Byli stejně staří jako její synové. Na bradě měli sotva pár vousů, ale z prohlášení jejich velitele mrazilo. „Mí muži si dali vodku, a teď by chtěli trochu zábavy,“ rekapituluje Vika jeho slova.

Když se s tím po šesti týdnech svěřuje, potahuje z cigarety, chvějí se jí ruce a má oči má plné bolesti. Je začátek května 2022, něco málo přes měsíc od doby, kdy Rusové opustili její vesničku pětačtyřicet kilometrů severozápadně od Kyjeva.

Ve válkách se samozřejmě znásilňovalo odjakživa, píše ve své knize britská reportérka a spisovatelka Christina Lamb. Těžko byste našli konflikt, v němž se to nedělo. Zdá se ale, že problém dosáhl epidemických rozměrů.

„V posledních osmi letech jsem viděla víc sexuálního násilí spáchaného na ženách vojáky a dalšími ozbrojenci než za svou předchozí pětatřicetiletou kariéru,“ popisuje hlavní zahraniční reportérka The Sunday Times. 

Etické a sektářské skupiny používají znásilnění jako zbraň, nejen aby ponížily a terorizovaly určité komunity, ale aby vyhladily etnické a náboženské skupiny, jež považují za své nepřátele. Vždyť už první dějepisné dílo západní historie začíná řadou únosů žen. Nejprve jsou to Féničané, potom Řekové, pak Trojané unesou Helenu, a odstartují tak řeckou invazi do Asie a perskou odplatu.

Znásilňování a plenění bylo součástí odměny pro neplacené rekruty a zároveň to byl trest a ponížení, jimiž dobyvatel potvrdil své vítězství. Římané tomu dokonce říkali „Vae victis“, tedy běda poraženým. 

„Rusové měli vzor. Když jsem slyšela zprávy z Ukrajiny, nemohla jsem nemyslet na znásilňování německých žen sovětskými jednotkami během bitvy o Berlín na konci druhé světové války,“ popisuje britská novinářka.

Vičin příběh přitom nebyl zdaleka jediný. Zprávy o stejných hrůzách přicházely ze všech koutů země — bylo jich tolik, že speciální telefonní linka ombudsmanky pro lidská práva přijala během prvních šesti týdnů 1500 hovorů a musela fungovat 24 hodin denně. A počet dostupných psychologů se musel zvednout na dvojnásobek.

Christina Lamb jako novinářka pokrývala od 80. let válečné konflikty v Afghánistánu, Iráku, Libyi nebo Sýrii. Získala desítky novinářských a knižních ocenění. Je autorkou řady knih o dopadech války a spoluautorkou úspěšného memoáru Já jsem Malála.

Reportážní knihu Naše těla, jejich bojiště vydalo nakladatelství Host v překladu Adély Bartlové.

Pokud se chcete zapojit do soutěže o pět knih Naše těla, jejich bojiště, napište nám až do tohoto pátku 22. března do 18.00 na e-mailovou adresu soutez.irozhlas@rozhlas.cz odpověď na následující otázku: