Do USA ho vyhnaly sovětské tanky, přesto se špičkový lékař Karel Raška dodnes cítí hrdým Čechem
Česko a Slovensko si v neděli připomněly 30 let od událostí 17. listopadu 1989, které předznamenaly konec komunistického režimu. Ten vyhnal do exilu až 200 tisíc Čechoslováků, mezi nimi i nadané vědce. Jedním z nich byl Karel Raška junior. Jeho maminka byla významná farmakoložka, jeho tatínek světoznámý epidemiolog, kterému lidstvo vděčí za vymýcení pravých neštovic. Jen doma, v tehdejším Československu si ani jednoho z nich moc nepovažovali.
Karel Raška junior se rozhodl pro jinou cestu – odjel do Spojených států, kde se nakonec stal uznávaným virologem. Se svou rodinou emigroval v den srpnové invaze vojsk Varšavské smlouvy, 21. srpna 1968.
„Čekal jsem do pozdního odpoledne, jestli nebude vyhlášená mobilizace. K tomu nedošlo, tak jsem i s manželkou a synem odjel do Rakouska,“ vypráví Karel Raška junior na videu Národního českého a slovenského muzea a knihovny ve státě Iowa.
Právě do Spojených států směřovaly jeho další kroky. Od začátku se prý za oceánem cítil jako doma. O své kariéře, tentokrát už v rodné češtině promluvil před několika lety i v rozhlasovém vysílání.
Projekt Českého rozhlasu k srpnu 1968 získal cenu Prix Europa. Rekonstrukce osudné noci porazila i BBC
Číst článek
„Původně jsem byl biochemik. V Americe jsem pracoval po desetiletí jako molekulární virolog. V Americe je ovšem výhoda být lékařem. Tak jsem si udělal všechny klinické atestace. Postupně se mně dařilo, až jsem se stal přednostou velkého oddělení,“ vzpomíná.
Stipendium na Yale
V roce 1976 byl profesor Karel Raška jmenovaný profesorem patologie a mikrobiologie. Svůj výzkum zasvětil studiu národových virů, byl několikrát zvolený jedním z nejlepších amerických lékařů.
Zájem o vědu měli Raškovi v rodině. Dědeček Karla Rašky juniora se prý přátelil s Albertem Einsteinem a také jeho babička byla lékařka. Maminka Helena Rašková pak byla významná farmakoložka a otec, Karel Raška, epidemiolog světového významu.
Právě on nastartoval v 60. letech program Světové zdravotnické organizace pro boj s pravými neštovicemi a byl velkou inspirací pro své syny Ivana a Karla juniora.
„Pracoval jsem jako vědecký aspirant v ústavu profesora Františka Šorma, což byl světový biochemik a organický chemik. Dělal jsem tam poměrně slušnou práci. V roce 1965 tam nakrátko přijel profesor univerzity v Yale, který si mě oblíbil a pozval mě tam na stipendium,“ vypráví Karel Raška.
‚Nikdy jsem neměl odvahu se rodičů zeptat, co se dělo.‘ Musil emigroval, aniž by to řekl rodině
Číst článek
Tak se Karel Raška junior seznámil se Spojenými státy, svým budoucím domovem. Cestu na západ mu otevřela uvolněná 60. léta, vzpomíná dnes po telefonních linkách z New Jersey.
„Pro nás byl zážitek dostat se na měsíc do Štětína. Do nemocnice, pracovat. Ve svobodném světě bylo vždycky zcela normální, že vědci a univerzitní studenti cestovali po celém světě. A naopak třeba v Americe bylo téměř nemožné dělat kariéru v akademické sféře, aniž ty vědci nebyli alespoň rok v Anglii, ve Švédsku nebo v Austrálii.“
Vycestovat je nutné, říká Raška a dodává, že neméně důležité je nabytými zkušenostmi pak pomoct rozvoji vědy doma, ve vlasti. On sám na Českou republiku nikdy nezapomněl, a ta se v roce 2010 odměnila. Václav Klaus mu tehdy udělil medaili za zásluhy o stát
Profesor Karel Raška letos oslavil 80. narozeniny. Dál žije v USA a pracuje na Rutgersově univerzitě v New Jersey. Je zářným příkladem svého vlastního rčení, že pro schopné lidi není hranic.
