Na hranicích vlci, za nimi Bůh. Dokumentární festival Ji.hlava nabídne přes 200 filmů online
To nejnovější z českého i světového dokumentu, velká přehlídka afroamerické tvorby, zamyšlení nad tím, kde je člověk vlastně doma, i aktuální témata, jako jsou pandemie koronaviru, protivládní protesty v Hongkongu a klimatická krize. Už 24. ročník filmového festivalu Ji.hlava nabídne přes 200 filmů. Kvůli epidemické situaci si je ale diváci budou moct užít pouze z domova. Festival proběhne online od 27. října do 8. listopadu.
„Mrzí nás, že letos nemůžeme promítat filmy v kinech, ale chceme to využít jako příležitost. Jsme rádi, že ‚do kina‘ se letos dostanou úplně všichni,“ popisuje ředitel Ji.hlavy Marek Hovorka.
Online forma umožní, že si tentokrát budou moci festival vychutnat také diváci mimo území České republiky. Velká část filmového programu jim bude dostupná na portálu Dafilms.com.
„Nikdy by nás nenapadlo, že přijde doba, kdy nebude možné uspořádat festival fyzicky a bude jenom online. Ale když už je to tak, jsme rádi, že právě Dafilms je tím, kdo propojí ji.hlavské filmy a diváky,“ říká výkonná ředitelka portálu Diana Tabakov.
Za vlky i ztracenými otci
Program tradičně nabídne novinky z tuzemské tvorby. Sekce Česká radost nabídne v premiéře třeba Vlky na hranicích, v nichž režisér Martin Páv zachycuje vztah lidí k vlkům vracejících se na Broumovsko, nebo Jak Bůh hledal Karla, novinku Víta Klusáka a Filipa Remundy, ve kterých fiktivní štáb jede do Polska, aby našel spříznění dvou odlišných národnostních pohledů na náboženství.
V soutěži se představí také trojice filmových portrétů, a to filmaře Jana Švankmajera, výtvarníka Jana Jedličky a slovenského zpěváka Jožo Ráže.
Tématem spojujícím snímky napříč sekcemi bude letos domov a náš vztah k němu. Tiaga Siopa například v Duchové: Dlouhá cesta domů zapátrá v domově své babičky po stopách jejího života ve věcech, které po ní zůstaly.
Otčiny budou zase sledovat Hervého, který utekl před válkou z Pobřeží slonoviny do Řecka, kde nyní pracuje jako ilegální převaděč. „Co je morálka, když nemáte vůbec na výběr? Co je etické, když nemáte žádná práva? Můžeme být souzeni? A pokud ano, tak kým?“ ptá se ve snímku italský režisér Gabriel Babsi.
Zmizelého otce hledá v rakousko-madagaskarském Zaho Zay tvůrčí dvojice George Tiller a Maéva Ranaïvojaona. Podle pořadatelů festivalu se tento snímek, který byl silně ovlivněný psychoanalýzou, skládá z hypnotizujících obrazů madagaskarské společnosti, zmítané válkou, chudobou, korupcí a kriminalitou.
Uprchlíci a kojoti
Téma domova se odrazí i čínském dokumentu Jeden říká ne, který zachycuje zoufalý boj muže proti brutální stavební lobby. Nejistotu běženců v uprchlických táborech v Berlíně se pokusí přiblížit Uprchlíci jsou tu vítáni. „Když natáčíte mezi ultrapravicovými skupinami, je nejdůležitější dělat, jako byste do ní patřili. A zachovat klid,“ popisuje režisér Tomáš Rafa.
Dramatický příběh převaděčů z lotyšsko-ruské hranice, řečených kojoti, přinese snímek Ivarse Zviedrise. Jeho Lotyšští kojoti ukáží prostor nekonečných bažinatých lesů a vesnic s chátrajícími staveními bez lidí, kde převaděči riskují vlastní svobodu, aby za ní za nevelkou odměnu pomohli jiným.
‚Dva národy při snaze porozumět si.‘ Remunda s Klusákem na Ji.hlavě uvedou film Jak Bůh hledal Karla
Číst článek
Vlastní tematickou sekcí zareaguje Ji.hlava také na protestní vlnu hnutí Black Lives Matter, která se letos rozšířila po velkých městech Spojených států amerických. Jak vysvětluje dramaturg David Čeněk, festival tohoto „společenského vření“ využívá, aby upozornil na bohatou a inspirativní tradici.
„Sekce přináší radikální změnu pohledu na afroamerické téma, které dlouhodobě rozděluje nejen americkou společnost a je zatíženo řadou předsudků, neznalostí a nepochopení,“ přidává Hovorka.
Uvedené budou výhradně díla afroamerických tvůrců, která svědčí o jejich přímé zkušenosti s rasismem a násilím. „Je paradoxem, že tato autentická výpověď byla dosud dlouhodobě marginalizována, případně dominantně zprostředkovávána ne-afroamerickými filmaři,“ komentují organizátoři přehlídky.
Šedesát procent z každé zakoupené akreditace připadne filmařům. Pořadatelé slibují, že peníze mezi ně rozdělí spravedlivě podle toho, jak bude který snímek sledovaný.
