Proč nemáme u Vltavy české Silicon Valley? Legislativa hází vědě klacky pod nohy, tvrdí Konvalinka
V čem spočívá hlavní problém české vědy? „Sice tu máme excelentní vědu, skvělé ústavy a vynikající univerzitní pracoviště, ale pořád je jí málo a je obklopena průměrnými nebo podprůměrnými lidmi,“ soudí ředitel Ústavu organické chemie a biochemie Akademie věd České republiky Jan Konvalinka.
Podle Jana Konvalinky je důvod, proč česká věda stále ještě zaostává v zakládání spin-offů, tedy v aplikaci základního výzkumu v praxi, v nedostatku financí. „Ale na to si stěžují všichni a je to banální. Přesto by bylo fajn, kdyby nám peníze dále neškrtali,“ vysvětluje Konvalinka.
Biochemik Jan Konvalinka v Leonardu Plus vysvětlí, jak vznikají ve vědě inovace
Ještě významnější roli podle něj hraje české legislativní prostředí. „Zákony, které řídí funkci ve veřejných výzkumných institucích, pocházejí ještě z 90. let, kde zjevně hlavní starostí zákonodárce bylo, aby se nekradlo,“ dodává.
Ačkoliv je to podle Konvalinky pochopitelné, takový přístup mu vadí.
„Je urážející, že se na ředitele ústavů, děkany fakult a rektory univerzit hledí jako na potenciální kriminálníky, kteří by ze všeho nejradši zašantročili Karolinum někam do Švýcarska nebo rozprodali ústav na nábytek,“ podotýká.
Praxe posledních 30 let navíc ukázala, že se nic takového neděje. „Restriktivnost, přílišná kontrola a opatrnost, která nás svazuje, brání tomu, abychom inovovali,“ míní Konvalinka.
Risk je zisk
„Abyste měl úspěch, musíte riskovat. A nelze riskovat, aniž byste se občas nespálili. Jediný způsob, jak se nikdy nespálit, je nikdy nic nedělat, což řada mých kolegů ve vedoucích funkcích volí a nemůžete jim to mít za současné legislativy za zlé,“ popisuje Konvalinka.
Mikroplasty mění k horšímu složení střevních bakterií, potvrdila to studie mořských ptáků
Číst článek
Právě z obavy riskovat poté podle ředitele pramení stagnace vědy. „Nejčastější věta, kterou slýchám od svých kolegů, není ‚nemáme dost peněz‘ nebo ‚nemáme nápady‘, ale bohužel ‚přece se nenechám zavřít.‘ A to je ten průšvih,“ vypráví Konvalinka.
Ústav biochemie cestou bezpečné jistoty ovšem nejde a má značné úspěchy, jak dokládají například licenční poplatky z výzkumu antivirotik Antonína Holého.
„Máme ale další zajímavé výzkumy jako novou metodu, jak dostat do mozku peptidy, které ovlivňují chuť k jídlu, ze kterých mohou vzniknout preparáty proti obezitě,“ říká Konvalinka.
Pozoruhodná je také metoda oddělení a čištění lanthanoidů, prvků, které jsou také používány v medicíně jako velmi účinná radiodiagnostika nebo i radioterapeutika při ozařování v případě nádorů.
Vltavské Silicon Valley
„Otázka není, jak to, že náš ústav je tak úspěšný, ale jak to, že takto úspěšných ústavů tu není víc. Máme tu vynikající pracoviště, která také dělají zajímavé transakční výzkumy, ale opravdová otázka je, proč nemáme kolem Vltavy Silicon Valley nebo něco podobného,“ ptá se Konvalinka.
Vzorec živé vody? Jako chemikovi mi to nedalo spát, říká zakladatelka projektu Zeptej se vědce Šimková
Číst článek
Konvalinka přesto zůstává optimistický a nadále očekává změny k lepšímu.
„Skutečně tomu ale brání legislativa, která nám hází klacky pod nohy, když potřebujeme zariskovat a zainvestovat, někam vložit peníze. V Česku také typicky hrajeme na jistotu a jsme spokojeni s průměrem,“ uzavírá Jan Konvalinka.
Proč svět nezná českého chemika Aloise Pískalu? Jak jsou dnes využívány objevy Antonína Holého? Jak funguje v zahraničí propojení základní vědy s aplikovaným výzkumem? Poslechněte si celé Leonardo Plus výše.
