Chci udělat schůdek, aby jednou někdo mohl postavit střechu, říká Vozábal o své práci v Táborsku
Dříve zářil na fotbalových trávnících, teď působí v roli výkonného ředitele u fotbalového Táborska. O podmínkách a ambicích druholigového celku mluvil ve studiu Radiožurnálu Sport v pořadu Na place Martin Vozábal. „Teplice jsou pro mě vzorem, jak dělat v roce 2024 marketing. V Táboře chceme spolupracovat i s hokejisty,“ přiznává. Jak je náročné být konkurenceschopným týmem ve druhé nejvyšší domácí fotbalové soutěži?
Martine, v Táborsku jsi momentálně jako výkonný ředitel. Co ta role všechno obsahuje?
Já dostal tuhle příležitost v době, když jsem skončil kariéru fotbalisty v Českých Budějovicích. Přišel za mnou největší akcionář, pan Dvořák a nabídl mi pozici sportovního ředitele a pracoval jsem pod Karlem Poborským, který byl generální ředitel. Začal jsem se učit, postupně jsem začal dělat kroky a chyby a na základě toho, ač to zní hrozně, postupně identifikoval. Karel se odstěhoval do Prahy a Dynamo opustil, tak se majitelé rozhodli, že převezmu jeho roli. Strávil jsem tam nějaké roky, a když jsem odešel z Dynama, tak jsem se vrátil do role, kterou jsem dělal tam. Jsem za to šťastný, dělám to, co mě celý život bavilo a živilo a je mi nejbližší.
Poslechněte si celý rozhovor s výkonným ředitelem FC Táborsko Martinem Vozábalem v pořadu Na place
Karel přemýšlel nad kariérou po kariéře už při kariéře a věděl, že se bude věnovat třeba manažerské činnosti. Měls to taky tak?
Když se kariéra blížila konci a zdálo se mi, že to není, co to bývalo, což bylo brzy, v 31 letech. Byl jsem línej a neměl jsem motivaci. Děsilo mě, že se jezdilo před každým zápasem na hotely a před každým zápasem nám naordinovali kuřecí plátek nebo soté. Pak to byl kuřecí plátek a soté a já už z toho byl hotový. Vyrostly mi dcery, neměl jsem moc možnost je vidět, protože jsem končil ve Zlíně a vzdal jsem to. Začalo mě zajímat, jak kluby fungují, z čeho se živí, ale že bych to měl v plánu, to vůbec ne. Když jsem dostal funkci sportovního ředitele, tak jsem byl nadšený, protože v tu chvíli se začnete podílet na fungování organizace, která není malá.
Takže jsi ukončil kariéru kvůli jídlu na hotelech?
Pamatuji si dodnes, když jsem řekl panu Červenkovi ve Zlíně, že končím profesionální fotbal. Nevím už, odkud mě kupoval, asi za milion a půl a já mu tu investici úplně zhatil. Jel jsem domů a někdo mi volal, že má nabídku z Ázerbájdžánu, a já říkal, že fakt ne. Vyrazil jsem do masných krámů, objednal si s kamarády koleno, žebra a v Budějovicích máme silné pivo kroužky. Takhle jsem pokračoval pár měsíců, přibral jsem a i doktor mi říkal, že to nebude úplně ta správná cesta.
Někde jsme zaslechl, že by se FC Táborsko chtělo do pěti let dostat do první ligy. Ve druhé lize jste aktuálně na třetím místě. Jak je náročné být konkurenceschopným klubem ve druhé lize?
Druhá liga je složitá, ale je to klišé, které bude říkat každý, protože každá soutěž je složitá. Tabulka ale ukazuje, že je to abnormálně vyrovnané už druhým rokem. Bavíme se tady v dubnu, a pokud na konci dubna něco prochrupnem, tak ambiciózní klub z Táborska může být taky desátý. Teď je na nás, abychom šli zápas od zápasu a že za sebou máme pět, šest, sedm vlčáků, kteří za 14 mohou být místo nás. Nechceme to dělat jen pro to, že jsme se tam sešli a že máme fajn majitele, který je finančně schopný klub zabezpečit. Řekli jsme si, pojďme udělat kus práce, ale pokud máme jít do ligy, tak musí být klub připravený celý. Kádr je jednodušší postavit než infrastrukturu. Potřebujeme stadion, zázemí, podmínky pro hráče a pak už je to jednodušší. Hodinu od Prahy, půl hodiny od Českých Budějovic a hráči na trhu jsou a vždy byli.
Fotbalový trenér Köstl: Díky práci s mládeží jsem se naučil být trpělivý. Byla to skvělá škola
Číst článek
V jakých detailech je druhá liga těžká soutěž?
První a druhá liga jsou rozpočtově úplně jiné, co se týče podmínek. Ať už příjmy od sponzorů nebo televizními právy. Ligové týmy si vytvoří lepší a širší kádry. My třeba máme fajn rozpočet, ale proti lize je to pořád málo. Prvoligové kluby si vytvoří větší rozpočet, víc kvalitních hráčů, protože tam je 35 kol, a když se střetnou, tak rozdíl vidět je. Když se ve druhé lize objeví dobrý hráč, tak po něm liga sáhne. Ti, co umí hrát fotbal, tak ve druhé lize dlouho nevydrží. Do druhé ligy přicházejí hráči naběhaní a obecně jsou soubojoví, protože druhá liga je soubojovější než první liga. Samozřejmě technické nedostatky v těch dovednostech jsou zřejmé ve druhé lize oproti první. A ti, kdo ty technické nedostatky má nejmenší, tak jde do ligy. Takže takže ta liga to vyzobává, ale ale to je přirozený jev. A vidíme sami, jak třeba Brno, který je obrovské, město, má obrovský ambice, má silného finančně silného majitele, tak dneska živoří a a chce se dostat do ligy. Dukla potřebuje do ligy už druhým rokem a a není to jednoduché. Já říkám, že záchrana v lize je jednodušší než postup do ligy. A bavme se o tom, že baráž, druhá liga proti první, tak je vždycky ligový tým favoritem.
Když jsi říkal, že máte docela slušné zázemí v podobě majitele pana Petra Koláře, co je to za člověka, jak se s ním komunikuje?
Musím říct, že jsem s ní komunikuje výborně. A já jsem ten, který rád s ním sdílí informace. Na základní a zásadní věci se ho i ptám, abychom mezi sebou měli pořádek. Je to ambiciózní člověk ve svém oboru velice, ale velice úspěšný a v tom podnikatelském oboru vlastní několik firem a chce být úspěšný i ve sportu. On založil fotbalový klub Lom, který postupně z okresního přeboru dostal do do třetí ligy. Následně jsme se spojili, což byl další jeden z jeho kroků, po kterým jsme toužili všichni v Táboře. Dneska je to člověk, který je většinový vlastník, má na sebe navázaný partnery, který dokážou pomoc s rozpočtem. A on je člověk, který na fotbal chodí, komunikuje s trenérem, se mnou, s hráči. Na druhou stranu on opravdu vnímá tu hranici, která je taková, že už nejde na hřiště a neříká jim tam, jestli mají kopat rohy do brány nebo od brány. Umí pochválit, umí hráčům poděkovat. Ale opravdu nejde za nějakou hranici typu, že zasahuje, ale mně to vlastně nevadí. V tomhle mě strašně baví a taky to, že chce táborský fotbal posunout.
Tak co všechno tomu jako Táborsku chybí, aby překročil Jordán rybník svých nadějí?
V první řadě tribuny, světla a s posledním jarním kolem s Duklou, kdy předpokládám naše vítězství, tak začneme stavět světla. Máme stavební povolení, smlouvu, zhotovitele, prostředky od NSA, města a kraje. Teď probíhá veřejná zakázka na stavbu tribun z jedné strany, pak budeme mít zhotovitele. Potřebujeme ještě druhou stranu tribun a tam počítáme se zázemím. Abychom měli větší kapacitu, tak nás trochu kroutí město Tábor, že nemáme parkovací plochy, na co je asi zákon. To jsou nejzásadnější věci a to nás v tuto chvíli trápí.
Na place
S hosty hlavně ze sportovního prostředí si povídají čeští herci a nadšení sportovní fanoušci David Novotný, Ladislav Hampl a Pavel Nečas. Poslouchejte každou středu od 10.00 na Radiožurnálu Sport nebo na serveru iROZHLAS.
Teď máte kapacitu pro dva tisíce diváků, jaký je tedy cíl?
To, co povoluje liga, tedy 4500. Všechno navíc je asi zbytečné.
Četl jsem, že byste první ligu mohli hrát v Českých Budějovicích, ne?
Musíme dokládat a mít připravenou smlouvu, kdybychom úspěšně postoupili. Není náš cíl ale hrát ligu na jiném stadionu než v Táboře a majitele taky ne. Podnikl jsem schůzky, město České Budějovice je vlastníkem stadionu na Střeleckém ostrově a sdělili mi, že kdyby bylo potřeba, tak stadion je k dispozici. Je to ale situace, ke které myslím, že nedojde.
Jaký je vztah města a klubu? Jako Tábora a klubu jako Táborska. Jste jste v nějaké rozepři, nebo si jdete na ruku?
Naopak, je potřeba s těmi institucemi vycházet, ač můžeme mít různé názory na věci, jako i v politice. Pan starosta, když jsem přicházel, tak pana Pavlíka musím fakt pochválit, protože se sportu věnuje. Říkal jsem mu, že mi o něm říkali, že on je spíš na hokej, ale není to pravda. Ale on je tam pro všechny a je potřeba s ním bavit racionálně. Našli jsme k sobě cestu, bavíme se o všem a musím ho pochválit. Podílí se i na světlech, potřebovali jsme kamerový systém, zaplatilo nám ho město. Stadion zatím stále není majetkem města, takže jsme ve shodě, máme podepsané memorandum o převzetí. Politické spektrum města to vnímá a jsme s nimi v pohodě. Není to ale o tom, že přijdeme a řekneme, že chceme třicet milionů.
Jak si konkuruje fotbal a hokej v daném místě? Platí stále, že si konkurovat nechcete?
Když jsem přišel do Tábora, potkal jsem se s hokejisty a říkal si, že v jednotě je síla. Když budeme mluvit s městem, musíme mluvit jednotně, a ne že si budeme házet klacky pod nohy.
To je moc důležité pro město, aby si kolektivní sporty vycházely vstříc, ne?
Udělali jsme to takhle v Českých Budějovicích, kdy s tím přišel Standa Bednařík a šli jsme ruku v ruce fotbal, hokej a volejbal a od té doby to tam drží. Město sport podporuje abnormálně jak finančně, tak i jinými věcmi. V Táboře jsem taky řekl, že musíme být jednotní, protože jinak neprotlačíme nic.
Jaká je práce s B-týmem?
Je to bývalý Sokol Lom a jsou tam hodně zkušení hráči. Není to klasické béčko, kde by byla mládež. Potřebujeme mládež dostat na vyšší úroveň, aby byla schopná produkovat hráče pro třetí ligu, která je abnormálně těžká soutěž pro kluky z Tábora. Je to ale součást klubu, béčko hraje dobrou soutěž a hráči, co v sobotu nenastoupí ve Vyškově, tak v neděli hrají za béčko. Hráči jsou placení za to, že hrajou, a ne že trénují. Není možné, aby se druhá liga hrála ve 13 lidech a ostatní na to koukali, protože jsme chytli fazonu a ostatní nehrajou. Hráči jsou placeni za zápasy, trénují a o víkendu hrají. Koukat na to můžeme leda tak my dva.
Když se ze druhé ligy podaří prodat hráče do první, tak je to i dost velký podíl do rozpočtu, ne?
Zažil jsem ligu i druhou ligu. Transfer z druhé ligy je něco jiného, protože těžko prodáte hráče za deset milionů. To musí být bomba. Standardní cena je dva, tři, pět milionů. Je potřeba mládež vychovávat dobře, protože děti potřebují mít vzory, aby viděly, že se můžou dostat do áčka a pak případně do ligy. Je to rozpočtu, ale není to tak zásadní. Vidím to v celkovém rozvoji. Ještě když jsem v klubu nebyl, tak se klubu podařilo vychovat Marka Jichu, který dnes působí v Pardubicích a jeví se jako hráč, který v lize bude dlouho působit. Máme tam Pavla Svatka, Jirku Šplíchala, to jsou mladí kluci, co můžou být vzory pro mládež u nás. Musíme získat trenéry, zaměstnat je na profi bázi a pak budou mít kluci lepší podmínky. Vše je ale o penězích.
Kolik chodí diváků na Táborsko?
Teď kolem tisícovky a je to úměrně tomu, jak se hraje. Někdo říká, že nechodí moc lidí, ale je to přirozený vývoj. Teď začalo play-off v Táboře a na hokejisty chodí tři tisíce lidí. Každý to chce vidět, ale až budou hrát v září, tak to bude zajímat jen standardní okruh. Když se nám bude dařit a bude baráž, tak na ni přijde tři a půl tisíce lidí.
Jak těžká je práce s diváky, aby je člověk dostal nejen na ty nejdůležitější zápasy sezony?
Mně se líbí, jak s fanoušky pracují v posledním roce v Teplicích. Není to klub, který by byl bohatý, ale vnímám, jak dělají marketing. Připraví fanzony a lidé tam chodí, chodí se tam pobavit. Pak je ale cílová skupina, která bude chodit, jen když se bude dařit. Pak je cílová skupina, která bude chodit na každou soutěž. Je rok 2024 a Teplice jsou pro mě z hlediska marketingu vzor, jak to dělat. Nevím, kdo, ale říkám, že Ruda Řepka jako šéf, tak je to hodně vidět. Můžete prostě strávit celý den na stadionu na Stínadlech. Hraje B-tým, máme fanzónu, máme catering a hrozně se mi to líbí. My v tom máme rezervy, vnímáme to, ale neznamená to, že to změníme zítra. Úspěch v tom není vidět hned. Kluci projdou fotbalem, Táborskem, a ne všichni na to mají. Nejde o to, že kluk skončil v U-16 a jedním nevhodným vyhazovem naštvete 50 lidí a ti pak říkají, že to děláme špatně. Město je na to dost malé, že je to pak znát.
Táborsko mi připadá jako Slovan Liberec v 90. letech. Jaká je atmosféra v klubu, když je vás tam takhle málo?
Pro mě je to nejzásadnější, že mě to musí s lidmi bavit. Abych tam chodil, že tam jenom pracuju, tak by mě to nenaplňovalo. Musí mě to s lidmi bavit, fungovat s nimi denně, a když mě něco napadne, tak to v komunikaci hážu klidně v noci. Na lidi se tam můžu spolehnout, vím, že když si něco zadáme, tak to funguje. Je nás tam fakt pět.
Máte sekretáře Jiřího Koláře, na částečný úvazek na obchodu Barču Veselkovou...
Ne, tu už ne. Je tam Michal Máchů, ten vystudoval vysokou školu v Českých Budějovicích, já ho zažil v Dynamu, když hrál v mládeži. Je to zdatný, šikovný a funkční kluk, co ví, co dělá a už je tam na plný úvazek. Dan Kočer je technický ředitel, toho znám taky z Dynama, věděl jsem, koho si přivádím. Účetní je Lucka Kubíčků a pak já. Na druhou ligu je to dostačující. Kdybychom postoupili, není to o tom, že přivedete dva útočníky a sedm brankářů, ale musíte se posunout i tady. Liga je jiný level, to vím, protože jsem to zažil. My víme a potřebujeme organizaci postavit celou. Jsme si toho vědomi, zatím to není potřeba, ale kdyby se to někdy podařilo, tak potřebujeme další lidi k sobě.
U fotbalistů Českých Budějovic končí manažer Vozábal, odvolal ho majitel klubu Koubek
Číst článek
Kam bys chtěl reálně klub dostat? Jaký je tvůj cíl?
Žiju na Hluboké, protože jsem sice rodák z Tábora, kde mám rodiče a teď je můžu vidět víc než kdykoliv, když jsem dělal v Českých Budějovicích. Až budu jednou opouštět Táborsko, tak chci, aby za mnou bylo něco vidět. Že jsme to dělali tak, že tam po nás zůstal kus práce, třeba ty světla, kus stadionu, protože to tam bude navěky a někdo dál s tím může pracovat. Pro mě není měřítko, že v létě postavíme mančaft, budeme o něm básnit, ale s mým odchodem to zapadne. To není nic, co zůstane. Já chci udělat schůdek, aby někdo mohl jednou postavit střechu.
Ty děláš i turnaje pro děti. Jaké turnaje děláš, kde a proč?
Přišel jeden člověk z jedné firmy, ale je to fakt zásadní firma, která působí nejen v Jihočeském kraji. Bavili jsme se, že by podpořil dětský turnaj. Vymysleli jsme to, domluvili se s hejtmanem a byl první turnaj. Nadchlo mě, když jsem viděl, kolik bylo dětí a týmů, trenérů tam bylo. Byli vděční za jakoukoliv konfrontaci. Postavili se za to sponzoři, moji blízcí lidé, kamarádi, věnovali ceny, prostředky, vitamíny, McDonalds. Tak jsme šli do druhého ročníku, teď budeme pořádat krajské finále McDonalds Cupu to je další krok. Ještě máme jeden turnaj, který bude v květnu a pan Kovář na to vyčlenil na to peníze, aby se děti konfrontovaly a jsme rádi, že v Táboře můžeme pořádat velký turnaj, kde bude Sparta, Slavia, Baník Ostrava a další. Jsem rád, že máme lidi, kteří jsou schopni tomu zásadně pomoci, abychom tam dokázali dostat týmy z celé republiky.
