Je to zvukově nadupané, snažil jsem se nebýt zbytečný, přibližuje Honza Křížek novou desku
„Muzika je pro mě něco jako obrovská terapie, jsem hodně pudový, energický a náruživý člověk,“ přiznává zpěvák, skladatel, multiinstrumentalista Honza Křížek, který vydává novou desku s názvem III. „Dneska se dějí šílené věci kolem nás. A já jsem asi dospěl do fáze, kdy jsem chtěl popsat právě temnější stránky, ale na druhou stranu vidíme vždycky nějaké východisko. A tím východiskem z temnoty většinou bývá láska,“ myslí si.
Podle nové desky bych řekl, že jsi přitvrdil. Čím to?
Myslím si, že na výsledném zvuku má hodně velký podíl producent alba, což je kamarád, kytarista Martin Volák. Ale na druhou stranu jsem chtěl po předchozí a první desce oba dva světy spojit dohromady a udělat rockovou, ale melodickou desku.
Od začátku jsem věděl, že ty třetí alba bývají jakoby rozhodující a chtěl jsem do něj nacpat to nejlepší ze sebe, ty nejlepší zkušenosti jak hudební, tak vlastně i životní, vypráví muzikant Honza Křížek, který vydává desku III.
A povedlo se to?
Věřím tomu, že ano. Já jsem určitě spokojený a podle prvních ohlasů od posluchačů, kamarádů a těch nejbližších si myslím, že se deska povedla.
Je to třetí album. Ono se říká, že to bývá rozhodující. Přistupoval si k tomu tak?
Rozhodně. Od začátku jsem věděl, že třetí alba bývají rozhodující, a chtěl jsem do něj nacpat to nejlepší ze sebe, ty nejlepší zkušenosti jak hudební, tak vlastně i životní. A zmiňovaný Martin Volák mi v tom od začátku vydatně pomáhal. Takže ano.
Album se jmenuje III. Proč takový název?
Co se týče tohoto názvu, tak já jsem si v roce 2022 na jaře, kdy jsem začal skládat, označil složku Album tři a už to tak zůstalo. Líbí se mi jednoduché, jasné, stručné názvy.
Ačkoliv jsem uvažoval i o jiných názvech, tak nakonec to zůstalo, aby lidé věděli, že to je moje třetí album. Tak kvůli tomu jsem to tak nazval.
Hudba a samurajové
Proč je na něm třináct písní?
Původně jich bylo dvanáct, pak k nim přibylo ještě intro, které namluvil japonský samuraj Kinji Nakagawa. Takže vlastně těch písniček je třináct. Nemá to žádný hlubší význam, ale věděl jsem, že jich bude muset být deset. A to, že jich je tam dvanáct plus jedno intro, to je vlastně takový bonus.
Kde se na albu vzal japonský samuraj?
Ten se vzal na jednom koncertě, který jsme odehráli minulý rok na festivalu bojových umění, kde jsme byli součástí doprovodného kulturního programu. Přišel na náš koncert a mě zaujalo už jenom to, že člověk s jeho vzezřením je přítomen 45 minut a s úžasem kouká na náš koncert.
Tak jsme se dali nějak do řeči a vlastně skrz pořadatele jsme se k sobě mohli dostat blíž. Napadlo mě v jednu chvíli, že by bylo fajn, kdyby deska měla intro, kde on by promluvil. Ať je to člověk z úplně jiného světa a kulturního prostředí.
Nechal jsem se vést svým pudem a citem a vlastně jsem strašně moc rád, že se to stalo, protože to jeho umění, to je tasení meče. Je prosto jakéhokoli zbytečného pohybu, protože jakýkoliv zbytečný pohyb znamená useknutý prst nebo ucho.
A on v tom intru říká, že by bylo fajn, kdyby i naše životy byly prosty jakýchkoliv zbytečných vjemů – dneska žijeme v informačním smogu. A tak si myslím, že to sedlo k té desce, to, co tam říká.
A to, že to je japonštinou, tak to je prostě shoda náhod, okolností. Mně se ten jazyk strašně moc líbí a přišlo mi to fakt fajn, když mám samuraje, který má na začátku průvodní slovo.
K čemu je dobré mistrovství v tasení meče?
Je to jedno z bojových umění, sledovat to je úžasný. Viděl jsem nějakou exhibici, to je opravdu masakr. On říkal, že v Japonsku se to tam už moc nenosí. Proto jezdí už nějakým možná třináctým rokem do Evropy, do Čech, do Polska a tady to učí lidi, které to ještě zajímá.
Vydavatelství názor neprosazují, ale očekávají. Nechci sázet hity přes kopírák, říká Mirai Navrátil
Číst článek
A přistoupil jsi třeba i k tomu albu tímto způsobem, že všechno, co je zbytečné, je zbytečné?
To album jako naprosto plné a nadupané zvukově. Neřekl bych, že jsem moc spořil v tomto ohledu, ale jinak jsem se snažil nedat tam vůbec nic zbytečného, co by tam nemělo dělat. To znamená, že těch 13 věcí, které tam jsou, tak jsou tam všechny správně. Tak v tomto ohledu jsem se snažil prostě nebýt zbytečný.
Proč je tematicky nová deska hodně o temnotě a démonech, se kterými se pereme?
No, protože je v sobě máme. A protože si myslím, že je důležité, jaké zvíře, jestli to špatné nebo dobré v sobě budeme živit a krmit. Dneska je doba, jaká je, prostě se dějí šílené věci kolem nás.
A já jsem nechtěl přímo popisovat to, co se děje, ale chtěl jsem se vyjádřit k tomu, že jsem asi dospěl do fáze, kdy jsem chtěl popsat právě temnější stránky.
Ale na druhou stranu vidíme tam vždycky nějaké východisko a tím východiskem z temnoty u nás většinou bývá láska, ať už je to v podobě lásky k někomu bližnímu, nebo lásky k tomu, co děláme, tak vždycky láska je vodítkem a světlem v temnotě.
Po kterých deskách Honza Křížek nejraději sahal? Kterou kapelu považuje za nejlepší na světě? Poslechněte si celý rozhovor v audiozáznamu výše.
