Z dřívějška víme, že prezident podporuje manželství stejnopohlavních párů i Istanbulskou úmluvu potírající násilí na ženách. V rámci debaty na hudebním festivalu Colours of Ostrava se pak vyjádřil ve prospěch elektronických voleb i legalizace marihuany.

Přehrát

00:00 / 00:00

Lukáš Jelínek: Mladé si Petr Pavel získává. A co ostatní?

Petr Pavel si zaslouží palec nahoru za jednoznačně proevropskou orientaci a za transparentní postoje k otázkám, jež dělí společnost i její politickou reprezentaci. Nestrká hlavu do písku, naopak srozumitelně argumentuje.

Zatímco vláda, Sněmovna i Senát zhusta klopýtají za událostmi, světovými trendy i domácím veřejným míněním, jde prezident v pravou chvíli s kůží na trh. Snad i jeho zásluhou neskončíme sto let za opicemi.

Důležité též je, že se umí dívat na svět očima lidí o generaci i dvě mladších. Tedy těch, kteří jednou zemi převezmou a budou utvářet k obrazu svému. Nic z toho, čemu fandí, nikomu nic nebere, nikoho v ničem neomezuje, naopak rozšiřuje servis občanům a zjednodušuje jejich život.

Náročnější souboje

Vychází patrně z přesvědčení, že za pár let se bude na negativní stanoviska k možnosti gayů a leseb uzavírat sňatky nebo k volbám bez uren a papírových kandidátních listin pohlížet jen jako na poslední záchvěvy zkostnatělosti a tradicionalismu.

Také je příjemné sledovat prezidenta, který je při síle i při smyslech a kterému nečiní potíž bezprostředně se pohybovat mezi běžnými lidmi.

Přesto by si měl Petr Pavel dávat pozor, aby z nejvyšší ústavní funkce neučinil pouhý nástroj pohodlného politického marketingu. Varovné je už to, jak často se ke kdečemu vyjadřuje i jak dává na odiv svoji fyzičku – když běhá, jezdí na motorce nebo sjíždí divokou vodu na kajaku.

Nekompenzuje si tím Pavel spíš slabost v obvyklých prezidentských disciplínách, jako jsou státnické projevy či vyjednávání s politiky v exekutivních a parlamentních funkcích? A nehrozí, že místo přiblížení úřadu občanům v nich vzbudí přehnaná očekávání ohledně svěřených pravomocí?

Marná sláva, Hrad je až poslední adresou, kam dorazí legislativa navržená Strakovkou a odsouhlasená Parlamentem. Prezident ji může vetovat, je ale poslanci přehlasovatelný. Rovněž by mohl za některé věci lobbovat přímo na schůzích vlády, Sněmovny a Senátu. Sílu postavit partaje do latě ale nemá.

Nejlépe se to ukazuje při projednávání konsolidačního balíčku a změn v důchodech. Zde je Petr Pavel zdrženlivý. Pouze opatrně a zároveň pružně definuje okolnosti, za nichž by se na vládní většinu zamračil. Jelikož ale nestojí o vysilující souboje, ve kterých by stejně tahal za kratší konec provazu, soustředí se spíš na výjezdy po regionech a glosování etických, kulturních a civilizačních námětů.

Jakkoli je i to důležité, měl by se připravit také na náročnější souboje. Už proto, že filozofického záběru jako Václav Havel stejně nikdy nedosáhne, navíc nálady tuzemské populace začnou co nevidět formovat dopady nepříjemných vládních reforem. V této zatěžkávací zkoušce už tu Petr Pavel nebude moci být jen pro mladé a volnomyšlenkáře, ale pro všechny, kteří jej volili i nevolili, například coby moderátor debat. Okamžik lámání chleba je na dohled.

Autor je politický analytik

Lukáš Jelínek Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít