teď už říkám, že je musíme opravdu začít dělat. Protože my už přece 20 let víme, v čem je příčina, víme, co máme dělat, ale ty globální emise pořád rostou – přestože v Evropě, ve Spojených státech amerických a části Asie emise klesají.

Mimochodem, v této souvislosti Evropský soud pro lidská práva v tomto týdnu vyhověl klimatické žalobě dvou tisíc seniorek proti švýcarskému státu. Vy samozřejmě nejste právník, nejste politik, jste ale klimatolog. Máte radost z toho rozsudku?
Nemám z toho radost, protože já nemám rád právníky, a když se právníci pletou do odborných debat – a tím klimatologie je – tak mi to vadí.

Na druhou stranu jsem rád, že k takovému rozsudku dojde, protože je aspoň vidět, že na jedné straně někdo má zájem to řešit a na druhé straně, že soudy říkají politikům: podívejte se, ten problém tady je a už ho řešíme i my právníci.

Tak by se ti politici měli chytnout globálně za nos a opravdu něco začít dělat.

Jak ovlivňuje a dokdy bude globální počasí ovlivňovat jev zvaný El Niño? A o kolik vzrostla průměrná teplota v důsledku vyčištění atmosféry od oxidů síry, které na rozdíl od skleníkových plynů planetu chladily? Poslechněte si celý rozhovor s klimatologem Radimem Tolaszem, audio je v úvodu článku.

Tomáš Pancíř, jkh Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít