Step a mráz. Dokument připomíná osudy českých vězňů v kazašských gulazích

Bydleli v zemljankách, dobývali měděnou rudu, v zimě mrzli a v létě trpěli horkem. Takový byl osud českých vězňů v gulazích, které na území Kazachstánu vybudovala sovětská moc. 5. března je to 71 let od smrti diktátora a vůdce Sovětského svazu Josefa Stalina a tuto temnou historii připomíná nový dokument Step a mráz, který promítá pražské kino Atlas.

Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Film vznikl v produkci českého spolku gulag.cz a autorem námětu je Štěpán Černoušek, který už léta neúnavně objíždí a mapuje sovětské lágry. 

Justice rehabilituje ‚vlasatce‘: osobní svoboda navrhovatele byla omezena v podstatě bezdůvodně

Číst článek

Se svým malým štábem natáčel Štěpán Černoušek v kazašských stepích roce 2021, a to v zimě, kdy teploty padají hluboko pod nulu, aby i z filmu bylo zřejmé, jak kruté podmínky v lágrech panovaly. Expedice navštívila tři gulagy, mezi nimi i ten pro ženy Alžir.

„Mnohé z žen tam přicházely s dětmi, mnohé byly znásilněny a porodily až tam, ovšem ve třech letech věku jim úředníci děti odebírali, dávali do dětských domovů a mnohé ženy svoje děti už nikdy neviděly. I to je pro mě symbol toho, jak byl sovětský režim odpudivý a naprosto bezohledný,“ říká Štěpán Černoušek, který dříve hledal a dokumentoval pozůstatky několika gulagů na Sibiři. 

V Kazachstánu bolševici věznili miliony lidí, mezi nimi i stovky Čechů a Češek. Dnes je velmi těžké dohledat konkrétní jména, ale v několika případech se to ve spolupráci s kazašskými historiky Černouškovi podařilo.

„Mě fascinuje dosud neznámý příběh vězeňkyně, která se jmenuje Evženie Vjesniková, rozená Němečková, mimochodem její bratrance byl známý legionářský spisovatel Zdeněk Němeček. Evženie se vdala za rudého komisaře, kterého v roce 1938 popravili, a ona se dostala do vězení za to, že byla jeho manželkou. Rok před zatčením ale dostala osobně metál od Stalina, byla to jedna ze zakladatelek pionýrských táborů v Sovětském svazu. Do lágru ji odsoudili na osm let a dalších deset let do vyhnanství.“

Vzbouření

Největším gulagem v Kazachstánu byl Žezkazgan v centrální části země. Tam došlo v roce 1954 k situaci, která nebyla v Sovětském svazu vůbec obvyklá, vězni se vzbouřili a gulag obsadili. I tam se expedice se Štěpánem Černouškem vydala.

Generál Viest vedl slovenské povstání, jeho rodinu poté stíhali komunisté. Soud je po letech rehabilitoval

Číst článek

„Vězni vyhnali dozorce a vládli si tam sami čtyřicet dnů, než ho i s pomocí tanků Rudá armáda potlačila. Tahle událost ale předznamenala postupný konec gulagů. Bylo to rok po Stalinově smrti.“ 

Expedice pozůstatky lágrů i důkladně zdokumentovala. „Používali jsme nedestruktivní archeologické metody, například fotogrammetrii. Ta umožňuje vytvoření 3D modelu menších předmětů i větších celků, jako jsou pozůstatky baráků z desítek až stovek fotografií pořízených z různých úhlů.“

To vše je k vidění na novém webu expedicekazachstan.cz a dokumentace se podle Štěpána Černouška ukázala jako velmi prozíravá. „Podle posledních zpráv, co máme, tak minimálně jedna z lokalit, kde jsme byli, tak je srovnána se zemí.“ 

Web kromě jiného nabízí i špionážní fotografie americké CIA z 50. a 60. let minulého století, na nichž jsou tábory v sovětském Kazachstánu dobře patrné.

Výsledky expedice by měly sloužit pedagogům a žákům a s filmem Step a mráz a tematickými přednáškami by chtěl tým gulag.cz objíždět školy. 

Ľubomír Smatana Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme