Omluva komunistů za zločiny proti lidskosti se nekonala
Před sedmdesáti lety se stali obětí justiční vraždy generál Heliodor Píka a politička Milada Horáková, jejichž památku si v těchto dnech s úctou připomínáme. Nestala se pochybením soudce – ten byl jen poslušným nástrojem promyšlené a propracované politiky vládnoucí Komunistické strany Československa, jejímž cílem byla likvidace představitelů demokratických stran, církví, podnikatelů, soukromých zemědělců, inteligence a dalších vrstev společnosti.
Postiženi byli nejen odpůrci nového režimu, ale i lidé, kteří proti němu nevystupovali a žádnou činnost proti němu nevyvíjeli. Později došlo i na některé členy, dokonce funkcionáře vládnoucí strany, ne proto, že by se něčeho proti ní dopustili, ale proto, aby demonstrovala, že její moc je skutečně totální a nikdo před ní není v bezpečí.
Někteří lidé tyto skutečnosti neradi slyší a říkají, že je zbytečné o tom po tolika letech mluvit a že dnes musíme řešit naléhavější problémy, než abychom se stále hrabali v minulosti. Ostatně komunisté se prý za to přece již omluvili.
Jenže oběti jejich zvůle stále žijí mezi námi a Komunistická strana Čech a Moravy se s ideologií a politikou své předchůdkyně nikdy zcela nerozešla. Prosazuje ji v nových podmínkách a nyní se dokonce opět hlásí o svůj podíl na moci.
Na vině pouze jednotlivci?
Není proto od věci připomenout, jak to vlastně bylo s tou její omluvou. Na mimořádném sjezdu KSČ, který proběhl ve dnech 20. až 21. prosince 1989, přijala usnesení, ve kterém doznává, že se dopustila „chyb, omylů… deformací proti lidskosti a demokracii“.
Co jsou chyby a omyly, víme, těch se dopouští ten, kdo koná správnou věc a něco se mu nepovede.
Věcí, kterou konali komunisté v době své vlády, bylo to, co v souladu s marxisticko-leninskou ideologií nazývali třídním bojem, v němž šlo o upevnění vlastní moci a násilnou likvidaci všech, kteří byli označeni jako třídní nepřátelé.
Chybou a omylem z tohoto hlediska tedy mohlo být, že nepostupovali s ještě větší brutalitou. Lidská práva a demokracii nazývanou buržoazní tato ideologie neuznává. Nejednalo se proto o žádnou deformaci.
Pokud v tomto usnesení komunisté vůbec připustili nějakou vinu, přisoudili ji nikoli straně a její politice, ale jakýmsi jednotlivcům.
Nebyli to typičtí ideoví stoupenci, míní historik o lidech, kteří Horákovou poslali na šibenici
Číst článek
Jak praví usnesení, „strana se rozhodně rozchází se všemi, kteří se vědomě dopouštěli zvůle, zneužívali moc, dali se korumpovat a korumpovali druhé, se všemi, kdož vydávali lež za pravdu, dopustili znehodnocení ideálů socialismu, čestnosti a spravedlnosti, významu práce a jejích mravních hodnot, víry v domov a vlastenectví, v jednotu slov a činů a kteří dopouštěli zneužívání pořádkových sil proti občanům“.
Ano, to vše vskutku dělali, ale v souladu s linií strany. Jenže ani s těmi se Komunistická strana Čech a Moravy tak úplně nerozešla, natož aby na ně podala trestní oznámení. Chránila a obhajovala je až do konce.
Nezbývá než konstatovat, že prohlášení mimořádného sjezdu KSČ z prosince roku 1989 není ani přiznáním zločinů proti lidskosti, jichž se dopouštěla, ani omluvou za ně. I to je třeba připomínat.
Autor je filozof a pedagog
Čínský prezident se v Paříži dověděl, že si EU nenechá líbit diskriminační praktiky
Karel Barták
Poláci 8. květen 1945 neslaví, pro ně je to jen jiná okupace. My ho ale slavme dál
Luboš Palata
Proč (ne)začala operace v Rafahu
Jan Fingerland
Ano, internet zadarmo končí
Luboš Kreč