Češi očekávají, že EU zajistí bezpečnost a prosperitu. Zda toho ale dosahuje, vnímají skupiny odlišně
Jeden z hlavních garantů bezpečnosti. Ale také Evropská unie, která škodí udržení bezpečnostního rámce. Pozitivní aspekt pro české hospodářství i síla, co dusí národní podniky. Dvě strany jedné mince a současně přístupy, které zrcadlí přístup Čechů vůči Evropské unii. Data analytického ústavu STEM, která pro Český rozhlas shromáždil v rámci projektu Rozděleni Evropou, totiž odráží odlišná očekávání, s jakými společnost k Unii přistupuje.
Základní kameny českého členství v EU: bezpečnost a prosperita. S ohledem na válku na Ukrajině a s tím spojené odstřižení se od ruských energií se do popředí zájmu dostalo také téma energetiky, u kterého je prozatím role EU nejednoznačná.
„Bezpečný prostor navenek i uvnitř, kde máme možnost se rozvíjet a budovat vlastní prosperitu,“ popisuje sociolog Martin Kratochvíl očekávání, které má společnost spojená s českou účastí v EU. Všechno ostatní ustupuje do pozadí oproti těmto dvěma hlavním prioritám.
Unikátní projekt Rozděleni Evropou mapuje nálady společnosti po dvaceti letech členství v Unii. Postojem jsou Češi rozděleni do šesti skupin na Euronadšence, Příznivce, Vlažné příznivce, Nejisté, Odpůrce a Skalní odpůrce. Nyní iROZHLAS.cz a Radiožurnál ukazují, jak se liší i témata, na co by se podle Čechů EU měla zaměřovat.
Jak odpovídaly jednotlivé skupiny, se můžete podrobně podívat po zakliknutí v liště.
Bezpečnostní problematika dominuje. Pod pojmem bezpečnosti si však jednotlivé skupiny představují každá něco jiného. Zatímco Euronadšenci vnímají ohrožení v online prostoru a prostřednictvím dezinformací, Nejistí zdůrazňují vnitřní bezpečnost a spolu s odpůrcovskými skupinami poukazují na problémy s přistěhovalectvím.
Čtvrtina společnosti si myslí, že by se EU měla v budoucnosti zaměřit na boj proti klimatické změně. O pár procent více lidí uvádí, že je zásadní ochrana životního prostředí. Obecně však platí, že nositelem důležitosti zelených témat je mladá generace.
„Proevropštější segmenty mladých jsou jednoznačně pro, aby se Evropská unie soustředila na řešení otázek spojených s klimatem, a je to pro ně vlastně priorita, která překonává i ty bezpečnostní ohledy. U protiunijních to nehraje v zásadě žádnou roli,“ vrací se Kratochvíl k části projektu Rozděleni Evropou, která se zaměřuje na věkovou skupinu 18 až 29 let.
Exkluzivní průzkum: mladí se identifikují stejně jako Češi i občané EU. Nejsou ale pouze Euronadšenci
Číst článek
Ručitel míru
Přestože napříč českou společností panuje shoda, že by EU měla figurovat v zajišťování bezpečí, zda to skutečně dělá, už tak jasné není. V rámci veřejnosti jako celku je poměr 51:49, kteří si myslí, že Unie přispívá k pokojnému řešení problémů.
Nesourodý je obraz pak zejména s přihlédnutím na dojmy jednotlivých skupin. V tomto přístupu se liší proevropsky smýšlející Češi od protiunijně naladěných.
„S nadsázkou lze říci, že Euronadšenci v Evropské unii vidí jednoho z hlavních garantů naší mezinárodní bezpečnosti, a naopak u Skalních odpůrců to může vést až k tomu, že mají přesvědčení, že EU naší bezpečnosti škodí,“ popisuje Kratochvíl.
Roztříštěnost v této otázce je zarážející, protože právě udržení míru mezi jednotlivými členskými státy stálo za jednou ze základních myšlenek, proč vůbec evropské společenství budovat. Mělo přispět ke zklidnění vztahů mezi Francií a Německem a neopakovat hrůzy dvou světových válek, které Evropu zasáhly během 20. století.
Ruská agrese na Ukrajině přispěla k podpoře EU, ukazují data. Ekonomické důsledky ji ale opět sráží
Číst článek
Za posledních téměř 80 let se uvnitř EU nevedou války vojenské ani obchodní. Přesto má 22 procent Čechů dojem, že Unie „určitě nepředstavuje“ záruku míru. Podle sociologa se nabízí vysvětlení, že bezválečný stav už se stal normou a historické souvislosti nemají takovou sílu.
„Bude to spíš manifestace obecného odporu k Evropské unii. V případě Skalních odporů to skutečně může být tak, že si mohou myslet, že je doslova špatně, že jsme součástí Evropské unie a že bychom se měli i z hlediska bezpečnosti lépe mimo ni,“ konstatuje Kratochvíl.
Zkrácená křídla?
Ani na druhém deklarovaném zásadním bodě – prosperitě – není v Česku shoda. Že je členství ku prospěchu obyvatel, si myslí 50 procent.
Sociolog poukazuje na to, že se v tomto aspektu více než v jiných ukazuje, jak je vnímání EU provázáno s osobní zkušeností a vazbou na dění v Česku. „Když vidím, že se mojí zemi daří, zároveň vím, že jsme součástí EU, tak ne každý dokáže odlišit, které efekty jsou způsobeny vnitřním nastavením České republiky a našich zákonů a které efekty jsou dovezené a způsobené právě tím, jak funguje Evropská unie,“ přibližuje Kratochvíl.
Odráží se to například i na zájmu o fondy EU. Do Česka během dvacetiletého členství přitekl čistý bilion korun díky eurodotacím. O jejich využívání se ale zajímá jen něco málo přes 20 procent lidí.
Jak si regiony poradily s evropskými penězi, jsme psali zde, unijní perspektivu jsme přiblížili zde.
„U odpůrcovských skupin by se dalo říct, že si myslí, že Evropská unie naše hospodářství a naše podniky spíš dusí nebo zkracuje jejich křídla v rozletu,“ poukazuje na paradox Kratochvíl.
Stranou vyhraněných částí společnosti stojí pak čtvrtina těch, kteří nedokážou identifikovat, zda členství Česka v EU přináší nějaké výhody nebo nevýhody. Tito lidé tak zřejmě nabyli dojmu, že Unie nemá žádný efekt na jejich dění, a nepociťují tedy žádný její dopad. Analytik STEM pak u této otázky poukazuje na tzv. komunikační dluh, který se s tím váže.
