Byrokracie jako důvod české stagnace. ‚Chybí tvrdý politický tlak, aby se rušila,‘ stěžuje si Prouza

Česká republika vyčerpala všechny dosavadní faktory růstu, ztratila své konkurenční výhody a dostala se tak do „pasti středních příjmů“. Stagnaci předznamenává analýza Hospodářské komory. Její viceprezident Tomáš Prouza to komentoval ve vysílání Radiožurnálu: „Český růst se v podstatě zastavil okolo roku 2009. Třeba Polsko roste mnohonásobně rychleji. Díky tomu začíná Česko rychle dohánět, a pokud se nevzpamatujeme, tak nás záhy předežene.“

Rozhovor Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Tomáš Prouza, prezident Svazu obchodu a cestovního ruchu a někdejší státní tajemník pro evropské záležitosti

‚Chybí tvrdý politický tlak, aby se rušila,‘ stěžuje si viceprezident Hospodářské komory Tomáš Prouza | Foto: Jana Přinosilová | Zdroj: Český rozhlas

Z jakých dat analýza vychází, jak jste došli k takovému závěru?
Jsou to data Českého statistického úřadu, Eurostatu, OECD. Dívali jsme se na srovnání nejenom v rámci Evropy, ale i na různé podobné ekonomiky ve třetích zemích.

Česko v ‚pasti středních příjmů‘. Všechny faktory růstu jsou vyčerpány, uvádí Hospodářská komora

Číst článek

Vidíme, že v Česku se bohužel stalo to, co jsme viděli ve spoustě jiných zemích – najednou přestává fungovat levnější pracovní síla, i protože se hodně zvedají mzdy. Země okolo nás nečekaly, mnohem víc investovaly do rozvoje infrastruktury, do podpory vědy a výzkumu.

Český růst se v podstatě zastavil už někdy okolo roku 2009 a od té doby rosteme a doháníme evropský průměr mnohem pomaleji. Zatímco třeba Polsko roste mnohonásobně rychleji. Vybudovali infrastrukturu, podporovali to, aby do Polska přicházely firmy, které nechtěly jenom vyrábět. Poláci si jako podmínku různých podpor dávali to, že do země budou přesunuty i výzkumné části firmy. Díky tomu dneska Polsko začíná Česko velmi rychle dohánět, a pokud se nevzpamatujeme, tak nás velmi záhy předežene.

Analýza říká, že je potřeba se přesunout k produkci s vyšší přidanou hodnotou. To je ale něco, co slyšíme už několik let. Proč se to nedaří?
Nikdo nedokázal udělat další logické kroky. Shrnul bych to do tří obecných oblastí.

Špicar: Česko je jako pomalu vařená žába, některé životní funkce už přestávají fungovat

Číst článek

První je zásadní zjednodušení byrokracie investic a povolovacích procesů. Velmi často se nám stává, že když nadnárodní firmy přemýšlí, do které z evropských zemí, kde působí, chtějí investovat, Česko prohrává. Jeden investor to komentoval tak, že než dostanou v Česku stavební povolení, v Polsku už mají postaveno a fungují.

Druhá se týká vzdělávání. Tady bych řekl, že máme relativně velký dluh v propojování školství a praxe. Zase se o tom roky mluví, konečně se zdá, že Mikuláš Bek (ministr školství za STAN, pozn. red.) chce udělat ty reformy. Máme tedy dobře nakročeno.

Třetí část je chybějící podpora vědy a výzkumu. Česku podobné země mají třeba daňové motivace pro to, aby firmy investovaly, ale velmi často se stává, že finanční úřady ruší daňové odpočty, bazírují na nesmyslných byrokratických obezličkách. I v tomto případě nadnárodní firmy říkají: po té zkušenosti, kterou máme s českou finanční správou, raději budeme investovat do našich firem v jiných zemích, než je Česko.

Motivace firem vázne

Nicméně když se podívám na výdaje státu na investice, což je třeba právě podpora vědy a výzkumu, tak ty rostou od roku 2015 – s výjimkou roku 2021. Asi těžko čekat od státu, který se snaží snížit obří schodek, že bude nějak významně navyšovat investice.
Není ani potřeba je navyšovat, je potřeba víc motivovat firmy k tomu, aby investovaly i ony. To byl ten příklad, který jsem zmiňoval. Složitá byrokracie okolo podpory firemních investic a případně to, že když chcete mít v Česku velké vývojové IT centrum, nevystačíte si s českými „ajťáky“. Ale dostat sem kvalifikované IT specialisty z Indie, je téměř nemožné. Proces trvá rok, rok a půl.

Zatímco polská firma, pokud se budeme držet česko-polského srovnání, tak stejný indický programátor získá pracovní povolení do tří měsíců. U nás když to má do roka, je to téměř zázrak.

Místo skladů s náhradními díly jen 3D tiskárna. Inovační centrum chce pomáhat menším firmám

Číst článek

Nyní máme u moci vládu, jejíž nejsilnější stranou je ODS, která je pro-podnikatelskou. Proč se tedy podle vás nedaří snižovat byrokratické překážky a nedaří se motivovat firmy k inovačním aktivitám?
V některých oblastech se to děje. Třeba ve zdravotnictví, tam je ministr (Vlastimil) Válek (TOP 09) velmi aktivní a byrokraticky škrtá. Ale jsou bohužel ministři, pro které to není priorita.

Už byly na stole této vlády dva byrokratické balíčky a z původních návrhů se udělalo možná 15-20 procent. Velmi často se úředníci kousnou a řeknou, že to nechtějí, protože je to logicky ohrožuje. Chybí tu tvrdý politický tlak, který musí přicházet od premiéra, aby se byrokracie rušila a škrtala. Byl to jeden z velkých slibů vlády v programovém prohlášení.

Teď se chystá třetí anti-byrokratický balíček. Pro nás to bude asi závěrečný test, jestli se něco změní. Protože vláda už je v půlce svého období, Sněmovna bohužel funguje velmi pomalu. Co se nedá dohromady během dalších zhruba šesti měsíců, bude mít velký problém Sněmovnou projít.

Čeští vědci vyvinuli metodu, která by mohla odstranit nežádoucí účinky protinádorových léků

Číst článek

Úprk do zahraničí

Jak jsou na tom s investicemi do vědy, výzkumu a inovací samotné firmy v České republice?
Řada firem se snaží investovat. Ty domácí to dělají velmi často. Ale pokud chtějí zkoušet „inovativní“ oblast, velmi často ji přenesou někam jinam.

Typickým příkladem mohou být různé fintechové aplikace. Zažili jsme příklad řady firem, že to byl český nápad, české firmy, ale protože potom povolovací režim v Česku byl mnohem složitější, raději si vytvořili pobočku na Slovensku.

Když se podívám na to, že hodnota peněz, které jdou do inovací od samotných firem, se stále nachází pod průměrem Evropské unie, který činí 1,5 procenta HDP. Říkáte, že je to hlavně byrokracií?
Je to hodně byrokracií. Velká část investic jsou investice nadnárodních firem, které mají šanci si vybrat, jestli peníze do modernizace nového vývojového centra udělají v Česku, Polsku, Rumunsku, Dánsku.

Velmi často v těchto vnitrofiremních soutěžích Česko prohrává právě délkou povolovacích procesů a složitostí dostat sem zahraniční pracovníky. V Evropě obecně ubývá pracovní síla, je potřeba daleko častěji sahat po lidech z jiných zemí, a to včetně kvalifikovaných.

Pokud v Česku trvá povolení i pro experta ze Spojených států rok, zatímco Dánové to zvládnou za dva měsíce, logicky na tom nechce firma ztrácet čas.

Věra Štechrová, aur Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme