Pětimetrová kopie Slezské orlice bude po desítkách let znovu součástí památníku sedmidenní války v Orlové
Do Orlové se už zanedlouho po desítkách let vrátí pětimetrová socha Slezské orlice. Radiožurnál celé dva roky sledoval, jak kopie monumentálního sousoší vzniká. Příběh orlice s rozepjatými křídly odkrývá ne všem známou a pohnutou historii slezského příhraničí. Zdobila památník českých obětí sedmidenní války, ve které se v roce 1919 střetla vojska tehdejšího Československa s Polskem v bojích o Těšínsko.
Po Mnichovu, kdy oblast slezského příhraničí obsadila polská vojska, byla z pomníku majestátní socha stržena. Orlová se rozhodla sochu na památník vrátit a vybrala si na to pražského sochaře Martina Chmelaře, který nejprve musel začít se sádrovým modelem.
„Sádrový model je důležitý k vytvoření finální podoby v kameni. Všechno má hodně přísný pravidla, co se týče rozměrů. Mým úkolem bylo vytvořit model v třetinové velikosti. Sádrový model je hlavně kvůli tomu, aby člověk nehledal úplně příliš tvar v tom kameni a je tam spousta nástrah, který se musí dodržet,“ říká Radiožurnálu Chmelař.
Sochař pozoruje ve svém ateliéru sádrový model a je zřejmě v tuto chvíli jediný, kdo už vidí obří sousoší se slezskou orlicí.
„Tímto postupem, dá se říct, že vzniká nové výtvarné dílo. A kdybych to měl úplně reálně připodobnit a udělat úplně do detailu, tak se mi to stejně nikdy nepodaří, pokud bych neměl originální model fyzicky vedle sebe,“ dodává.
Nástrahy, o kterých mluví, nejsou jen v samotném řemesla, jsou ukryté v dávné historii. Impozantní dílo bylo zničeno na podzim roku 1938, kdy region po mnichovském diktátu obsadila polská vojska.
Ze sochaře detektivem
„Pro někoho možná odhaluju staré rány, ale pořád si myslím, že je to památník, který si zaslouží, aby znovu vyrostl. Toto sousoší je jedna z věcí, které tam chybí. Mám fotografie, kde je vidět, jak docházelo k samotného zničení. Na jediné fotce, kterou mám zezadu, je vidět i lano, jak to stahují dolů,“ popisuje.
Středověká socha na ‚vyšetření‘ tomografem. Restaurátoři odhalují tajemství Madony z Havraně
Číst článek
Za sochaře se tak trochu stal detektiv. Moc fotek, které by napověděly, jak postupovat, Chmelař neměl.
„Na poslední chvíli jsme na základě jedné fotografie objevily, že stařenka má v ruce šátek, kterým si zakrývá půlku tváře. Mám i plakát, který je zvětšenina malého rozměru malé fotografie, kterou jsem získal jako fotodokumentaci k vytvoření modelu. Snažím se ho vystavovat sluníčku,“ vypráví.
Na Martinovi je znát, že už by rád sádru vyměnil za kámen a pořádně si ťukal nebo sekal.
„Těším se spíš na práce v kameni, kde se teprve ukáže, co skrývá. Protože 50 tun velký kámen, to je monument už sám o sobě. Je to taková větší věc, která mě baví, naplňuje,“ zakončuje první díl seriálu Chmelař.
