Sanmariňané si na svém amaterismu zakládají
Schválně, zkuste si představit přílet slavné rockové skupiny nebo třeba populárního herce: Členové ochranky roztahují ruce a vlastním tělem chrání hvězdy před davy šílících fanoušků, o kus dál mačkají spouště svých aparátů zuřiví fotoreportéři, o co nejlepší pozici bojují rozhlasové a televizní štáby. Pokud jste alespoň trochu v obraze, vidíte pravý opak příjezdu fotbalové reprezentace ze San Marina.
Tribunami stadionu 1. FC Slovácko se při tréninku národního týmu San Marina rozléhá svérázný zpěv.
Kdepak, to nejsou žádní fanoušci sanmarinské reprezentace, to si jenom v Uherském Hradišti prozpěvují dva brigádníci, kteří pod střechou tamního fotbalového stadionu rozvěšují reklamní plachty. Jinak je všude až podezřelý klid, a nestát před areálem autobus, nevěřil bych, že uvnitř právě dotrénoval reprezentační tým.
"Naprosto pohodové mužstvo, absolutně bezproblémové, na Italy jsou poměrně uspořádaní," líčí mi své postřehy Stanislav Šobek, který se o fotbalovou výpravu z evropského ministátu stará, zatímco popisovaní hoši v tichosti postávají nebo poposedávají vedle přistaveného autobusu.
Takový klid zřejmě nemá ve své třídě ani Giampaolo Mazza, učitel na prvním stupni, a pár dní v roce také trenér sanmarinské reprezentace. Zvlášť když jeho žáci dobře věděli, proč ho teď ve škole neuvidí.
"Ano, ano, samozřejmě se na fotbal ptají a zřejmě mnohem víc se budou ptát až po zápase. Je to tak obvyklé, děti budou chtít abych jim řekl něco o Grygerovi nebo se třeba zeptají jak hrál Jankulovski, protože to jsou oba fotbalisti, kteří jsou známí z italské ligy," říká kouč a zároveň učitel Mazza, ostatně na podobné dvojrole je zvyklý v podststě celý jeho tým, ve kterém najdeme studenty, opraváře televizorů, počítačové techniky či finanční poradce.
Výhradně fotbalem se živí jen málokdo. "Selva je profesionál, on ne," říká mi jeden z funkcionářů. A ukazuje při tom na gólmana Simonciniho. "Ale ne, to je taky profesionál," opravuje ho druhý muž ve stejném šedém obleku se znakem sanmarinské reprezentace. "Ještě Vitaiolli a Berretti, máme tři, vlastně ne čtyři profesionály," shodnou se nakonec oba pánové, a prý to není nic, čím by se chtěli chlubit.
Sanmariňané si prý dost zakládají na tom, že jsou amatéři, a také se tak rádi prezentují, říká mi jeden z novinářů. Tedy žurnalistů ze San Marina, aby bylo jasno. Z těch českých jsem totiž na tiskové konferenci jediný, zato jsou tady zastoupeny třeba všechny sanmarinské deníky.
"Máme jen 30 tisíc obyvatel ale hned čtyři různé noviny. A z každých tu někdo je, i když říkám my, a přitom ze San Marina nejsme. Všichni dojíždíme za prací z Itálie, i tady Luisa, která jediná píše do ryze sportovních novin. Akorát kolega ze sanmarinské RTV, ten žije přímo v San Marinu, představuje mi výpravu Franco Maniani z listu San Marino Oggi.
Duel, na který se svými kolegy přijel, začne dnes v 17:20 hodin a na Radiožurnálu o něm z Uherského Hradiště od té doby také několikrát uslyšíte.
