Svaz rallye hledá cestu k bezpečnějším závodům, nehod už bylo mnoho
Tři lidé zemřeli letos v Česku při závodech automobilových rallye. Když uvážíme, že seriál Mezinárodního mistrovství republiky má celkem osm dílů, je to až dost. Naposledy zemřel divák včera na zlínské Barum Rally. Ať může jít pokaždé o souhru hloupých náhod, lidé kolem tohoto kromě smutnění hledají i cesty a to doslova, jak takové nehody omezit.
Závodění na českých tratích není v porovnání se zahraničím hazardem. Jsou i dobře zabezpečené a ironií osudu stál divák, který rallye nepřežil, v úseku vyhrazeném pořadateli. Všichni, se kterými jsem mluvil, se shodují v tom, že nelze nikdy trať zabezpečit stoprocentně, vždy u rallye riziko bude, ale s tím, aby nepřibývalo fatálních nehod, se dá něco dělat.
V cizině se jezdí na náročných a pochopitelně nebezpečných tratích. Ale podle Romana Kresty jsou v porovnání českých se seriálem mistrovství světa tyto zásadní rozdíly.
„Na Monte Carlu, Korsice a San Remu jsou tratě, co se týče rychlostního průměru, mnohem pomalejší. Ve Finsku a Švédsku se dosahuje vysokých rychlostí a trať budí obrovský respekt. To krotí všechny jezdce, aby se neodvážili dělat něco, na co by neměli,“ říká Roman Kresta, který absolvoval ve své kariéře několik sezon i v seriálu mistrovství světa.
A i vysokými rychlostmi, kterých dosahují jezdci v českých soutěžích, se bude zabývat Svaz rallye.
„Jsme bohužel závislí na geomorfologických podmínkách, které nám dává krajina v ČR. Samozřejmě také na financích a to nejen z hlediska jezdců, ale také pořadatelů. To jsou důvody, proč budeme muset přijmout kompromisní řešení, abychom dokázali tratě zpomalit a nedocházelo k rušení závodů kvůli nedostatku financí,“ vysvětluje Josef Pátl ze Svazu rallye.
Navíc vozy skupiny N, které dosahují vyšších absolutních rychlostí, mají jiný, tedy horší podvozek než vyšší kategorie S2000. „Je potřeba být více pokorný k vozu s ohledem na to, jaká je rychlost a charakter trati.“
Právě s těmito auty ale někdy závodí piloti, kteří nejsou tak dobří jako ti, kteří mají k dispozici sice pomalejší, ale jinak lepší vozy. Přesto se nedají mladíci mezi dejme tomu 20 a 25 lety házet do jednoho pytle, tato kategorie je úspěšná i v mistrovství světa. Také přístupem mladých Čechů se ale bude na svém jednání zabývat Svaz rallye.
„Je to o individuálním přístupu. Budeme muset vytvořit pravidla, jak se potýkat s jezdeckou nevyzrálostí v tomto sportu. To je zásadní aspekt,“ říká Josef Pátl.
Jaká je právní odpovědnost diváka, jezdce nebo pořadatele při rallye?
Číst článek
A i vysokými rychlostmi, kterých dosahují jezdci v českých soutěžích, se bude zabývat Svaz rallye.
To samozřejmě nevyloučí, že všichni mladí závodníci najednou přestanou bourat. I karamboly se získávají zkušenosti, ale důležité je, aby piloti byli schopní se z nich s pokorou poučit.
„Rallye má jednu velkou nevýhodu. Všechno se dá dnes koupit a dostat, ale zkušenost se musí vstřebat. Nejde překročit. Bylo tady pár lidí, kteří si mysleli, že technikou a penězi to překročí, ale v rallye to nejde! Musíte číst spoustu věcí a vstřebávat. Nemůžete si říct, že 250 km Barum rally ujedete nejrychleji. Není to tak jednoduché,“ popisuje taje rallye dlouholetý navigátor Petr Černohorský, který je ve výkonném výboru Asociace rallye jezdců a je za ni i ve Svazu rallye, tudíž se chystá na důležité jednání.
Tam se bude debatovat i o tom, jestli nějak uměle brzdit mladé závodníky, nebo je posuzovat kus od kusu, aby ti dobří měli šanci k rychlému posunu do vyšších kategorií. Do rallye seriálu teď mohou zasáhnout po dojetí aspoň pěti rallye sprintů.
„Může se to aplikovat na dalších 5 nebo 10 závodů mezinárodního mistrovství a pak už vidíte, jestli člověk jede dobře. Sami cítíme, jaký jezdec je. Podíváte se mu na onboard a z toho ledaco vyčteme.
A tedy závodníka ohodnotit a posoudit, jak jede, riskuje, atd., zkrátka jak je dobrý. Ani to ale nezaručí rally naprostou bezpečnost.
