Vzpomínám si na pocit po příjezdu do Česka. Byla to naděje, říká studentka z Krymu
„Pamatuju si, že jsem poprvé přišla na Národní třídu a ptala jsem se, kdo tu skvělou akci připravuje,“ říká ve speciálním vysílání Radiožurnálu Adile Abljalimová, studentka původem z Krymu, která nyní pracuje pro organizaci Díky, že můžem. Spolu s ní byl hostem pořadu Petr Brukner, herec Divadla Járy Cimrmana, který zavzpomínal, jak vypadaly v divadle revoluční dny.
Je to téměř deset let, co Abljalimová přijela do Česka. „Pamatuji si pocit, který jsem měla po příjezdu do Česka. Byl to pocit naděje, že tady můžu žít v bezpečí, protože můj stát mi ho bohužel nedal,“ vzpomíná Abljalimanová.
Poprvé slyšela o 17. listopadu na základní škole během hodiny dějepisu. „Pamatuji si den, když jsem poprvé přišla na Národní třídu 17. listopadu, velmi mě to dojalo a začala jsem zjišťovat, kdo akci připravuje. Tak jsem se taky dozvěděla o Díky, že můžem,“ říká Abljalimanová, která se k iniciativě přidala.
Petr Brukner pamatuje na původní 17. listopad před 34 lety, který rovněž připadal na pátek. „Mysleli jsme, že nám po sedmnáctém nepřijdou žádní lidé. Naopak bylo plno, až se do sálu nevešli. Všechny zajímalo a bavilo, co si na tom jevišti povídáme,“ vzpomíná.
Hosté Radiožurnálu
Petr Brukner, herec Divadla Járy Cimrmana a fotograf
Adile Abljalimová, studentka původem z ukrajinského Krymu, odkud se spolu s rodinou přestěhovala před 10 lety do Česka, členka spolku Díky že můžem
Do budoucna si Brukner si nemyslí, že by vznikla v Divadle Járy Cimrmana nová hra. Už si nepamatujeme ani stávající texty, směje se. „My už máme tu paměť tak děravou, že bychom se to už jen velmi těžko učili. Už teď máme občas výpadky, ale naštěstí už tam je jeden z techniků s textem, a on ví, že když na něj někdo začne čumět jako tele, tak je čas na text.“
Jelikož vzpomínání herce Bruknera a Abljalimové ke konci sklouzlo na smutnou notu, tak se Brukner rozhodl zakončit rozhovor židovským vtipem. Poslechnout si ho můžete v audioverzi nahoře v článku.
