Zkrátka zdá se, že digitalizace – slovy básníka – pádí jako bláznivá. Komunikace se státem na jeden klik je prostě na dosah ruky.

Přehrát

00:00 / 00:00

Julie Hrstková: Digitalizace pádí natolik, že utekla i svým uživatelům

Bohužel když se člověk podívá na digitální Česko trochu blíž, nadšení vystřídá zděšení. Pokud to vezmeme postupně, tak digitalizace pod taktovkou státu vykazuje následující vady:

Za prvé, mnoho činností se zbytečně duplikuje, ještě víc jich ale zdigitalizovaných není, případně jsou nefunkční či – možná ještě hůř – polofunkční. Za druhé, weby jsou často extrémně nepřehledné a uživatelsky nepříjemné. Za třetí, digitalizace nakonec stejně potřebuje papír a často i osobní návštěvu.

Za čtvrté, i když platí, že všechny aplikace a weby mají na začátku mouchy, bohužel u těch státních si člověk do poslední chvíle a někdy i daleko po ní nikdy není jistý, zda nakonec budou fungovat a zda je bude moci nakonec využít v plném rozsahu. A konečně za páté, je tu otázka ceny a přístupu, který se pere s předpisy státu.

Občané jsou klienti, ne nevolníci

Za příklady není nutné chodit daleko. O EZKartě v  meziresortním připomínkovém řízení Digitální a informační agentura a místopředseda vlády pro digitalizaci Ivan Bartoš (Piráti) prohlásili, že stejnou funkci má například Portál elektronického zdravotnictví či Portál občana.

Portál dopravy, který postupně rozšiřuje své funkce, je natolik jednoduše ovladatelný, že jeho uživatelské příručce stačí necelých 70 stránek, přičemž člověk neznalý speciálního IT slangu se zasekne hned na začátku.

O jednotném vzhledu se zatím nedá mluvit vůbec. Nejen mezi resorty, ale často ani v případě jednoho ministerstva.

Datové schránky si zaslouží samostatný odstavec. Jejich povinné rozšiřování naráží na aktivní či pasivní rezistenci, možná i na elektronickou negramotnost. 450 tisíc stále neotevřených schránek ze dvou milionů nových datovek je hodně. A nyní přibývají další.

Fakt, že jeden člověk musí mít v některých případech víc schránek, jejich oblibu nezvedne. To, že se někdo ocitne v roli podnikatele, neznamená, že má rozdělenou osobnost, jak si myslí tvůrci datových schránek.

Výhrůžky ze strany státních úředníků, že ti, kteří si schránku neaktivují, skončí v exekuci, jsou kontraproduktivní. Zdá se, že stát a jeho představitelé občas zapomínají, že občané včetně podnikatelů jsou jejich klienti, nikoliv nevolníci. Paradoxně ta samá veřejná správa pak často trvá na papírové podobě mnoha dokumentů.

Pomáhá, nebo škodí?

To vše jsou ale stále jen dětské chyby digitalizace. Závažnější je, kterým směrem se ubírá.

Platy IT specialistů státní správy jsou k smíchu. Platová pravidla nastavená ministerstvem financí nedávají smysl, podle nich je často jednodušší vyhodit miliony oknem, než za statisíce najmout vlastní experty. Prosadit vlastní model se daří málokomu a jako třeba v případě Cermatu se pak okamžitě ocitne v podezření.

Po diskusi o platech státních IT specialistů, o účelnosti krátkodobého najímání soukromých firem, o tom, co všechno je stát ochoten či neochoten proplatit, by mělo dojít i na to, co by mělo být skutečným cílem digitalizace. A to chybí. 

Digitalizace je skvělý pomocník. Zatím tak ale vždy nefunguje, a dokonce často ani není jasné, jestli pomáhá, nebo škodí.

Autorka je komentátorka Hospodářských novin

Julie Hrstková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít