‚Obdivuhodný příklad.‘ Český veterán RAF Jiří Kafka oslavil sté narozeniny, gratulaci dostal i od krále
Jeden ze dvou posledních žijících československých veteránů Britského královského letectva oslavil 2. května sté narozeniny. Jiří Pavel Kafka se narodil v Praze 2. května 1924 do židovské rodiny. Před nacistickým terorem ho zachránil Nicholas Winton, kterému se v předvečer války povedlo dostat do bezpečí z okupovaných Čech skoro sedm set dětí. Oslavu pro veterána Kafku na letišti v Praze-Kbelích přichystal veteránský odbor ministerstva obrany.
V hangáru kbelského letiště se kromě vojáků sešla i Kafkova rodina – někteří jeho příbuzní přijeli až z Velké Británie nebo Nového Zélandu.
Mezi gratulanty nechyběli ani ministryně obrany Jana Černochová (ODS) nebo náčelník generálního štábu české armády Karel Řehka. Podle něj jsou lidé jako Jiří Kafka nejen pro vojáky stále velkou inspirací.
„Celé budování obrany není jenom o tom, že máme silné ozbrojené síly, ale je to i o tom, že máme soudržnou společnost, že máme lásku ke společným hodnotám a že máme vůli se bránit. A příklady lidí, kteří v odcizení, nejistotě, bez rodiny byli ochotní vstupovat do ozbrojených sil a riskovat život za svoji vlast, to je podle mě obdivuhodné,“ řekl Řehka.
Kafka také dostal jednu neobvyklou gratulaci. Dopis od britského krále Karla III. mu přišel předat osobně britský velvyslanec v Česku Matt Field.
Samotný oslavenec novinářům řekl, že jeho vzkazem pro další generace je, že by se válkám měly vyhýbat.
„Díky lidem jako je pan Kafka, jsou vztahy mezi Českem a Británií tak pěkné. Plukovník Kafka je hrdinou a příkladem pro nás všechny. Zároveň chci dnes poděkovat všem, kdo pomohli porazit tyranské režimy ve druhé světové válce,“ dodal velvyslanec Field.
Snil o letectvu
Kafka odjel do Velké Británie v roce 1939 jako patnáctiletý chlapec. Po příjezdu nejdříve putoval společně se svým bratrem do uprchlického tábora. V létě 1942, když oslavil osmnácté narozeniny, se – stejně jako řada dalších z takzvaných Wintonových dětí – přidal k armádě. Nejprve k té pozemní, jenže snil o letectvu.
Z toho nebyl úplně nadšený jeho otec, který v Londýně pracoval pro exilovou vládu prezidenta Edvarda Beneše.
„On mi řekl, že prosím, můžu jít, když tam chci, to je moje věc, ale aby mně pomáhal někam, kde mě možná zabijí, s tím nebude mít nic společného. Což znamená, že vůbec neměl nic proti tomu, abych byl v armádě nebo v letectvu, snad naopak, ale nechtěl zodpovědnost za mou možnou smrt,“ vzpomínal Kafka dříve pro Paměť národa.
O tři měsíce později se konečně dostal do Britského královského letectva, neboli RAF, kde ho vybrali pro výcvik palubního radiotelegrafisty a také střelce. A to ho na rozdíl od výcviku u pozemní armády bavilo.
„V letectvu to bylo něco trochu jiného. Tam zase nebyla disciplína armádního druhu. Tam nás naopak učili spoléhat se sám na sebe. Ne automaticky poslouchat bez přemýšlení. Učili nás spíše myslet sami pro sebe,“ popsal dále Kafka pro Paměť národa.
V roce 1944 se pak přidal ke 311. československé bombardovací peruti, jejímž úkolem v té době bylo hlídkovat nad Atlantikem a odrazovat – nebo rovnou likvidovat - nepřátelské lodě a ponorky.
Letci z „tři sta jedenáctky“ se taky podíleli na dni D – tedy na vylodění spojeneckých vojáků v Normandii.
„Pokud jde o jeho význam, prostě Jiří Kavka věděl, kde je jeho místo a podle toho se zachoval. A mimochodem i toho historického 6. června 1944 se zúčastnil jednoho takového dlouhého hlídkového letu, asi desetihodinového, takže můžeme říct, že se i on zúčastnil invaze, od které si letos připomeneme už 80 roků,“ popsal pro iROZHLAS.cz a Radiožurnál historik z Vojenského historického ústavu Jiří Rajlich.
Po válce se Kafka krátce vrátil do Československa, ale v roce 1947 se přestěhoval zpět do Anglie. Několik let strávil také v Izraeli. Po pádu komunistického režimu se v Česku usadil natrvalo.
