Možná by bylo lepší, kdyby Alláh kalašnikov nestvořil. Válečný reportér bere čtenáře do světa islámu
Otevřete první stránku celkem nenápadné knihy a vyvalí se na vás prach afghánských ulic, pokřikují tu lidé v Pákistánu, Izraeli, Palestině i Egyptě. Jste napůl ve válce, napůl v jiném světě – a přece jsou souvislosti celkem jasné: možná i tohle se vám stane při čtení knihy Proč Alláh stvořil kalašnikov od Pavla Novotného.
Reportér a novinář Pavel „Pawlusha“ Novotný ve svojí knize teď přibližuje svět, kterému rozumí, svět muslimského vyznání. Jeho knížka je mnohožánrová: publicistická, cestovatelská, reportážní, rozhovorová, dobrodružná – těch přívlastků je tolik, že by se jimi dalo obrazně řečeno dláždit.
Nekonečné konflikty
Pawlusha Novotný má jako novinář zkušenost z celé řady válečných konfliktů. Začínal jako válečný reportér v Bosně, byl na místě, když byla média plná tzv. Arabského jara. Byl na dohled Islámskému státu, byl v Afghánistánu, Lybii… A svoje zkušenosti teď zúročil jako spisovatel.
Skoro až překvapivě je jeho zkušenost s nekonečnými konflikty v oblastech, kam se ne každý odváží, přitažlivá a velmi živelná.
Mornštajnová o novém románu Les v domě: Cácora je dívka bez jména, která lže a vyrůstá doma bez lásky
Číst článek
Podsaditý ranař s ironií v očích, Pawlusha, si lidově řečeno vůbec nebere servítky a dané země popisuje zevnitř, jako kdyby psal o středočeském venkově. Jenže za celým textem je zaprvé znalost daných regionů a osobní prožitek, zadruhé ruka spisovatele, který ví, co chce napsat.
Když vysvětluje, proč svojí knížce dal právě název Proč Alláh stvořil kalašnikov, odpověď nehledá a nepřikrášluje. Pálí rovnou: „Jsem obecně přítelem islámu a všeho muslimského. Myslím, že z té knihy je patrné, že někdy se snažím porozumět i lidem, kteří stojí – když ne úplně na straně teroru, tak na straně radikálního výkladu islámu – šíitského i sunnitského. S tím názvem jde o provokativní zkratku. Má spíš demonstrovat fakt, že v nedávných letech došlo v islámském světě k řadě povstání, revolucí, válek, a že by možná bylo lepší, kdyby Alláh ten kalašnikov nestvořil. Podle vyznavačů islámu je Alláh bohem, který stvořil všechno, tedy i ten kalašnikov. Je ale dobré vědět, že stvořil i mír a slunce,“ usmívá se.
„Kábulskému staviteli, který mě pozval na večírek, v tu chvíli patrně naskočily vzpomínky na pitky, jichž byl na vysoké zemědělské v pražském Suchdole koncem 80. let nutně svědkem. (Já také, tudíž vím, o čem mluvím.) Pokud nechtěl ztratit tvář, a tedy i desítky dolarů (v mém hrdle), musel jednat. A každý Afghánec je zdatný mediátor, protože jinak by nedělal nic jiného, než válčil. Vzal mě do sklepa a na ten pohled nikdy nezapomenu. V nejméně deseti přepravkách od ovoce ležely úhledně složené sáčky s hašišem. Huličův ráj, sen! „Nabídni si, dostávám to od příbuzných z venkova a sám moc nekouřím.“ (Oprávněně) doufal, že se chytím excelentního matroše a na pivo ztratím chuť. Mimochodem, suchdolský inženýr mi tehdy vyprávěl historku, která jako málokterá dokumentuje odlišný naturel léta okupovaných Středoevropanů a akčních Afghánců. Když v listopadu roku 1989 přiběhli studenti na kolej se zprávou o revoluci, měli chlapci z kraje pod Hindúkušem jasno. Tak jdeme! Jdeme! Na co čekáte?! Kde je vojenská katedra (tam vysloužilí komunističtí důstojníci trápili mládence civilních škol quasi-armádním výcvikem)? Lampasáci tam přece musejí mít zbraně! A vostrý! A někde mají sklad taky Lidové milice, my je tady viděli, ty mají určitě zbra… Když se pak pořádně rozhlédli kolem, spatřili vyděšené tváře spolužáků. Ihned pochopili, že Češi vystelou svoji revoluci sametem a budou na to pyšní.“
Pavel Pawlusha Novotný: Proč Alláh stvořil kalašnikov, Argo 2023
‚Nejsem až takový dobrodruh‘
Ironické poznámky, černý humor a leckdy jadrnější slovník jsou pro Pawlushovo psaní příznačné. Vážnost roky se vlekoucích konfliktů to ale nesnižuje.
Autor se nebojí kontroverze, ale není to kontroverze za každou cenu. Je podložená, vysvětlená, je to kniha osobní, a nikde také není řečeno, že právě on podává správný pohled na svět, že je nositelem pravdy – to si možná myslí extremisté, kterým v jeho textech aspoň trochu vidíme pod ruce.
‚Knihou jsme otevřeli cestu dalším Romům. Nakopne je ke psaní,‘ věří držitel ceny Magnesia Litera Banga
Číst článek
A pro západní svět je tady spousta rýpanců, jak vnímáme Blízký východ na základě poměrně zavedených klišé. Zkratkovitost našeho myšlení se Pawlusha snaží vysvětlit – na základě čeho se třeba na palestinskou nebo afghánskou společnost díváme. A proč raději dáváme ruce pryč od konfliktů, které přece jen jsou daleko za našimi hranicemi.
Autor je trochu provokatér, ale v tom dobrém slova smyslu. Umí se podle vlastních slov přizpůsobit. „Pro někoho asi můj život vypadá dobrodružně, ale já to tak nevnímám. Miluju ten kraj a miluju, když to někde vypadá jinde než u nás, což pro mě islámský svět naprosto splňuje, a vydávám se tam pokaždé s velkým nadšením. To, že jsem nenápadný, trochu ošklivý a snadno přehlédnutelný, mi vlastně pomáhá. Protože když tam jdu po ulici nebo jedu v hromadné dopravě, tak jsem tam často jediný člověk, který není z regionu. Lidé okolo si na mě často za pět, deset minut zvyknou a připadám si jako Woody Allen ve svojí roli, kdy se mění a splývá s prostředím.“
‚Prostě normální lidi‘
Čtyři velké kapitoly jsou řazeny podle jednotlivých zemí: Afghánistán a Pákistán, Izrael, Palestina, Egypt.
Pawlusha Novotný mluvil i s představiteli radikálních organizací, byl na univerzitě, kde se vzdělávali čelní představitelé hnutí Tálibán, dostal se blízko k vysoce postaveným činitelům Hizballáhu i Hamásu.
Neměli bychom zapomínat, že literatura umí často úspěšně předběhnout dobu, říká Denemarková
Číst článek
I přesto, že o sobě tvrdí, že je propagátorem a milovníkem islámského světa, není nepochopitelný a nečitelný ani pro čtenáře, kteří k muslimskému vyznání nemají vůbec žádný vztah (nebo jej mají, ale čistě negativní).
„Myslím, že vás nepřekvapí, když řeknu, že jsou to prostě normální lidi, když s nimi mluvíte. Ono není až tak složité se k nim dostat, jak by se mohlo zdát. Ty organizace mají často politická křídla, Hizballáh má takové třeba v libanonském parlamentu. V případě Hamásu je v podstatě každý funkcionář, kterého potkáte v pásmu Gazy, buď v hnutí, nebo je s ním nějak spojený. Složitější je to v tomto ohledu asi v Tálibánu, v tom pákistánském, ale i afghánském. Tam je třeba i více fanatického smýšlení. Ale většinou platí, že jsou to buď vojáci, nebo takoví strejdové, domovní důvěrníci, kteří si vás přijdou prohlédnout, jestli tam neděláte neplechu. Říkám to s nadsázkou, ten text jsem psal jako autor, takže je samozřejmě trochu načechraný.“
Strach na dohled Islámského státu
Pawlusha chrlí historky jednu za druhou, jeho styl je naprosto strhující – a v neposlední řadě velmi vtipný. Jenže z jeho vtipů pochopitelně často mrazí. Práh strachu má pro běžného smrtelníka posunutý, což ale může každý čtenář vnímat také po svém.
Jménem jsem Mann, duší víc Aškenazy. Mannové byli českoslovenští vlastenci, vypráví spisovatel
Číst článek
„Strach nemám. Ale… když jsme třeba byli s kolegou Jakubem Szántó na dohled Islámského státu a fotili si jejich vlajku, byli jsme jako reportéři přiřazeni ke kurdským vojákům, když jsme projížděli opravdu nebezpečnými oblastmi v Libyii, tak to asi trochu ano. Ale při setkání s lidmi – i s radikály – je to přesně naopak. Oni vás chrání. Jestli se mě ptáte, jestli pociťuju strach, tak někdy ano. Ale ten přece můžu mít i u nás. Tady je pochopitelně daleko méně důvodů ke strachu, to musíte potkat fotbalové rowdies. V islámském světě tenhle strach člověka přepadne asi častěji, ale rozhodně to není tak, že by tam člověk nemohl jet. To je přece taky trochu předsudek.“
Knížka Proč Alláh stvořil kalašnikov je každopádně tipem pro každého, kdo chce víc poznat svět, kde je právě Alláh bohem – a kdo nemá strach z klišé o islámu ve vlastním myšlení.
