Průměrný důchod má příští rok stoupnout na necelých 21 tisíc korun měsíčně, což jsou přibližně dvě třetiny průměrné čisté mzdy. Šance, že důchod bude v reálné hodnotě obdobný, jako je nyní, jsou výhledově pro dnešní mladou i střední generaci zcela minimální. „Očekávání s ohledem na demografický vývoj jsou taková, že reálný důchod klesne zhruba o třetinu,“ říká Jana Brodani, která vede Asociaci pro kapitálový trh.

Peníze a vliv Praha 9:00 1. srpna 2023 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Pokles o třetinu očekáváte oproti současnému stavu?
Ano. Přesně tak. Bude to, jako kdyby lidé měli o třetinu nižší průměrný důchod.

Kolik by si měl tedy člověk spořit a kdy by měl začít, když nechce, aby mu takto výrazně klesla životní úroveň v důchodu?
To je velmi individuální, ale existuje jednoduché pravidlo: když mi je 40 let a vím, že do důchodu půjdu asi za dvacet let a že průměrná doba v důchodu je také dvacet let, tak se můžu podívat, kolik bude můj státní důchod. A kolik budu potřebovat na to, abych si udržela nějaký důstojný životní standard. Když vidím, že budu každý měsíc potřebovat třeba tři, čtyři nebo pět tisíc korun, tak právě to je ta samá částka, kterou bych si minimálně měla odkládat.

Jak jsou na tom Češi, pokud jde o přístup k zajištění se na stáří? Máte nějaké srovnání, jestli se spoléháme na stát víc, než třeba lidé v jiných zemích v Evropě?
Záleží na tom, jak jsou penzijní systémy nastaveny. Nejlépe to mají podle mě ošetřené severské země jako Švédsko a třeba i Nizozemsko. Udělaly reformu, kdy si každý člověk odkládá značnou část svého výdělku právě na důchod. Ve srovnání s nimi jsme na tom velmi špatně.

Když se porovnáme se zeměmi, které jsou kolem nás, tak jsme na tom velmi podobně. Penzijní reformy, pokud proběhly, tak totiž nebyly úplně úspěšné. Spoléhání na státní důchod je tak u nás mnohem vyšší než v zemích, kde penzijní reforma proběhla. Na druhou stranu existují i země, kde nemají v podstatě povinný druhý pilíř (soukromé investice se státním příspěvkem, pozn. red.). Tam ale zase hraje roli to, co se u nás řeší prostřednictvím třetího pilíře a to je individuální investování na zajištění se na stáří.

Změny ve třetím pilíři

Od příštího roku vláda chystá ve třetím pilíři změny. Chce motivovat k větším úložkám, takže ten, kdo bude investovat měsíčně v rozmezí 500 až 1700 korun, dostane nově vyšší státní příspěvek. Vždy přesně dvacet procent z jeho úložky, což je tedy od 100 do 340 korun. Plus úhradu daně u těch vyšších podpor. Zároveň si ale lidé nebudou smět ty peníze vybrat dřív než za 10 let. Je to podle vás správná cesta? Bude to motivovat lidi si víc spořit?
Určitě každé zvýhodnění ze strany státu má vždycky obrovské efekty. I když se to pro lidi, kteří si chtějí spořit na stáří, vůbec nemusí zdát jako velká podpora. Ale zkušenosti ze zahraničí ukazují, že dopady mohou být opravdu veliké.

Mám hezký příklad ze Švédska, kde do investičních fondů investuje přes 90 procent dospělé populace a kromě toho rodiče spoří i dětem. Takže přes 70 procent dětí tam má zainvestováno v investičních fondech.

Průměrná penze by od ledna mohla být 20 700 korun, vzrostla by o 400 korun, oznámil Jurečka

Číst článek

Když jsem se kolegů ze Švédska ptala, jak dosáhli tak vysokých čísel, říkali, že to začalo někdy v 80. letech, kdy vláda zavedla malinkatou daňovou výhodu. Bylo to něco typu, že si člověk může odečíst deset eur měsíčně ze svého daňového základu.

Právě to v průběhu desítek let vytvořilo takovou investiční kulturu. Takže je dobře, že stát podporuje rozumné chování, že člověk si peníze jednak odloží, ale jednak s nimi dlouhodobě a pravidelně pracuje tak, že je investuje, a tím se zajišťuje na stáří.

Pomohlo by u nás třeba to, co je v některých zemích, kdy automaticky s pracovní smlouvou souhlasíte i s tím, že vám zaměstnavatel bude spořit něco do penzijního fondu? Vy už tedy nemusíte někam chodit, ale spíš aktivně musíte říct ne, pokud nechcete penzijní spoření. Tedy je to více zautomatizované. Nebo je to v našich podmínkách příliš rizikové?
Takový krok by se podle mě dal nazývat penzijní reformou, protože pak by většina populace měla určitou formu důchodového zajištění. Tyto systémy mají smysl, protože velmi zjednodušují lidem ten první krok, a to je si vůbec uvědomit, že si potřebuji odkládat prostředky na stáří. A také druhý krok, což je hledání, do čeho investovat a najít instituci, která za ně investuje. Prostřednictvím zaměstnavatele by to bylo velké zjednodušení.

U nás je to nastaveno na dobrovolnosti. Zaměstnavatel nejdříve nabídne zaměstnanci, že mu může přispívat na penzi. Ten, pokud má zájem, si musí najít společnost, u které ty penzijní prostředky bude mít. Takže u nás je to komplikovanější, protože ten člověk musí opravdu vyvinout aktivitu. A zdaleka ne všichni zaměstnavatelé to poskytují a zdaleka ne všichni lidé to využívají, i když to zaměstnavatel poskytuje.

Poslanci schválili reformu penzí. ‚Porušení jednacího řádu se stalo normou,‘ kritizovala vládu Schillerová

Číst článek

Říkáte, že to by byla skutečná penzijní reforma. Znamená to, že patříte do tábora těch, kteří říkají, že to, co připravila současná vláda, tak ve skutečnosti reforma není? Že je to jenom úprava parametrů, zatažení za brzdu, aby se celý systém nezhroutil?
Kdyby to měla být penzijní reforma, tak by měla řešit právě otázku obrovské závislosti počtu lidí, co penzi pobírají, na počtu lidí, kteří do systému přispívají. Penzijní reforma by měla přinést něco, co by tuto závislost rozbilo nebo minimálně významným způsobem snížilo.

Státní penzijní fond?

Co si myslíte o záměru založit státní penzijní fond, do kterého by si lidé na důchod spořili sami? Podle člena důchodové komise a poslance za STAN Viktora Vojtka by jeho výhodou mělo být nastavení na co nejnižší poplatky za úložky a také ideálně slušný výnos relativně bezpečných investic. Podle poslance by se tím rozrazila konkurence stávajícího systému penzijního spoření, která podle něj není příliš efektivní. Souhlasíte s tím?
Hodně věcí, které se u nás navrhují v rámci penzijního systému, vychází z toho, že nemáme druhý pilíř. Nějaká forma státního penzijního fondu je velmi typickým atributem druhého pilíře.

Důchodový systém skončil za první pololetí v deficitu 40,3 miliardy korun, vyplývá z údajů ministerstva

Číst článek

Otázkou ale je, co jiného by ten státní penzijní fond přinesl oproti současným penzijním fondům. Protože ty mají nastaveno, jaké mohou mít maximální poplatky, ale i jakým způsobem mohou prostředky od lidí spravovat. Takže to, proč by se státní penzijní fond zakládal, může sněmovna upravit i pro stávající penzijní fondy.

Je také otázkou, zda je správné to všeobecné přesvědčení, že stát je lepším hospodářem než soukromý subjekt. Když se podíváme na náklady, které souvisejí se správou prostředků v penzijních fondech, tak bez ohledu na to, zda to je státní nebo soukromý subjekt, tak jsou náklady velmi obdobné. Oba mají náklady třeba na auditory či depozitáře, jsou dané poplatky, které jsou spojeny s obchodováním na burze.

Spousta lidí v Česku ale nedůvěřuje kapitálovém trhu, investičním fondům a tím pádem i penzijním fondům, protože zažili v 90. letech spoustu krachů, kdy přišli o peníze. I v současné době každou chvíli slyšíme o nějakých pochybných správcích investic. Neodstranilo by se státním fondem právě toto riziko?
Investice mají dvě rizika. První je to, že narazím na nějakého podvodníka. To je v současné době opravdu obrovské riziko, ale zároveň je vcelku velmi jednoduchým způsobem řešitelné tak, že investuji pouze se subjektem, který má licenci a dohled ČNB. Tyto subjekty jsou přísně regulovány.

Problémem v 90. letech bylo, že regulace nebyla prakticky žádná a problém dnešní doby podle mě je, že regulace je naopak až extrémní. Kapitálový trh je možná nejregulovanější sektor, který existuje.

Pokud nejste schopni vytvořit si finanční rezervu, na investování zapomeňte, tvrdí poradce

Číst článek

I když si člověk představí farmacii, potravinářství nebo jakýkoliv další sektor, tak objem regulace, množství zákonů, ať už z Evropské unie, nebo lokálních, je právě to, co chrání investory před tím, že někam pošlou peníze a ty odplynou. Pokud ale zainvestují u někoho takzvaně z ulice, kdy ten člověk nemá žádné oprávnění na poskytování investic, pak je to opravdu rizikové.

Na co by si tedy podle vás lidé, kteří si chtějí spořit na důchod, měli dát pozor?
To první jsme si už řekli: aby si opravdu vybrali důvěryhodného partnera.

Prodej hrnců, prodej investic

V jaké oblasti nyní působí nejčastěji právě ty nedůvěryhodné firmy?
Popsala bych to tak, že všichni prodejci hrnců se aktuálně vrhli na prodej investic, protože ty jsou momentálně velmi populární. Souvisí to s mnoha věcmi a jednou z nich byla dříve zrušená penzijní reforma.

Tehdy se začalo mluvit o tom, že státní penze asi nebude úplně největší hitparáda, zároveň lidé za poslední dva roky vnímají i vliv inflace. Tedy že takzvaná černá nula, kdy máte na běžném účtu stále stejnou částku peněz, ještě vůbec neznamená, že si za ty peníze koupíte třeba stejný objem potravin, jako tomu bylo před dvěma lety.

Takže tato velká poptávka po investicích nastartovala i podvodníky...
Ano, poptávka a popularita investic vybudila podvodníky, kteří se na tom snaží přiživit.

Studie: zelená transformace vyjde Česko na 3,2 bilionu korun, bez investic hrozí zpomalení růstu ekonomiky

Číst článek

Jsou to třeba nabídky různých pochybných dluhopisů, na které by si měli dát investoři pozor?
Jsou tři oblasti. Jednou jsou pochybné dluhopisy, kdy se různé marketingové agentury tváří tak, že je prodává ten, kdo je vydává. Ty jsou zcela mimo jakoukoliv regulaci, ať už distribuce nebo produktové regulace.

Za druhé jsou to takzvané minifondy nebo kvazifondy, což jsou jenom soubory majetku, které prodává kdekdo a které také nemají žádnou regulaci a žádný dohled. Třetí oblastí jsou různé věci, které se tváří digitálně. Jako že je to něco softwarového a nějaký robot vám vydělá spousty peněz.

Zabývala jste se také tím, jaké jsou rozdíly v investicích žen a mužů. Dá se tedy říct, jak na tom ženy a muži jsou?
Je spousta průzkumu a závěry jsou dva. Ženy jsou minimálně stejně dobré investorky jako muži. Často možná lepší, protože se nesnaží velmi rychle vydělat velmi mnoho peněz.

Je tam ale jedna bariéra: dobrými investorkami jsou ženy až v momentu, kdy opravdu začnou investovat. Problém totiž u nich není ten, že by investovaly špatně, ale že méně začínají investovat. Dělali jsme si průzkum, ve kterém polovina oslovených mužů konstatovala, že investují. U žen to byla jenom čtvrtina.

Rozpočet sedí. Stačí vyškrtat dvacet miliard a vybrat o šest miliard daní víc

Číst článek

Proč? Protože nemají tolik peněz jako muži? Nebo si tolik nevěří?
Je to kombinace. Pečují o děti, takže často mají peněz méně anebo často za tu rodinu investuje muž.

Druhá věc je sebevědomí. Například Národní banka Slovenska udělala nedávno hezký průzkum, kdy se ptala respondentů, jací si myslí, že jsou investoři. Muži často odpovídali velmi sebevědomě, že jsou dobří a že investování rozumí. A ženy odpovídaly spíše v duchu, že tomu nerozumí.

Když pak ale dostávali konkrétní otázky, jak co funguje, tak muži i ženy odpovídali naprosto stejně. Takže druhým faktorem je skutečně sebedůvěra, zda zrovna já bych uměla investovat dobře. To je něco, s čím bychom mohli dál pracovat.

Celý rozhovor si poslechněte v audiozáznamu pořadu Peníze a vliv, který najdete na začátku článku.

Jana Klímová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít