Hokejový brankář k pronájmu? V Torontu běžná praxe, kterou lze spojit s pracovním úvazkem
Někdo chodí do práce a celý den se tam těší, až si po ní půjde zasportovat. Kanaďan Keith Hamilton dokázal nutnost vydělat si na živobytí dokonale spojit s oblíbenou zábavou. Stal se amatérským hokejovým brankářem, který za poplatek nabízí své služby rekreačním týmům v Torontu.
Až vám někdo bude tvrdit, že hokejem si na chleba vydělají jen ti nejlepší, co od malička zarputile trénují, nevěřte tomu. Může to být i přesně naopak a Keith Hamilton je toho živoucím důkazem.
Sedíme spolu v malé sídlištní hale v Torontu, kam chodí často hrát, sledujeme, jak se v sobotu dopoledne po ledě prohánějí nadšení malí kluci, a Keith vzpomíná, že on v tomhle věku vůbec nevěděl, jaké to je hrát hokej.
„Jako dítě jsem hodně žárlil na své kamarády. Všichni dělali nějaký organizovaný sport, a já nikdy žádný. Měl jsem šťastné dětství, rodiče nám vymýšleli aktivity, jezdili jsme na výlety, ale hokej jsem nehrál. A když jsem s tím na střední škole začal, všichni už měli náskok,“ vzpomíná.
„Bral jsem bruslařské lekce, zdokonalil se a po nějakém čase mě kolega z muzikantské branže přivedl na zápas svého týmu. Chodil jsem si pak s nimi zahrát a všiml jsem si, jak často si musí oni nebo soupeř pronajímat brankáře. A když jsem viděl tu kvalitu, řekl jsem si, že horší bych určitě nebyl,“ líčí.
A tak se v jeho hlavě zrodil byznys plán. Jen v oblasti Toronta, kde se Keith Hamilton pohybuje, je 150 kluzišť, kde se neustále hrají rekreační zápasy. Každým okamžikem je tedy potřeba 300 brankářů, kteří ale bývají občas nemocní, pracovně vytížení nebo vyzvedávají děti z kroužků.
A právě to bývá chvíle pro Keitha a další hokejové podnikavce, kteří přes agenturu nabízejí své služby.
‚Hudba a hokej‘
„Jako brankář potřebujete tak odlišnou výstroj, že když ten váš nemůže na zápas přijít, nejde ho prostě nahradit jiným hráčem. Musíte mít někoho s výbavou a gólmanskými zkušenostmi, jinak nemáte šanci vyhrát. Já mám u agentury určité hodnocení, podle toho mi přidělují nabídky zápasů. Zvládám jich tak deset až patnáct týdně. Jde to výborně kombinovat s životem muzikanta. Hudba a hokej - tak posledních deset let vypadá můj život. Je to pěkné a docela zábava,“ vypráví Keath Hamilton.
Náhradník náhradníků. Na každém stadionu NHL sedí amatérský brankář a čeká, až si splní sen
Číst článek
Měsíčně si takto vydělá v přepočtu kolem 25 tisíc korun, což - v kombinaci s muzikou - stačí v Torontu na skromný, ale velmi svobodný život. A když se Keithovi do hokejové práce nechce nebo jede koncertovat do jiného města, jednoduše oznámí, že není k dispozici.
Jak ale upozorňuje, při zápasech, kdy hraje za peníze, se stává jakýmsi vetřelcem a nemůže se uvolnit tak, jako kdyby byl přirozenou součástí party hokejistů, která si ho zrovna vypůjčila.
„Každá skupina má svůj vlastní smysl pro humor, v každé převládá nějaké politické přesvědčení, takže si musím dávat pozor na jazyk. Čas od času se stane, že se ocitnu v šatně týmu, kde zaznívají nepěkné věci o imigrantech nebo o ženském hokeji. Normálně bych se ohradil, ale v pozici pronajatého brankáře to neudělám. Vystupuji i za svou agenturu, a když se mi ten tým nelíbí, můžu ho příště odmítnout,“ popisuje.
„Stejně tak nekritizuji ani nechválím výkony svých spoluhráčů. Od toho tam nejsem. Můj úkol je přijít a chytat, jak nejlíp umím,“ říká o svérázné kanadské profesi brankáře k pronájmu Keith Hamilton, chodící reklama na to, že nemusíte být zrovna na soupisce zdejších Javorových listů a hrát NHL, abyste si hokejem vydělali.
