Drahé energie či velká byrokracie potápějí Německo do recese. ‚Je těžké konkurovat,‘ říká expertka
Čína zůstane největším obchodním partnerem Německa, je to obrovský trh a v některých sektorech patří ke špičce v inovacích. Odstřihnout se tak úplně od čínského trhu není podle expertky Německé průmyslové a obchodní komory Melanie Vogelbachové realistické. „Je ale třeba minimalizovat riziko a mít férové obchodní vztahy v souladu s WTO,“ říká Vogelbachová v rozhovoru pro Český rozhlas Plus.
Jako nejvíc otevřená exportní ekonomika v rámci nejvyspělejších zemí světa G7 bude mít Německo prospěch z globálního růstu. Ten je ale zatím hodně mírný a navíc má Německo spoustu vlastních domácích úkolů, aby se jeho ekonomika zase odrazila k růstu.
Jde například o snížení velké byrokracie, která škrtí investice německých firem. „Vláda teď schválila zákon, jehož název se překládá jako zákon o růstových příležitostech, který považujeme za dobrý první krok. Potřebujeme ale více a odvážnějších opatření,“ říká vedoucí oddělení mezinárodní hospodářské politiky Německé průmyslové a obchodní komory Melanie Vogelbachová.
O německé, ale i o české ekonomice analytici říkají, že je nemocná, že naše země jsou z pohledu hospodářství nemocní muži Evropy. Souhlasíte s tím? Pokud jde o Německo, je to ekonomicky nemocný muž?
Situace německé ekonomiky je dost obtížná. Zažila drastický propad během pandemie, pak došlo ke kratšímu oživení, ale v loňském roce HDP opět mírně klesl. S takovým výkonem se pohybuje opravdu jen těsně nad hodnotami z roku 2019 před pandemií. Z toho vyplývá, že růst německé ekonomiky je teď jeden z nejhorších v Evropě. Nicméně situace není vůbec srovnatelná s tou před dvaceti lety, kdy se mluvilo o tom nemocném muži Evropy. Je ale pravda, že aktuálně máme spoustu problémů. Jsou tady externí šoky, jako jsou vysoké ceny energií, inflace, geopolitická rizika. Celkově se zpomalila ekonomika ve světě a zároveň máme i vlastní strukturální problémy. Znamená to, že před sebou máme dost vlastní práce a je pravda, že nálada mezi firmami není úplně dobrá.
Výhled německé ekonomiky na letošní rok je takový, že by mělo dojít k dalšímu propadu HDP asi o půl procenta. Můžete říct, jaké jsou výhledy na další roky a co to pro ekonomiku znamená?
Jak jsem řekla, nálada ve firmách není úplně dobrá, takže ani výhled není příliš optimistický. Když se na to ptáme v průzkumech, které děláme, tak vlastně všichni očekáváme stagnaci, případně mírný pokles. Takže možná nás čeká další mírná recese. Nicméně je tu taková slabá naděje, protože inflace klesá jak v Německu, tak v Evropě a v dalších zemích světa. Je proto možné, že se opět sníží úrokové sazby a to by mohlo pomoci nejen u nás doma, ale i ve světě. Růst globální ekonomiky pak může mít také pozitivní dopad. Jsme přece jen velmi otevřená ekonomika, která je velmi závislá na situaci celého světa, takže můžeme doufat, že pokud budou pokračovat pozitivní trendy, tak se to pozitivně projeví i na německé ekonomice.
Německu hrozí dvě ekonomické recese v řadě. Bylo by to teprve podruhé v jeho poválečné historii
Číst článek
A ještě k tomu poklesu v letošním roce. Říkáte, že je to mírný pokles o půl procenta, ale už v loňském roce německá ekonomika klesla o 0,3 procenta. Stalo se to někdy, že by dva roky po sobě německá ekonomika klesala?
Je to teprve podruhé v poválečné historii Německa, kdy bychom měli recesi dva roky po sobě. A opravdu doufáme, že se to spraví a nebude se to opakovat. Že správná hospodářská politika a mírný globální růst tentokrát zabrání tomu, aby se to opakovalo.
Můžete říct, v jakých oborech je ta recese nejvíc znát, koho to nejvíc postihlo?
Vidíme velké rozdíly mezi průmyslem a službami. Služby jsou na tom docela dobře, ale průmysl a zejména energeticky náročný průmysl, tam jsou výsledky mnohem slabší. Můžou za to vysoké ceny energií a nejistota kolem dodávek energie. Navíc tyto firmy cítí tlak mezinárodní konkurence. Celkově globálně vidíme poměrně slabou poptávku kvůli jen mírnému globálnímu růstu, navíc pro německé firmy je opravdu těžké konkurovat s jejich vysokými náklady.
Mluvíte o tlaku vysokých cen energií. Jak se vlastně dívá německý byznys na energetickou politiku německé vlády? Protože i tady v Česku se hodně mluví o tom, že příčinou problémů Německa je Energiewende neboli přechod na zelenou ekonomiku. Jednak že byl ten přechod příliš rychlý, tak, jak si ho naplánovalo Německo, nebo že je prostě nákladnější, než se čekalo. Vidí to také tak německý byznys? Dává to vládě za vinu?
Energetická transformace je rozhodně velká výzva a rozhodně přináší vysoké náklady pro firmy i pro spotřebitele. Je pravda, že cíle a hlavně harmonogram toho přechodu jsou velmi ambiciózní. Hodně nástrojů pro tu změnu také příliš neodpovídá realitě byznysu, protože mají komplikované podmínky a jsou zdlouhavé. Nicméně hlavní problém je podle mě růst nákladů na energie v Německu i v Evropě kvůli ruské válce na Ukrajině, dále vysoké úrokové sazby a strukturální problémy, s kterými se potýkáme. Je to zejména byrokracie, to je opravdu docela velký problém.
‚Jsme úzce provázaní‘
Můžete říct, jak se vlastně recese v Německu projevuje v praxi? Dochází třeba k velkému propouštění nebo stagnaci platů zaměstnanců? Ptám se na to i proto, že česká ekonomika také loni prošla recesí, ale u nás je trh práce tak zablokovaný, že vlastně ani nevidíme žádné propouštění. Je ta situace podobná i v Německu, že je málo lidí, a proto se ani nepropouští?
Do určité míry je to podobné. Velké propouštění jsme taky neviděli a navzdory těm zmíněným celkem pochmurným ukazatelům je německý trh práce v posledních měsících nadále robustní, a platy dokonce rostou. Je to zejména proto, že máme nedostatek kvalifikovaných pracovníků. Když se ptáme firem, tak to je jedno z jedno z nejvyšších rizik, které v Německu zmiňují naprosto pravidelně. Takže vidíme, že firmy si svoje svoje lidi snaží udržet a k velkému propouštění nedochází.
Německé hospodářství churaví. Experti letos očekávají růst HDP jen o 0,1 procenta
Číst článek
Mluvily jsme o tom, že recese průmyslu je do velké míry zapříčiněná vysokými cenami energií. Zmiňovala jste také válku na Ukrajině, ruskou agresi jako jednu z příčin těch vysokých cen. Ale nedělalo třeba Německo také chybnou obchodní politiku nebo hospodářskou politiku třeba i ve smyslu orientace části obchodních vztahů nebo velké orientaci obchodních vztahů na Čínu a Rusko?
V německé ekonomice vidíme různé strukturální problémy a vysoké ceny energií jsou rozhodně jeden z nejvýznamnějších z nich, ale k tomu jsou tu i další. Třeba stárnoucí populace, demografické změny, což způsobuje zmíněný velký nedostatek kvalifikovaných pracovníků. Ale také platí, že německé prostředí není příliš vstřícné k investicím, zejména z důvodu množství byrokracie. Investování je velmi komplikované, a proto soukromé investice, které bychom velmi potřebovali pro zelenou transformaci, digitální transformaci, se zkrátka nedělají. A do jisté míry je to skutečně kvůli byrokracii. Co se týče mezinárodního vlivu, ano, ruská válka proti Ukrajině měla určitě dopad na naše ceny energií, ale stejně tak i na mezinárodní dodavatelské řetězce a mezinárodní investice. Je potřeba vidět, že německá ekonomika je velmi otevřená, jedna z nejotevřenějších na celém světě. Česká ekonomika je také otevřená, ale Německo je nejotevřenější ze zemí G7. Takže co se děje ve světě, má opravdu velký dopad na německou ekonomiku, v dobrém i ve zlém.
Co se týče Číny, naše obchodní vztahy jsou obecně velmi dobře diverzifikované. Žádná jednotlivá země světa netvoří víc než deset procent našich obchodních vztahů a víc než polovina celkové hodnoty našeho obchodu je se zeměmi EU. Takže myslím, že závislost by se neměla přeceňovat. Nicméně naše firmy si uvědomily, že příliš záviset na dodávkách třeba klíčových surovin nebo právě energií může být velmi riskantní. Takže se teď snaží vybudovat odolnější dodavatelské řetězce, hledat další dodavatele a víc diverzifikovat svoje vztahy do budoucna.
Jaký je teď mimochodem vztah německého průmyslu k obchodování s Čínou? Před pár dny jsme se dozvěděli, že německý kancléř Olaf Scholz pojede do Číny. Očekává od toho německý průmysl opět nějaké větší oživení obchodních vztahů s Čínou? A nepovažujete to naopak třeba za riskantní?
Čína zůstává největším obchodním partnerem Německa, je to obrovský trh. V některých sektorech patří ke špičce v inovacích. Takže pro německou ekonomiku zkrátka není úplné odpojení od Číny realistické. Zůstává významným partnerem. Nicméně platí, jak jsem říkala před chvílí, je důležité nebýt kriticky závislý na jedné zemi, takže německé firmy intenzivně diverzifikují svoje řetězce, trhy, na kterých jsou aktivní, aby se nezaměřovaly na jeden jediný trh, jeden jediný produkt, jeden materiál z jedné země. Firmy jsou ale znepokojeny některými praktikami v Číně, které narušují trh, takže kancléř Scholz sebou veze i obchodní delegaci a my doufáme a očekáváme, že zmíní tyto praktiky. Je to třeba nadvýroba nebo neférové praktiky některých platforem elektronického obchodování. Je důležité, aby se hrálo fér. Takže jak říkám, Čína je a zůstane významným ekonomickým partnerem. Úplné odpojení od Číny není možné, je spíš potřeba diverzifikovat a minimalizovat riziko. Zároveň je ale nutné dodržovat pravidla Světové obchodní organizace a mít férové obchodní vztahy. Takový postoj by měla německá vláda zaujmout, když pojede do Číny a bude mluvit s čínskými partnery.
Nezávislost na ruské ropě? Zhruba za rok, říká Mero. Firma řeší, jak naloží s ropovodem Družba
Číst článek
Jaká je podle vás pro Německo cesta ven z té současné recese? Přichází třeba německý průmysl, vaše obchodní komora s nějakými vlastními tipy, co byste chtěli, aby vláda udělala?
Doufáme, že s tím, jak klesá inflace, půjdou dolů úrokové sazby tak to firmám usnadní investice. A jako exportní otevřená ekonomika bude mít Německo prospěch také z globálního růstu. Ten je zatím dost mírný, ale snad by se to mohlo zlepšit. Ale taky máme spoustu vlastních domácích úkolů, které si musíme splnit. Je to třeba hodně byrokracie a tady je opravdu potřeba hodně práce, aby se zlepšily podmínky pro německé podniky. Vláda teď schválila „Wachstumschancengesetz“, zákon, jehož název se překládá jako zákon o růstových příležitostech, který považujeme za dobrý první krok. Jsou tam třeba daňové úlevy na výzkum a vývoj nebo rychlejší odpisy investic a strojů, což je velmi dobré. Nicméně firmy potřebují více i odvážnějších opatření, například lepší odpočty ztrát z minulých let. A také třeba jakékoliv možnosti snížení nákladů na energie, což je samozřejmě klíčové pro energeticky náročný průmysl vedle jistoty dodávek. Cokoliv co pomůže snížit ceny energií by znamenalo velký prospěch. Například náklady na poplatky za energetické sítě jsou vysoké, takže to by byl velký rozdíl. Obecně by pomohlo také všechno, co omezí byrokracii, sníží množství regulací a rozhodně nebude přidávat novou zátěž. U každého nového nařízení je také potřeba udělat kontrolu, jak je to reálné, jaký to bude mít dopad na firmy, zejména ty malé a střední. To všechno je klíčové.
Můžu se ještě zeptat na podporu průmyslu prostřednictvím cen energií? Loni se hodně mluvilo o tom, že německý ústavní soud vlastně zasáhl do určitého připraveného balíku dotací, který měl pomoci průmyslu právě v této oblasti. Dotuje tedy nějak teď německá vláda podnikům ceny energií, pomáhá jim s nimi nějak?
Energetice úplně nerozumím. Specializuji se na zahraniční obchod, nicméně vím, že ceny energií nejsou tak dramaticky vysoké, jako byly po propuknutí války na Ukrajině. Nicméně i teď po dvou letech jsou ceny plynu i elektřiny skoro dvakrát dražší, než byly před pandemií, což vytvořilo další zátěž pro firmy a i do budoucna to náš průmysl znepokojuje. Když se navíc podíváte na jiné země, tak třeba ve Spojených státech jsou ceny energií mnohem nižší.
Ještě tedy zpátky k zahraničnímu obchodu. Říkala jste, že je důležité, aby Německo nebylo závislé na jedné zemi. Ale česká ekonomika je zrovna hodně provázaná s německou ekonomikou, možná jsme i v jistém směru závislí, třeba v automobilovém průmyslu. Jak se díváte na na to, jak může situace v Německu a třeba právě v automobilovém průmyslu ovlivnit obchodování s Českem? Je tu velké riziko, že přijdou české firmy třeba o zakázky?
Když jsme mluvili o těch silný závislostech, ať už zemí, sektorů, jednotlivých firem, není dobré být závislý, zvláště pokud je to mimo EU. Jako evropská ekonomika jsme si to vyzkoušeli, že není dobré záviset na dodávkách třeba z Ruska. Byla to těžká lekce, kterou jsme si prošli. Nemyslím si ale, že vzájemná závislost, pokud se pohybujeme na stejném trhu, je srovnatelná se závislostí na třetích zemích, zvláště na takových, jako je Rusko nebo Čína. Česká republika je velmi důležitý obchodní partner pro Německo, nyní je na desátém místě a my samozřejmě máme zájem na úzké spolupráci. Objem vzájemného obchodu dosahuje 115 miliard eur ročně, takže jsme opravdu úzce propojeni v dobrém i špatném. Ale to neplatí jenom pro naše dvě země. To platí pro celou EU, která je úzce provázaná. No a když se jedné zemi daří hůře, jako je to zrovna teď, tak to samozřejmě pocítí i naši partneři, to je logické. Pro nás je to ale další důvod, abychom si udělali ty naše domácí úkoly, abychom zapracovali na tom, na čem potřebujeme, abychom opět mohli začít využívat naše silné stránky. Zmínila jste automobilový průmysl nebo strojírenství, to je přesně oblast, kde je potřeba omezit byrokracii, aby tyto sektory dobře fungovaly. A to bude mít pozitivní dopad i na naše partnery a obchodní vztahy.
