Objev historického šatníku. Oblečení po čtyřech generacích z Dašovského mlýna se dochovalo na půdě
Předkové Marty Mastné, majitelky Dašovského mlýna, pocházeli ze Štěměch. Už její pra-prarodiče se vydali v 19. století na cesty za službou na různá místa po celé zemi, včetně Prahy. Jejich potomci se pak vrátili zpátky na Třebíčsko, aby zachránili rodinný majetek.
Dašovský mlýn potřeboval hospodáře, a tak sourozenci - pražská porodní asistentka, a úspěšný lékař, opustili svou slibnou kariéru v secesní Praze a vydali se hospodařit na venkov. I se svým městským šatníkem. Ten teď majitelka mlýna objevila, spravila a vystavila pro návštěvníky.
Secesních živůtků se v Dašovském mlýně dochovalo osm, sukní je o něco méně, protože sukně poskytovaly materiál a naše maminky a babičky z toho přešívaly
„Expozici jsem nazvala Z prababiččiny skříně, ale žádný ten kousek oděvu ve skříni nebyl, byly na půdě roztroušené v krabicích, pytlích a na hromadách,“ směje se. „Každý ten oděv byl originál, protože se dělaly ručně a na míru. Secesních živůtků se dochovalo osm, sukní je o něco méně, protože sukně poskytovaly materiál a naše maminky a babičky z toho přešívaly,“ ukazuje Marta Mastná vyspravené kousky. U některých poznala, kdo je nosil podle dochovaných a také vystavených fotografií.
Prababiččiny svatební šaty
Objevení šatníku z doby secese přineslo Martě Mastné mnohá překvapení: „Například, že ty krásné secesní róby nebyly šaty vcelku, ale byly dělené, protože na tu úzkou šněrovačku, která se tehdy nosila, by se ty úzké šaty těžko navlékaly. Živůtek je zvlášť a má na sobě háčky, kterými se to k sukni připínalo. Ten starý oděv poznáme právě podle toho, že jsou na něm pouze patentky, druky, nebo truka jsme tomu říkali, kovové háčky, maximálně knoflíčky.“
Návštěvníka zase může překvapit, že svatební živůtek není bílý. „V té době nebylo určeno, že nevěsta má mít bílé šaty, většinou si vzala to nejlepší, co měla, nebo si nechala ušít šaty s výhledem, aby je mohla později běžně nosit. Vidíte, že i prababiččin svatební klobouk je černý, zdobený pštrosím perem a perletí,“ ukazuje Marta Mastná. Černá barva byla jednak praktická a jednak oblíbená na teplé oděvy pro zimní období.
Použité materiály jsou podle majitelky mlýna dodnes hodny obdivu: „Tento nejstarší kabátek je z doby před secesní, protože má vzadu sklady pro turnýru neboli honzíka, pro takové to zvýšení zadečku. Další zimní kabátek je úplně úžasný, zdobený lacetkami a stužkami. Používalo se přírodní vlákno, hedvábí, vlna, jejich směsi, bavlna, maximálně viskózové hedvábí. Přesně to, co nejvíc hmyzu a myším chutná, takže jsme byli rádi, že se nám to tady dochovalo,“ usmívá se zasvěcená průvodkyně na Dašovském mlýně.
Prohlídky mlýna včetně nově objeveného šatníku po čtyřech generacích rodiny, jsou možné po domluvě. Více informací najdete zde.
