Vzpomínky z kufrů do 30 kil. Do České Lípy se vrátily osobní věci odsunutých sudetských Němců
Vlastivědné muzeum a galerie v České Lípě získalo archiv sudetských Němců odsunutých po druhé světové válce. Stalo se tak teprve druhým městem v republice, kam se tyto cenné dokumenty vrátily.
Tisíce dokumentů muzejníci přivezli z bavorského Waldkraiburgu. Jsou mezi nimi písemnosti, korespondence, fotografie, ale také šaty nebo dřevořezba. Věci patřily sudetským Němcům, kteří před téměř 80 lety museli Českolipsko opustit.
Jsou to věci, které byly v těch příslovečných kufrech s 30 kily. V nich byly i fotografie, různé rodinné písemnosti, památky, popisuje sbírku archivář českolipského muzea Tomáš Cidlina
„Tato dřevořezba má víc jak metr na délku. Zachycuje skupinku výletníků, kteří, podle nápisu Nach dem Klais, se vydávají na vrchol Klíče tady v Lužických horách,“ ukazuje jeden z předmětů Tomáš Cidlina, historik českolipského muzea.
Vepředu na dřevořezbě kráčí mladík s kytarou, následuje celá rodina a poslední kráčí dítě se psem.
„Je to z roku 1938. V československém pohraničí tehdy nastala ta hnědá katastrofa v podobě příchodu nacistického režimu. Tehdy skončily výlety a místo toho se chodilo na frontu,“ shrnuje historik.
Jen písemnosti zabírají zhruba 300 šanonů. „V nich jsou desetitisíce fotografií, desítky tisíc pohlednic a stovky, tisíce drobných písemných položek, vzpomínek na domov,“ přibližuje Cidlina.
O tom, co mezi předměty je, má zatím jen přibližnou představu. „Dá se předpokládat, že tam budou příběhy o vzpomínání na domov i příběhy a popisy toho, jak odsun probíhal,“ očekává Cidlina. „Čekáme, že až tyhle věci najdeme, tak to třeba posune dál i naše znalosti.“
Třicetikilové kufry
Mezi předměty je i kufřík plný diapozitivů z doby, kdy odsunutí Němci jezdili do Čech na setkání, srazy, nebo navštívit místa, kde jejich rodiny dříve žily. To už byla 90. léta minulého století.
‚Matka nám řekla, že když promluvíme, tak nás zabijí.‘ Příběhy Němců vyhnaných z Čech
Číst článek
„Občas jsou tam snímky z života v Bavorsku, z krajanských setkání nebo z návštěv starého domova,“ popisuje historik.
Většina archiválií ale podle Cidliny pokrývá zejména první polovinu 20. století s přesahem do 19. století. „Jsou to věci, které byly v těch příslovečných kufrech s 30 kily. V nich byly i fotografie, různé rodinné písemnosti, památky,“ shrnuje historik s tím, že z doby po roce 1950 pochází jen několik předmětů.
Archiv byl do České Lípy dovezen z bavorského Waldkraiburgu, města, které vzniklo až po druhé světové válce a založili ho vyhnanci z Čech, Slezska a Pruska.
Z Waldkraiburgu
Česká Lípa je po Děčíně teprve druhým městem v republice, kam se pozůstalost někdejších obyvatel vrátila.
„Dovezli jsme obrovský archivní celek, který se tam celá desetiletí sbíral. Součástí toho celku byly i některé trojrozměrné sbírkové předměty,“ popisuje historik českolipského muzea Tomáš Cidlina.
„Děčín nám trochu pootevřel dveře a s Waldkraiburgem jsme na to navázali proto, že jsme tady léta společně s archivářem Michalem Rádlem tvořili vzájemné vztahy mezi odsunutými Němci, jejich potomky a námi, vlastivědnými pracovníky,“ vysvětluje Cidlina a pokračuje:
„Díky tomu pojali důvěru a měli pocit, že by těm věcem u nás mohlo být dobře.“
O téma odsunutých Němců za českými hranicemi klesá zájem. „V Německu je problematika vyhnanectví z Čech a dalších zemí v podstatě na vymření. Zatímco u nás zájem o moderní dějiny v poslední dobře vzrůstá,“ dodává historik.
Část věcí ještě ve Waldkraiburgu zůstala, protože se nevešla do dodávky. Dorazit by měly v červnu.
Vlastivědné muzeum teď zřizuje nové digitální pracoviště a ve druhé polovině roku začne získaný archiv postupně digitalizovat.
